Česko chce na nebi vládnout střední Evropě

Z médií
Zpět na Zprávy

Kdyby rozpočet všech ministerstev nyní zamrzl na letošních hodnotách a ministerstva obrany nikoliv, stal by se tento resort za pět let třetím nejbohatším. Plán, který přednedávnem schválila vláda, počítá pro armádu se sedmdesáti miliardami korun jen za rok 2020. Celkem obrana v následujících 10 letech ukrojí nevídaných 460 miliard.

Přesto Češi ani zdaleka nedosáhnou výdajů rovnajícím se dvěma procentům HDP státu, ke kterým se před vstupem do Severoatlantické aliance v roce 1999 zavázali.

„Ta dv ě procenta m á asi jen pět členů NATO. Realistický plán Česka je dosáhnout této hranice v roce 2030. Nicméně v  meziročním růstu jsme na jednom z nejvyšších čísel ze všech. Navýšení je o 9,5 procenta mezi rokem 2015 a letoškem,“ upozorňuje ministr obrany Martin Stropnický (ANO).

Koncepce výstavby armády – jak se schválený dokument jmenuje – počítá, že z necelého půl bilionu korun využije vojsko zhruba 150 miliard na nákup techniky, munice a vybavení. Dokupovat se budou obrněné transportéry Pandur, děla s dostřelem 40 kilometrů, samohybné minomety, radary či vrtulníky.

Česko: centrum letectva
Právě nové helikoptéry mají z Česka opět udělat vrtulníkovou velmoc. Alespoň v  porovnání s velikostí zbytku armády. Pomoci tomu m á dvanáct po zuby ozbrojených více- účelových vrtulníků, čtyři transportní a do roku 2024 i  nové bitevní helikoptéry. Zároveň Češi usilují o to , aby se v části Evropy stali centrem vojenského letectva.

„Vrtulníková základna v Náměšti nad Oslavou je jako dělaná pro mezinárodní výcvikové centrum. To u ž je podepsané s  Chorvaty či Slováky. Te ď máme vizi, že podobné centrum zřídíme i pro letectvo středoevropských států v Pardubicích, kde mají piloti trenažéry. Maďaři mají také gripeny, Slováci létající na dosluhujících ruských stíhačkách o nich přemýšlejí, stejně jako Chorvati,“ naznačuje Stropnický.

Podle něj m á nyní Aero, tuzemský výrobce podzvukových bitevníků L-159, docela solidní šanci, že se jejich nové letadlo uchytí v blízkém zahraničí. Pro cizí piloty by tak Česko bylo schopno zajistit výcvik na více druzích strojů. Velitel vzdušných sil Libor Štefánik nedávno prohlásil, že by Centrum leteckého výcviku mohlo v  Česku vzniknout po roce 2018. Určeno by bylo pro středoevropské země a  Švédsko.

Navíc by čeští piloti mohli v přechodném období pomáhat s ochranou vzdušného prostoru Chorvatska a Slovenska. Obdobně, jako to nedávno dělali nad Islandem, kde nahradili Kanaďany, kteří odešli do operací proti Islámskému státu.

„Někdo říká, že pro malé Česko jsou nadzvuková letadla zbytečný luxus. Nesouhlasím. Stíhací letectvo patří k tradici této země, k národní hrdosti. Stát, který m á za sebou hrdiny RAF z  bitvy o Británii, nemůže vyklidit nebe. Navíc bychom tím spadli do skupiny malých států s dvěma miliony obyvatel,“ hájí „nadzvuk“ Stropnický.

Čtrnáct letounů JAS-39 Gripen m á Česko pronajaté od Švédů do roku 2020. Do t é doby se musí rozhodnout, zdali si je koupí, či nynější kontrakt prodlouží. A ť to dopadne jakkoliv, jednou z  klíčových zakázek nejbližší budoucnosti je vybavit stroje systémem, který jim umožní útočit na pozemní cíle.

Doslouží bévépéčka i vejtřasky
Neméně důležité je však i pozemní vojsko, které zůstalo ve stínu zájmu. „Naše pozornost byla upoutána jiným směrem. Severoatlantická aliance včetně Česka se zaměřila na plnění úkolů v Afghánistánu a na Středním východě. Boj proti terorismu nás zaměstnal tak, že jsme zapomněli na základní povinnost armády – na zajištění obrany vlastního území,“ poukazuje bývalý náčelník generálního štábu Ji ří Šedivý.

Proto se chce armáda soustředit i na obměnu dělostřelectva či techniky pěchoty. Někde vojáci převážejí materiál v  prastarých terénních náklaďácích Praga V3S, které se vyráběly u ž v 50 . letech. Ipůvodem sovětské pásáky BVP jsou za zenitem a počítá se s  jejich vyřazením.

Symbolem mohutné palebné síly jsou však tanky. Češi mají třicet modernizovaných T-72 a další desítky nepřestavěných. Válka na Ukrajině však ukázala, že tento tank ruské provenience v bojích obstojí jen těžko. Přesto armáda o jejich výměně v blízkých letech neuvažuje. „Jejich životnost je zajištěna tuším do roku 2030. Do deseti let bude rozhodnuto o jejich modernizaci či náhradě,“ tvrdí Stropnický.

Autor: Pavel Švec

Článek si můžete přečíst v Mladé frontě DNES

Pokračujte ve čtení