Bojovník za českou věc Pavel Telička

European Voice: Mladý bojovník za českou věc

09. 11. 2000

Den, kdy Česká republika vstoupí do EU, bude zásluhou Pavla Teličky, ať už v té době bude dělat cokoliv.

Mladý ale již plešatějící státní tajemník pro evropské záležitosti České republiky byl u kormidla přístupového úsilí své země od úplného počátku. A s narůstajícím úspěchem. Meteorit na nebi české státní správy ale říká, že jeho rychlý kariérní vzestup byl náhodný a trvá na tom, že se nestane prvním evropským komisařem své země.

Malé vítězství

Pozitivní zpráva Evropské komise o průběhu přístupu z tohoto týdne bude pro Teličku malým vítězstvím. Následuje po dvou zklamáních pro Čechy za sebou, Teličkovi se ale podařilo spolu s ostatními znovu správně nasměrovat přípravy přístupu své země. Nejenže odolal zemětřesením vyvolaným předchozími neúspěchy – dokonce jich využil ve svůj prospěch.

V postkomunistických zemích nastal po pádu starého režimu hlad po nových tvářích. I tak je ale Teličkova kariéra mimořádná. V EU by takový rychlý vzestup na vrchol byl prakticky nemožný.

Start kariéry

Telička vstoupil do diplomatických služeb hned po studiích práva na Karlově univerzitě v Praze. Sametová revoluce dala nový směr a smysl zahraniční politice a zelenáč Telička, jenom mírně zatížený minulostí, se pro takové úkoly výborně hodil.

V roce 1990 se stal součástí týmu, který začal jednat s ES o Evropské dohodě o přidružení. O rok později přijel do Bruselu jako třetí tajemník Stálé mise České republiky při EU, která tehdy zaměstnávala pouze čtyři lidi.

Rozdělení země v roce 1993 jej na deset měsíců posunulo do čela mise. Ve věku 27 let se tak dočasně stal hlavním představitelem reprezentace své země při EU. To vyžadovalo maximální nasazení a připravilo mu mnohé těžké lekce.

Když Telička v roce 1995 opustil Brusel, nabrala jeho kariéra rychlost blesku. Prošel mnohými funkcemi: vedoucí odboru ES na Ministerstvu zahraničních věcí, náměstek ministra zahraničí, vedoucí českého vyjednávacího týmu.

Jeho poslední funkce, státní tajemník pro evropské záležitosti, ilustruje specifickou pozici státního úředníka-vetřelce, který se stará o oblast normálně vyhrazenou politické scéně.

„Během svého působení v misi získal velmi solidní základy pro to, aby se stal expertem na právo a procedury EU,“ vzpomíná Michael Leigh, člen kabinetu bývalého komisaře pro vnější vztahy Hanse Van den Broeka. S českou vycházející hvězdou se ze své pozice setkával, aby se posléze stal jeho hlavním protějškem - jako vyjednavač Evropské komise s Českou republikou.

Zralý expert

Zahájení přístupových rozhovorů v březnu v roce 1998 naplnilo Teličkův život novým smyslem. „Je zcela oddaný tomu, co dělá. Věří v to a zcela se s tím identifikuje,“ říká nový český velvyslanec při EU Libor Sečka. „Je velmi ambiciózní, ale zdravým způsobem - má tu hru rád a hraje vždy podle pravidel.“

Češi začali s vyjednáváním o 29 kapitolách acquis communautaire (soubor zákonů, předpisů a norem EU) a doposud se jim podařilo uzavřít 13 z nich. To není vůbec špatný výkon, když se na to podíváte na pozadí negativní pověsti, kterou si země získala během uplynulých tří let.

Jak se zdá, situace se nyní obrací. Ale Telička a jeho lidé mají daleko k jásání – velmi dobře vědí, že nejtěžší úkoly je teprve čekají. „Ve skutečnosti jsou to jen gesta. Připravujeme se na budoucnost. Ještě jsme nezačali,“ řekl během návštěvy Bruselu minulý měsíc.

Zdroje z komise říkají, že Češi se spolu s Maďary jeví jako nejlépe vybavení ve smyslu znalostí a taktiky vyjednávání. Telička často napodobuje bývalého finského vyjednavače Veliho Sündbacka – rád uvažuje o strategii, ale pokud je to nutné, mění ji a hledá způsoby jak situaci obejít.

Leigh jej popisuje jako „odhodlaného obránce zájmů své země, silného a imponujícího partnera ve vyjednávání“. Zároveň je prý někým, kdo dokonale chápe, jaká může být pozice z pohledu požadavků acquis. „Sledovali jsme jeho kariéru a jeho jmenování státním tajemníkem považoval každý v Komisi za zcela zasloužené.“

Tvrdá hra

Telička sám přiznává, že rád své protihráče překvapuje. Znalci říkají, že někdy jde až tak daleko, že je ponižuje, využívá své pohotové paměti a vynikající znalosti angličtiny. V minulosti občas převážil jeho duch hráče rugby, což vyvolalo nejednu stížnost. Jeho příznivci se však shodují, že takové chování bylo vždy vyprovokováno agresivitou nebo nedostatečnou připraveností protější strany. A takové způsoby nebývaly při jednání s představiteli „exotického východu“ ze strany EU neobvyklé.

Teličkův přístup býval příčinou určitého zděšení mezi jeho kolegy i jeho odpůrci. Rovněž jeho sarkastický smysl pro humor nedokážou mnozí ocenit.

Zdroj z Komise si jednou stěžoval, že Telička může působit trochu příliš chytře: „Možná nemá dostatek elementární inteligence, aby svou chytrost efektivně skryl – dává ji trochu moc na odiv.“ Další říká, že „někdy zachází příliš daleko, stržen logikou vlastní argumentace“.Zkrátka není snadné být hlavním vyjednavačem v 35 letech. Někteří lidé považují za obtížené jednat s tak mladým mužem a hodnotí jej přísněji, než kdyby mu bylo šedesát. Ale Telička se učí rychle.

„Dozrává,“ říká zkušený diplomat zapojený do přístupových vyjednávání. „Naučil se, kdy je potřebné se krotit, hrát s druhými a brát více v úvahu jejich názory.“

Stabilní zázemí a jasné priority

Osmdesát procent práce vyjednavače probíhá doma a Telička si to velmi dobře uvědomuje. Jeho pečlivě vybudovaný tým na ministerstvu zahraničí se stal těžištěm celého úsilí o vstup do EU. Rozšířil svou roli natolik, že se stal určitým úřadem pro „obecné záležitosti“ propojujícím další odbory s Bruselem.

Momentálně vládnoucí sociálně demokratická vláda je považovaná za více proevropskou než její liberální předchůdkyně. Sám Telička je však jen zřídkakdy napadán pro politickou předpojatost. „Jednou z jeho nejlepších vlastností je naprostá politická nestrannost. Je modelem loajálního úředníka, který si udržuje stejný odstup od všech politických stran,“ říká Petr Ježek, vrchní ředitel sekce evropské integrace ministerstva zahraničí a mnohaletý spolupracovník.

I Telička sám několikrát zopakoval, že nezamýšlí vstoupit do politiky – zvláště jeho manželka Eva je silně proti takové představě.

Rodina a sport

Pavel Telička má dvě malé děti, Kateřinu a Jakuba. Podstatně trpí nikdy nekončícím pracovním programem, ale navzdory tomu si český vyjednavač vždy najde trochu času na tělocvičnu. Jeho svalnatá figura je výsledkem mnoha let tréninku – pouze vážná zranění kolena a ramene jej donutila, aby se dočasně vzdal milovaného ragby. Do některé z tělocvičen zmizí dokonce i když je v Bruselu – před nebo po vyjednávacím kole, zatímco jeho kolegové jdou na oběd nebo na pivo.

Ragbyový míč uprostřed konferenčního stolu je jedinou výzdobou jeho strohé pražské kanceláře. Kromě zkřížených vlajek EU a České republiky, samozřejmě.

Telička často používá při argumentaci sportovní metafory, přístupová jednání považuje za hru a tvrdí, že důležité je hrát podle pravidel. „Jeho smysl pro fair play v této komplikované mlýnici tlakú a zájmů je naprostým základem, což všichni oceňují. Zvláště pak v extrémních situacích,“ chválí kolegu Petr Ježek.

© 2014 European Voice. Všechna práva vyhrazena.