Chci se mít kam vrátit

Až do podzimních parlamentních voleb znali chirurga Pavla Plzáka především pacienti trutnovské oblastní nemocnice. Třiapadesátiletému lékaři se ale podařilo to, co málokomu. Prakticky bez zkušeností v regionální politice se za hnutí ANO na první pokus dostal do Poslanecké sněmovny.

Do té doby pracoval jen jako člen zdravotního výboru Královéhradeckého kraje. „Zjistil jsem, že pokud má mít člověk ambice něco změnit, tak na této úrovni to prakticky nejde,“ říká v rozhovoru pro týdeník 5plus2 Pavel Plzák, jeden ze čtyř poslanců, kteří v nově složené dolní komoře parlamentu zastupují trutnovský region.

Byl pro vás první den v Poslanecké sněmovně velkým šokem?

Ze začátku jsem tam bloudil, ale to, myslím si, potká každého, kdo tam poprvé přijde. Za chvíli zjistíte, že je to pracovní prostředí jako každé jiné. Samozřejmě první dojmy jsou zvláštní. Běžně se potkáváte s lidmi, kteří zastávají významné postavení ve státě a které jste do té doby znal pouze z televize. Na základě toho musím říci, že politici v reálu vypadají mnohem lépe než v televizi. (rozesměje se)

Čím to podle vás je?

Těžko říct. Řekl bych, že každý, kdo je nucený rozhodovat a podílí se na správě státu, má nějaké charisma. I Miroslav Kalousek, kterého já vnímám jako politika negativně, tak osobní charisma má.

Pracovní tempo lékaře a politika je zcela rozdílné. Jak se s tím vyrovnáváte?

To byla jedna z věcí, která mě nejvíc překvapila. Projednávání zákonů je hrozně zdlouhavý proces. Přestože to je připravené, může trvat i půl roku, dá se to různými kličkami zdržovat a sabotovat. Jako lékař jsem zvyklý na akční postup, rychlé řešení problémů.

Nebojíte se, že vás právě tohle může časem znechutit?

Věřím tomu, že člověk, který pracuje pouze ve sněmovně, se dostane do uzavřeného okruhu určitých lidí a mechanismů. Sice zná spoustu lidí z tohoto okruhu, ale naprosto přestane vnímat realitu a problémy reálného světa. Proto jsem také rád, že mohu na částečný úvazek dál pracovat v trutnovské nemocnici. To je pro mě denní realita. Chci si udržovat erudici, praxi a mít se po čtyřech letech kam vrátit. Jak říkají kytaristé: „Když necvičíte jeden den, tak to poznáte sám, když necvičíte týden, poznají to vaši spoluhráči, a když necvičíte měsíc, tak to poznají diváci.“

Jste členem petičního a zahraničního výboru. Spíš bych očekával, že budete působit ve zdravotním výboru ...

Ve sněmovně je trochu přetlak lékařů a zdravotní výbor má, tak jako každý jiný, omezený počet členů. Dobrovolně jsem proto ustoupil s tím, že jako poslanec tam mohu chodit a účastnit se jednání. Pouze nemohu hlasovat. Měl bych ale být jmenován do správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Podle mediálního obrazu české politiky má člověk často pocit, že koalice a opozice tvoří dva rozdělené tábory. Jak je to ve skutečnosti?

Není to úplně tak. Například nedávno, při projednávání zákona o pobytu cizinců, jsem nejvíc souhlasil s panem Laudátem, který je poslancem za TOP 09. Jsem schopný se bavit s každým, přestože o některých lidech vím, že dělali špatné věci.

Napadlo vás krátce po volbách, že hnutí ANO bude hrát klíčovou úlohu při sestavování vlády?

Nemyslel jsem si to a nemyslel si to ani pan Babiš jako předseda hnutí. Na druhou stranu klíčové věci se řeší na ministerstvech a legislativní proces je komplikovaný, že z opozice bychom toho moc prosadili.

Nevadí vám nálepka hnutí ANO jako strany jednoho muže?

Demokracie je dobrá, ale někdo musí mít poslední slovo a vzít odpovědnost na sebe. Tak jako ve válce. Takže v tomto směru to vnímám jako výhodu. Samozřejmě ale také s některými věcmi nesouhlasím, například s rušením regulačních poplatků v nemocnicích, a nemám problém to dát najevo.