Co je dovoleno Rusnokovi, Sobotkovi už není

Pohled do dřívějších vydání denního tisku má své kouzlo ve chvílích, kdy se politici zaklínají něčím, co před několika měsíci či roky popírali. Současný spor o premiérské a prezidentské pravomoci při jmenování ministrů tak má svůj časový rozměr. Miloš Zeman se nechal v posledních dnech slyšet, že se hodlá „vměšovat“ do personálního složení příštího kabinetu, protože „duševně příčetný prezident se o to zajímat musí“. V nedělních Hovorech z Lán tuto úvahu doplnil ujištěním, že „pokud by premiér přišel s návrhem ministra, který nemá odborné předpoklady, nejmenuji ho“. Vzápětí nabídl i příklad poslance hnutí ANO Martina Stropnického, jehož by do funkce šéfa obrany nepotvrdil, zatímco na zahraničí či kultuře by s ním neměl problém. Dodal, že pro republiku by bylo dobře, aby především ministři obrany a zahraničí s prezidentem jako vrchním velitelem ozbrojených sil a spolutvůrcem zahraniční politiky našli společnou řeč.

Není známo, proč si Miloš Zeman myslí, že právě s Martinem Stropnickým by se shodl lépe než s odmítaným Lubomírem Zaorálkem z ČSSD.

Divadelník a diplomat Martin Stropnický se ještě v dobách nepolitických profiloval jako Zemanův odpůrce. Ve svých Nadhledech pro MfD například 24. dubna napsal: „Nevěřím politikovi, který uráží své oponenty, a pokud něco kromě sebe miluje, tak ovace a pomstu. Nevěřím politikovi, který nerespektuje zákon. Úcta k právu je přece samozřejmá. Ostatně, zákony jsou až ta poslední instance. Dávno před nimi nastupují dobré mravy, že. A vůbec nezáleží na tom, že se to či ono smí. Leccos z toho, co se smí, se přece nedělá.“

A Zemanova prezidentského soupeře Martin Stropnický 20. března vyzdvihl slovy: „Jiří Dienstbier to nakonec na kandidáta dotáhl, ale vlastní strana podporovala spíš jeho prohru. My občané tak dostáváme od politiků jasný vzkaz: Ti, kdo mají vaši důvěru, vám vládnout nebudou. Demokraticky jim to znemožníme. Nabídneme vám některého z usmolených mazáků nebo servilních nováčků.“ Bude zajímavé sledovat, zda se nyní Martin Stropnický zachová zásadově a bude na úkor Heleny Válkové z vlastní strany prosazovat na post ministra spravedlnosti Jiřího Dienstbiera z ČSSD.

Na včerejším novinářském setkání s novým prezidentovým mluvčím kancléř Vratislav Mynář uvedl, že podle něj má Miloš Zeman odborností na mysli „spíš zkušenosti v oboru než praxi na konkrétním ministerstvu“. Nic jiného by ani nemělo logiku, neboť až na Martina Stropnického a Věru Jourovou nikdo z poslanců hnutí ANO či lidovců ve státní správě nepůsobil.

Celá debata o personáliích je ovšem pochybná ve světle rozhovoru, který s prezidentem vedl redaktor Práva a nyní jeho mluvčí Jiří Ovčáček 11. července. Tehdy mu položil dotaz, zda premiérovi Jiřímu Rusnokovi mluvil do složení vlády. Miloš Zeman odpověděl: „Absolutně ne, o některých ministrech jsem dokonce ani vůbec nevěděl. Pokládám to za naprosto správné, protože premiér není loutka v prezidentových rukou. Má svaté právo rozhodnout o složení své vlády.“

Pikantní je i druhá část odpovědi, kdy prezident připouští jediný důvod k rozhovoru s předsedou vlády na dané téma. Překvapivě jím není odbornost: „Samozřejmě, nevylučuji, že kdyby se ve vládě objevila neosobnost, tak bych s panem premiérem konzultoval. Ale protože tomu tak nebylo, plně respektuji jeho volbu.“ To však netušil, že pět osobností v ministerských křeslech a dresu SPOZ ve volbách získá 1,5 procenta hlasů.

Jiří Ovčáček včera oznámil, že prezident Zeman je už zdráv, vrátil se do úřadu na Pražském hradě a v lednu bude pokračovat v přerušených návštěvách regionů. V lednu navštíví Karlovarský kraj. Vratislav Mynář nevyloučil, že vláda bude jmenovaná do konce roku: „Pokud všechny tři strany schválí koaliční smlouvu a bude existovat dohoda o ministrech, je to možné.“