Babišův expert Česko je ráj podvodníků

Denně jsme bombardováni čísly, podle jedněch bude líp, podle druhých hůř. Jak to vidíte vy?

Problémy, které Evropa a s ní celý svět řeší a které začaly krizí v roce 2008, jsou obřích rozměrů. Od 30. let 20. století svět nic takového nezažil. Co se týče české ekonomiky, je potřeba, zaprvé, bedlivě pozorovat vývoj v Evropě, který ovlivňuje ekonomickou situaci v Česku. Zadruhé je třeba se dívat, jak si řešíme domácí úkoly v podobě strukturálních reforem, které jsou podmínkou dalšího rozvoje hospodářství. Konkrétně mám na mysli reformu důchodového systému, trhu práce, ale třeba i vzdělávacího systému. Tam všude jsme pozadu.

Naznačil jste, že bychom měli řešit úkoly třeba v podobě důchodové reformy, ale všichni jsme mohli sledovat nepodařený pokus Nečasovy vlády.

Máte pravdu, ten pokus byl velmi nešťastný a bude, jak bylo již před volbami avizováno, zastaven. Proto doufám, že nás čeká celospolečenská odborná diskuze, jak reformovat důchodový systém. Průběžný pilíř, kdy aktuálně pracující lidé financují aktuálně vyplácené důchody, je neudržitelný. Poměr mezi těmito dvěma skupinami se mění v neprospěch stability systému, protože lidé se dožívají vyššího věku. Tudy cesta nevede.

A kudy tedy vede cesta?

S penzijní reformou se musí začít úplně od začátku. Od seriózních analýz, které já obecně při tvorbě hospodářské politiky v Česku postrádám. Předpokládám také, že ministerstvo práce iniciuje vznik skupiny odborníků a bude se hledat řešení na základě celospolečenského konsensu a ekonomické reality.

Ministr financí andrej Babiš, kterému radíte, poukázal na špatný stav veřejných financí, třeba na nevyužité peníze na státních účtech.

Problém vidím v oblasti hospodaření se státním majetkem. Když to poněkud přeženu, stát neví, kolik peněz mu na kterém účtu leží. Nemá také dostatečný přehled o nemovitém majetku. Kvůli tomu se může stát, že si třeba na finančních trzích půjčujeme více, než musíme. Bylo by také vhodné se podívat, jak s volnou hotovostí hospodaří státní firmy. Často profitují z monopolního postavení na trhu, přitom není jasně řečeno, jakou dividendu by měly státu vracet.

Zpracoval jste studii k regulačním poplatkům. K čemu jste došel?

S kolegyní jsme studovali efekt zavedení regulačních poplatků na spotřebu léčiv. Třicetikorunové poplatky za recept nikdy nedávaly valný ekonomický smysl. Poplatky u lékaře a za pobyt v nemocnici ale prostě plnily svůj účel, ať se to někomu líbí, nebo ne. Lidé omezili spotřebu zbytné péče, více peněz v systému tak mohlo jít například na nákladnou léčbu.

Zásadní otázkou koaličních jednání byla i otázka daní. Nebylo chybou, že si aNO prosadilo nezvyšování daní bohatých?

Koaliční strany se shodly na tom, že primární je zaměřit se na daňové úniky. Bavíme se o desítkách miliard korun, které státu unikají na daňových nedoplatcích, podvodech s DPH a podobně. Česko je jednou z hlavních oblastí, kde tyto podvody probíhají, a to dlouhodobě. Přitom existují mechanismy, které to dokážou přinejmenším výrazně omezit.

Jak je možné, že s tím dosud nikdo nic neudělal?

Nevím. Asi bych v tom záměr nehledal, i když možné je vše. Podle mě je za tím spíš šlendrián.