Antonín Prachař Nechci mít jako ministr podíl v dopravní firmě

Z médií
Zpět na Zprávy

Jeho firma Omega Servis přepravovala pro Agrofert chemické látky od roku 1992. Kvůli vstupu do vlády v ní ministr dopravy Antonín Prachař prodal poslední podíl. Ve vládní funkci je přesně třicet dnů a kondici svého resortu ohodnotil známkou čtyři minus.

„Tady to je takový salon, kde přijímám opravdu vzácné hosty, velvyslance,“ pravil ministr dopravy Antonín Prachař

trochu hrdě na uvítanou ve zcela neosobní přijímací místnosti. Velvyslance jsem v duchu politovala. A nahlas pronesla, že mám raději kancelář, protože ta o člověku něco řekne. „Tak si to řekneme teď, ne?“ pravil velmi stroze asi půl vteřiny předtím, než se rozesmál. Nového ministra trochu podezírám, že se mnou hrál hru s názvem „Jak dlouho se vydržíš ptát, než ti odpovím?“. Hraje ji většina politiků a já jsem v ní dobře trénovaná, přesto bylo rozložení sil rovnoměrné. Místo plánovaných čtyřiceti minut jsme spolu strávili skoro dvě hodiny. A jen díky tomu jsem se nakonec dozvěděla, že ministr je nažhaven na co nejrychlejší vpuštění soukromých dopravců na železnici, což se zprvu nezdálo. Abych byla úplně upřímná, pan ministr nerozkrýval své liberalizační plány na železnici úplně ochotně, ale co je na diktafonu, to se počítá.

Kdo se na tak špatném stavu resortu dopravy nejvíc podepsal?

Za poslední čtyři roky tu bylo sedm ministrů a každý z nich se podepsal na něčem. Příklad: asi víte, že firma Kapsch žaluje Ředitelství silnic a dálnic o doplatek (Chce od něj 156 milionů korun za to, že využívá tři roky části kamionových palubních jednotek, aniž by za ně platilo – pozn. red.). V roce 2011 byl vyčerpán limit daný smlouvou s Kapschem a od té doby nikdo z mých předchůdců neřešil dodatek ke smlouvě.

Čili Bárta, Šmerda, Dobeš, Stanjura, Žák – ti všichni to nechali plavat.

Tak to je. A pak rozumím, že Kapsch se domáhá činnosti ministerstva dopravy formou žaloby.

V jakých dalších případech vaši předchůdci udělali chyby?

Otázka registrů obecně. Registrů řidičských průkazů, centrálního registru motorových vozidel a karet digitálních tachografů. Exministr Žák dobře věděl, že jsou smlouvy, které končí 31. března 2014. Co udělal? Nic. Umýval okna v Havířově na nádraží, křtil tank hasičského záchranného sboru a někde u Olomouce na D1 uřezal značku s maximální rychlostí 110 kilometrů za hodinu.

Vaše firma Omega Servis je dnes součástí francouzské skupiny GCA – jak daleko jste s prodejem svého pětinového podílu, který vám zůstal?

Ten podíl je prodaný. V okamžiku, kdy jsem na ministerstvo nastupoval, cena tohoto podílu už byla stanovená. Zaplacení a převody akcií mohou podle smlouvy proběhnout od 2. listopadu letošního roku a teď jednáme o možnosti zkrácení této lhůty.

Proč jste se rozhodl svůj podíl prodat?

To jako ministr dopravy budu mít podíl v dopravní firmě? To by přece vypadalo špatně, ne?

A jak to vypadá, když ministr financí, který řídí ekonomiku této země, zároveň vlastní obří firmy, které v této ekonomice působí?

Ale ministr financí tyto firmy neřídí, není ve střetu zájmů. A pokud je, tak to naprosto transparentně říká.

Ale vy jste také „jen“ vlastník, tak proč byste si nemohl nechat dvacetiprocentní podíl v nějaké firmě?

Protože to nevidím jako účelné. Jestliže jsem se dal na druhou stranu bariéry a jsem ministr dopravy, tak nechci mít majetkové vazby v žádné dopravní společnosti. To je moje osobní rozhodnutí.

A nevadí vám současně, že se tak nezachoval ministr financí?

To je věcí každého ministra. Moje firma a můj podíl byl určitě menší. Určitě se vzdáte snáz vlastnictví něčeho menšího než něčeho tak rozsáhlého.

Proč jste utnul Nečasův plán, podle něhož se měli do roku 2027 na čtyřiadvaceti trasách objevit vedle Českých drah i jiní dopravci?

To jsem někde řekl?

Váš mluvčí na dané téma prohlásil: „Na harmonogram připravený pravicovou vládou má pan ministr jiný pohled. Českou republiku nikdo nenutí liberalizaci dělat.“

Ano, to je pravda, Evropská unie nás k tomu nenutí.

Ale větší konkurence je v zájmu zákazníka, ne?

Ano. My absolutně nebráníme jiným dopravcům, aby si požádali o dopravní cestu a začali na železnici jezdit. Spor se vede o dotované linky. To jsou ty nejvíc vytížené, o kterých soukromí dopravci říkají, že jsou schopni na nich jezdit bez dotací. Fajn. Smlouvy na tyto linky jsou zpravidla desetileté a my se na to musíme dívat systémově. Ten dopravce – přesvědčil nás o tom, že je schopen dostát tomu závazku po dobu deseti let? Víme to? Nevíme.

Tímto způsobem uvažování vyřadíte soukromý byznys z každé sféry. Nakonec ani nevím, čeho bude stát za deset let schopen nebo ne. Takže máme srovnatelnou míru nejistoty.

Souhlasím.

Tak mi řekněte, proč nechcete do roku 2027 pustit další dopravce na dotované tratě?

Ale my je pustíme. My je pustíme už letos, my s tím nemáme žádný problém. Do 31. srpna předložíme návrh dalšího postupu liberalizace železniční dopravy.

Když váš mluvčí řekne, že na Nečasův harmonogram máte jiný názor, ptám se jaký. Kdy je tam chcete pustit?

Chceme to udělat za určitých předpokladů. Musíme mít nezávislý orgán, který bude naprosto jasně řešit...

Ten orgán bude, na tom se přece shodli všichni. Jak rychle, to záleží jen na vás. Tak co dál vám chybí?

Dokud nebudeme mít úřad nezávislého regulátora dráhy, tak se budeme chovat velmi obezřetně a nebudeme spěchat s vypisováním dalších tratí. Až tady bude...

Je tedy reálné, že do roku 2027 budou na dotovaných trasách jezdit také jiní dopravci než České dráhy, nebo si tu teď budete několik let povídat o chybějícím regulačním orgánu?

Ne. Ten termín bude jistě daleko kratší. Regulátor dráhy tu může být za pět měsíců. Předpokládám, že začne plnit svoji roli v letošním roce. Pak bude vypisovat výběrová řízení a udělovat licence. I na ty dotované tratě. Takže to může být někdy v roce 2015, 2016.

Takže váš mluvčí vzkáže, že nás nikdo k liberalizaci nenutí, a vy ji chcete urychlit?

Já ji chci udělat tehdy, kdy budeme mít nezávislý úřad, který se tím bude zabývat. V letošním roce předložíme příslušný zákon.

Když jste načrtnul svoji vizi další výstavby dálnic, počítal jste už s tím, že bude platit zákon o stavbách národního významu, který sepsal poslanec Kolovratník z vašeho hnutí ANO?

Ne, nepočítal. K tomuto zákonu, který se jmenuje zákon o liniových stavbách, shání pan Kolovratník podklady a nejsem informován, že by připravoval nějaké paragrafové znění nebo předložení tohoto zákona.

Platí, že tento zákon bez ohledu na to, jaký mu dáte název, by měl urychlit vykupování a vyvlastňování půdy pod tzv. stavbami národního významu?

Ten zákon by měl řešit komplex výstavby infrastruktury. Stát definuje své státní zájmy, to mohou být vysokorychlostní tratě, trasy napojené na transevropské cesty a podobně. A proti zákonu už těžko někdo může protestovat, protože ho schválí parlament.

Jak se ten zákon dotkne majitelů pozemků?

Zákon definuje postup od zahájení přípravy stavby do získání stavebního povolení. V tomto procesu se může vyjádřit kdokoliv, ale je přípustné pouze jedno odvolání. A celý ten soubor se posuzuje jako celek. To je ten zásadní rozdíl proti stávajícímu stavu a tím dojde ke zkrácení. Ve stávajícím německém modelu, který chceme užít jako vzor – v okamžiku, kdy probíhá proces přípravy, tak soukromý vlastník pozemku má za povinnost vás na pozemek pustit, abyste provedli některá zaměření nebo jiné úkony. A ještě jedna věc je tam důležitá: v případě, že někdo ten pozemek neprodá a vznikne mu tam škoda, tak se domáhá svých náhrad, ale ty jsou oddělené od procesu zahájení výstavby.

Jsem majitelkou pozemku, na kterém chcete postavit liniovou stavbu, nelíbí se mi cena, kterou nabízíte, a tak ho nechci prodat. Co mám proti vám vlastně v ruce?

Pokud ta stavba je na základě schváleného zákona a vy to nechcete prodat, nelíbí se vám cokoliv, tak se můžete dožadovat svých náhrad v občanskoprávním řízení, ale ta stavba pokračuje dál.

Jenže když budete soukromé majitele vyplácet, tak nemusí vždy dojít k dohodě o ceně?

No tak pokud prodávající nepřistoupí na podmínky vymezené stanovením ceny obvyklé, tak jdeme do vyvlastňovacího režimu. Ale to je přece normální, to je všude. V této zemi se často spekuluje s pozemky.

Na druhou stranu jsou známy případy, kdy k nedohodě mezi vámi a majiteli pozemků došlo kvůli arogantnímu chování státu.

K tomu by samozřejmě docházet nemělo.

V okamžiku, kdy budete mít tento zákon, tak si můžete dovolit se chovat ještě arogantněji než předtím, protože ti lidé budou bezbranní.

Ale to nemáte úplně pravdu.

Tak co budou moci dělat? Soudit se v občanskoprávním sporu v okamžiku, kdy jim přes zahradu už povede dálnice?

Ano. A vy budete čekat tady dvanáct let na získání stavebního povolení? U strategických staveb, které se opravdu dotýkají zájmů tohoto státu...

Oba víme, že o tom, co je to strategická stavba, mají rozhodovat poslanci. Ať se mezi ně rozhodnou zařadit cokoliv, bude to jejich věc. A není to spíš tak, že stát, místo aby se naučil efektivně jednat s majiteli pozemků, tak si udělá zákon, aby s nimi nemusel jednat vůbec?

To není úplně pravda. V Německu tento zákon funguje dvě desítky let a Německo je podle vás nedemokratická země, která používá aroganci proti svým občanům? Chceme vzít něco, co funguje za hranicemi.

Mne ovšem trochu děsí okamžik, kdy Poslanecká sněmovna – nikoliv ministr, aby byla dohledatelná konkrétní odpovědnost – bude schvalovat seznam staveb národního významu. A v momentu, kdy si potřebují skupiny poslanců vzájemně vyhovět, může přes ně projít téměř cokoliv.

Systém rozhodování se snad v této zemi změní. Musíme přece mít nějaké nástroje, musíme něčemu věřit.

Pokračujte ve čtení