Andrej Babiš v LN: Kdo krmí kachnu s Fischerem?

Z médií
Zpět na Zprávy

V pondělí vyšel v Lidových novinách článek nazvaný Babiš a Fischer: sňatek z rozumu? (LN 18. 2.). Otazník je v titulku proto, že jde ze strany deníku o čirou spekulaci. V podtitulku už ale mají LN jasno: „Rýsuje se politická spolupráce miliardáře a expremiéra. Jeden hledá lídra, druhý uplatnění a peníze.“ Chtěl bych jednoznačně prohlásit, že toto tvrzení není pravdivé.

Ihned následovaly další komentáře. Daniel Kaiser psal o tom, jak by vlastně spojení Jana Fischera a Andreje Babiše mohlo vypadat.

Přisadil si i politolog Stanislav Balík, který naše hnutí dlouhodobě kritizuje. A drb z Lidovek si žije v mediálním světě vlastním životem, i  když jej obě strany vyvracejí. Žádné námluvy se nekonají.

Hnutí ANO ani já osobně s panem Fischerem o spolupráci nejednáme a  nikdy jsme nejednali. Naše hnutí svého lídra má, stále jsem to já.

Jaký cíl má nyní Jan Fischer, to opravdu nevím. K angažmá v našem hnutí jej ale nepřemlouvám a přemlouvat nebudu.

Nehledáme nějaké tváře jen pro to, že se často objevují v televizi. Někomu možná vadí, že je v čele hnutí Andrej Babiš (ANO, budu kandidovat i na nadcházejícím sněmu), ale když šlo v první republice hospodářsky do tuhého, šli do politiky rovněž lidé z tehdejšího „byznysu“, jako byli agrárník Švehla nebo podnikatel Baťa, a bylo to zcela přirozené.

Podnikatelé se hlásí do politiky poměrně úspěšně i dnes. V Gruzii zvítězil v parlamentních volbách Bidzina Ivanišvili, v nám mnohem bližším Rakousku se zvyšují preference straně Franka Stronacha, který vybudoval automobilové impérium Magna. Jistě se najde i mnoho dalších podnikatelů, jejichž byznys ohrožuje neschopnost politiků. S naším hnutím tedy nevymýšlíme nic nového.

Pan Kaiser ve svém komentáři stejně jako mnoho dalších novinářů připomněl mé kontakty s Grossem. Já se opravdu za své kontakty s  politiky nestydím. Scházel jsem se od roku 1993 se všemi vrcholnými představiteli, občas jsem se za ně styděl, často jsem si říkal, že by zemi měl spravovat někdo kompetentnější.

To mě ale neopravňuje k tomu, abych jako jeden z největších zaměstnavatelů v zemi nejednal (chcete-li nelobboval) s politiky. Lobbing je v Česku považován za sprosté slovo stejně jako třeba politik, ale v zemích na západ od nás je zcela běžný. Proč myslíte, že na sklonku roku přijela do Prahy Hillary Clintonová? Nepřijela nás pozdravit, přijela k nám lobbovat za to, aby Temelín stavěl americký Westinghouse. Je tedy Clintonová zkorumpovaná firmou Westinghouse? Stejně jako Babiš nikdy nic nenabídl Grossovi, Topolánkovi ani Nečasovi, nenabídl nic Westinghouse Clintonové. A zřejmě ani Obamovi, který si Petra Nečase ze stejného důvodu pozval do Bílého domu.

Za své firmy lobbují i Medveděv i Putin. Přijde to někomu divné? Podpora domácích firem by i od českých politiků měla být zcela přirozená. Bohužel, často není.

Hnutí ANO opravdu nestojí o to, aby mělo v čele „cvičeného medvěda“, jako byl ve zlatých časech Věcí veřejných pro Víta Bártu Radek John. Nejsem nadšený z popularity, ale nestydím se za svou tvář na billboardu. Nepotřebuji se za nikoho schovávat, nepůjčil jsem si na provozování strany peníze od pražských kmotrů, nechystám se v rámci žádného „etického kodexu“ podobně jako Věci veřejné ovládnout státní zakázky pro své firmy.

Mně jde naopak o to, aby 25 tisíc lidí, které v Česku naše firmy zaměstnávají, nepřišlo kvůli nekompetenci českých politiků o práci. Jde mi o to, aby naši zemi řídili lidé se zkušenostmi, kteří nepotřebují krást. Lidí, iniciativ i hnutí, kteří mají podobný cíl, je dost. Je mezi nimi i řada zajímavých osobností, které hledáme a se kterými jednáme. Lídry se možná v budoucnu někteří z nich stanou, ale to už nebude záležet na mně.

Andrej Babiš

Pokračujte ve čtení