Andrej Babiš se stal hlavním tématem Ekonomu

Editorial

Podnikatel, který se nikdy netajil svým pohrdáním „finančními spekulanty, kteří nic nevytvářejí“, nedávno založil vlastní investiční fond. K jeho spravování si sjednal Jozefa Janova, eso mezi místními investičními bankéři. Kam se chystá investovat se svým fondem, kam budou naopak mířit investice jeho Agrofertu? A kdy tento skončí na burze? Nejen na to se ptali Robert Břešťan a David Tramba.

Andrej Babiš je bezesporu úspěšný muž. Proč tomu tak je, poodkrýváme v aktuálním vydání Ekonomu.

Případ Babiš: Intuitivní investor expandující do politiky

Zaměřil se na obory, které většina investorů nepovažovala za atraktivní. Tady lze hledat základ úspěchu Andreje Babiše.

Čistý zisk skupiny Agrofert, jejímž jediným vlastníkem je slovenský rodák Andrej Babiš, za minulý rok meziročně klesl o třetinu na šest miliard korun. Letošní výsledky zatím vypadají ještě hůře. „Za čtyři měsíce máme propad zisku oproti loňskému roku minimálně o 30 procent. Všechny byznysy jdou dolů. Chemie klesá, potravinářství je tragédie, chov prasat i drůbeže jsou vysoce ztrátové záležitosti,“ svěřil se Babiš týdeníku Ekonom. Navzdory horším časům však stále platí, že Agrofert je největší soukromou podnikatelskou skupinou s českým vlastníkem. Její tržní hodnotu lze odhadnout na zhruba 60 miliard korun, což Babiše řadí na druhé místo mezi nejbohatšími obyvateli Česka. Do klubu místních miliardářů příliš nezapadá.

Nekontroluje své firmy prostřednictvím struktur v Nizozemsku či na Kypru, místo chytrých mobilů používá staromódní kalendář, hovoří zvláštní směsí češtiny a rodné slovenštiny a nechodí daleko pro ostřejší výraz.

Je pověstný autoritativním řízením firmy. To však může mít i své výhody. „Soustředění rozhodovacích pravomocí do rukou pana Babiše je v  tuto chvíli korektní, neboť je to právě on, kdo skupiny vybudoval a  efektivně řídí. Jeho vize a strategie se ukazují jako správné,“ uvedl k  fungování Agrofertu analytik firmy Bisnode Michal Řičař.

Ziskovost Babišovy firemní skupiny je podle Řičaře velmi slušná, vertikální propojení navazujících oborů se tak ukazuje jako výhodné. „Riziko plynoucí z úvěrů je v případě Agrofertu minimální, neboť zadluženost se v průměru pohybuje okolo 22 procent a v posledních letech klesá,“ dodává Michal Řičař.

Zatímco zájem tuzemských miliardářů se soustředil hlavně na obory, jako je energetika, finanční služby, informační technologie či strojírenství, Babiš šel proti proudu a vsadil na konzervativní obory zemědělství a potravinářství spolu s chemií. A vyplatilo se to.

Svoji první firmu v Česku založil se třemi spolupracovníky v roce 1993. Každým rokem rostl, skupoval firmy a expandoval. Celý zisk vždy investoval zpátky do rozvoje a růstu své skupiny. Dnes už Agrofert sdružuje přes dvě stovky společností s téměř 30 tisíci zaměstnanci po celé střední Evropě.

Miliardové zisky v předchozích letech vytvářelo prakticky jen jedno odvětví – chemický průmysl. Jedná se hlavně o výrobu syntetických hnojiv, kde svou ziskovostí vyniká hlavně německý podnik SKW Piesteritz. Mezi další tahouny koncernového zisku patří zpracovatel dehtu Deza z  Valašského Meziříči, přerovská Precheza a lovosické podniky Lovochemie a  Preol.

Právě do chemického byznysu budou v příštích letech směřovat nejvyšší investice v rámci Babišova impéria. V plánu je rozšíření výroby v  německém SKW za zhruba deset miliard korun, podobné výše má dosáhnout také investice do výroby anilinu a čpavku v areálu slovenské chemičky Duslo Šaľa.

Rozsáhlé projekty chystá Agrofert i na českém území. Právě investuje do rozšíření závodu na výrobu bionafty v Lovosicích o produkci jedlých rostlinných olejů. Za dalších 2,5 miliardy korun zvýší rozsah výroby umělých hnojiv v Lovochemii.

Babiš během uplynulých dvou desetiletí skupoval podniky nabízející služby zemědělcům, hlavně podniky známé pod zkratkou ZZN, tedy zemědělské zásobování a nákup. Díky nim má dnes Agrofert jako dominantní dodavatel syntetických hnojiv, osiv či krmných směsí i díky pozici ve výkupu zemědělské produkce pod palcem značnou část českého zemědělství.

Ovládá jej například pomocí takzvaných zelených úvěrů.

„Agrofert dodá zemědělskému podniku hnojiva a osivo. Ten se naopak zaváže, že úrodu prodá za předem danou cenu Agrofertu,“ popsal poměry v  českém zemědělství analytik Petr Havel.

Svou roli zde sehrál i způsob, jakým se Babiš vypořádal s hlavním konkurentem v oboru zemědělského zásobování a nákupu. Tím byl Agropol Group dalšího česko-slovenského podnikatele Jiřího Malúše. Agrofert svého soupeře na jaře 2009 po dlouhém vyjednávání odkoupil za 2,5 miliardy korun. Dalším objektem Babišova zájmu jsou tradiční české potravinářské závody. Jak sám přiznává, spíše než o návratnou investici se jedná o určitý druh charity.

„Zachránili jsme spoustu podniků. Bez nás by Olma i Kostelecké uzeniny dávno zbankrotovaly,“ tvrdí druhý nejbohatší obyvatel Česka.

Právě Kostelecké uzeniny, které jen předloni prodělaly 327 milionů korun, patří mezi nejvíce problémové součásti Babišova impéria. Napjatou situaci v podniku dokládá i to, že v průměru jednou za 15 měsíců zde dochází k výměně v pozici generálního ředitele.

Dnes už Babiš hodnotí dřívější nákupy potravinářských firem kriticky. „Synergie nenastaly, spíše byly opačné výsledky. Když jsme v  potravinářství koupili konkurenta, tak neplatilo, že jedna a jedna jsou dvě. Výsledek byl spíše jeden a půl,“ přiznává. Přesto je Agrofert v  lepší pozici než ostatní čeští potravináři. „Díky své velikosti se dostává do neopominutelné pozice vůči nadnárodním obchodním řetězcům. Ti ho nemohou obejít a musejí se s ním dohodnout,“ vysvětluje analytik Petr Havel.

Hluboko v červených číslech se v minulých letech pohybovaly také Babišovy akvizice v lesnickém byznysu. Navzdory těžké situaci v oboru, kde státní Lesy ČR vykazují miliardové zisky na úkor svých dodavatelů, Agrofert během roku 2011 odkoupil firmy Wotan Forest a Uniles. Jejich přínos se může projevit alespoň v příštích letech, což se nedá říci o  investici do holdingu Less.

Na začátku loňského roku totiž Babišův podnik půjčil 311 milionů korun Janu Mičánkovi, majiteli největší lesnické a dřevařské firemní skupiny v Česku. Výsledek? Ztrátový a předlužený Less krátce poté zbankrotoval. „Odepsali jsme to. Co bych k tomu ještě říkal,“ uvedl Andrej Babiš k loňské finanční pomoci Mičánkovi.

V jiných případech naopak Babišovi pomohlo, že z různých důvodů nedotáhl připravené transakce do konce. Na konci roku 2001 měl na dosah převzetí privatizovaného petrochemického holdingu Unipetrol za 11,7 miliardy korun. Při pohledu na současný stav rafinerského byznysu v  Evropě je nakonec rád, že to tenkrát nevyšlo.

Nevyšel ani záměr koupit skupinu United Bakeries a stát se lídrem českého i slovenského trhu s pekárenskými výrobky.

Vzhledem k obstrukcím slovenského antimonopolního úřadu tento obchod v  polovině loňského roku zkrachoval. Pekárenský byznys v Česku i na Slovensku je letos ztrátový a nedokončená akvizice se i tentokrát zdá být spíše výhrou než porážkou.

Místo toho Agrofert dotáhl do konce jiný obchod ve stejné branži. V  únoru koupil od italské Barilly největší německou pekárenskou skupinu Lieken s ročním obratem okolo 20 miliard korun. Na německém trhu s  pečivem se stále dá – na rozdíl od českého – slušně vydělávat.

S nadsázkou lze říci, že další velkou expanzi plánuje Andrej Babiš na jaro příštího roku. Do politiky. Pomocí masivní kampaně chce přesvědčit Čechy, ať volí jeho hnutí ANO 2011. Do voleb jde s představou, že stát je třeba řídit stejně jako firmu. Vzhledem ke znechucení voličů tradičními politickými stranami může být úspěšný.

V unii jsme jako prd v trávě

S Andrejem Babišem o byznysu, potravinách, politice a o tom, proč jsou zvířata sympatičtější než lidé.

Podnikatel Andrej Babiš nezklamal. Do restaurace tenisového klubu na pražském Chodově pár kroků od sídla svého Agrofertu nakráčel s pro něho typickým kalendářem v ruce a ještě před začátkem rozhovoru mu asistentka k podpisu přinesla desítku lejster. „Za rok a minus dva dny už budu mít klid,“ konstatuje Babiš, který o sobě říká, že pracuje 18 až 20 hodin denně.

Má tím na den spočítáno, kdy skončí volby do poslanecké sněmovny, v  nichž, jak věří, uspěje jeho politické hnutí ANO 2011. „Já mám spočítáno všechno,“ doplňuje Babiš, do jehož impéria Agrofert, jež loni vykázalo čistý zisk šest miliard korun, aktuálně patří 209 firem v regionu střední Evropy.

A právě v těchto dnech dokončuje akvizici řetězce německých pekáren Lieken.

Navázal jste partnerství s Jozefem Janovem, který se z dob svého působení v Pentě těší velmi dobré pověsti...

Já se taky těším dobré pověsti, nebo ne?

…neznamená to, že si ho tím i testujete na to, zda by z něho jednou byl vhodný generální ředitel celého Agrofertu?

To určitě ne. Pan Janov je investiční bankéř a kupuje firmy jiným způsobem než my. On to počítá přes peníze, kdežto my jsme často kupovali strategicky, což se občas ukázalo jako chyba. Hlavně nákup některých konkurentů, kde očekávané synergie nenastaly, spíše naopak. Především v  potravinářství, kde se podíly na trhu nesčítaly, ale v součtu vždy spíše klesly. I když nikdo není neomylný a ani panu Janovovi všechno v životě nevyšlo.

Jste už domluveni, do čeho budete v rámci nového fondu investovat?

To je jeho problém, on to má na starost. Jasnou domluvu máme na tom, že bude investovat mimo byznys Agrofertu. Ale jinak to může být jakýkoli byznys v rámci střední Evropy.

Sám jste několikrát zmínil, že byste chtěl opustit to každodenní řízení společnosti. Platí to ještě? Hledáte za sebe náhradu?

Člověk musí myslet na různé životní situace, ale že bych za sebe přímo hledal náhradu, to ne. Chci ještě firmu dobudovat. Ale samozřejmě přemýšlím o tom, jak dlouhodobě zainteresovat vybrané manažery tak, aby měli pocit, že tu firmu skoro spoluvlastní.

O vstupu na burzu uvažujete?

Nemohu to vyloučit, ale to bude záležet na vývoji situace. Pokud chcete jít na burzu, musíte na to firmu připravit, a to trvá několik let. Teď na to připraveni nejsme – z hlediska struktury, výkaznictví a  tak dále. Naše struktura je rozmanitá, a pokud bychom měli jít na burzu, museli bychom udělat spoustu změn.

Nyní máte 209 firem, chystáte nějaké slučování?

My slučujeme každý rok. Kdybychom to nedělali, měli bychom dnes těch firem asi pět set. Každý rok slučujeme 30 až 40 firem. Cílový stav je mít co nejméně firem. Kolik to bude, to netuším. Ale chtěli bychom skupinu uspořádat lépe. Aby to investoři pochopili, pokud bychom se rozhodli vydávat dluhopisy nebo právě jít na burzu.

Jaké investice chystáte?

Investujeme významně ve svých firmách, nebudeme teď investovat do nových potravinářských firem, ale do sortimentu, do kapacity a do výrobků, v Olmě, v Hlinsku, Vodňanské drůbeži. Investujeme skoro tři miliardy do energetiky kvůli moudrým pánům v Bruselu, co vymysleli emise, které musíme do roku 2016 snížit. V Lovosicích budeme stavět nové výrobní kapacity asi za dva a půl miliardy. Investice jsou obrovské.

Když mluvíte o moudrých pánech v Bruselu, jaký je váš vztah k Evropské unii? Vyděláváte na bionaftě...

Ale bionafta nemá s Evropskou unií nic společného, to je zase jedna z  mediálních lží. Biopaliva nejsou dotovaná. Napište si to: biopaliva nejsou dotovaná. Stokrát jsem to řekl a stokrát se to zase bude psát. Dotovaná jsou jen vysokoobsahová biopaliva.

Dobře, ale Evropská unie určila povinný podíl biopaliv v pohonných hmotách.

Ano, to vymyslel Brusel, to jsem nevymyslel já. Já jsem postavil fabriku za 1,7 miliardy na zpracování řepky, a za to by mi měli čeští zemědělci postavit pomník. V Česku je tři a půl milionu hektarů půdy a  řepka se pěstuje na 400 tisících hektarů. To je nějakých 11 procent. A z  toho Agrofert má tři procenta. Z médií to ale vypadá, že jsem jediný, kdo tu pěstuje řepku.

Ale ten byznys se vám vyplácí, nebo ne?

Ten byznys se nyní dramaticky propadl, protože to souvisí s celkovou recesí a poklesem odbytu pohonných hmot. My máme za první čtyři měsíce propad zisku oproti minulému roku o 30 procent. Dolů jde chemie, potravinářství je průšvih. Chov prasat, drůbeže, býků, pekárny, produkce vajec, to jsou ztrátové záležitosti. Celkově jsou zisky nižší.

Loni jste měli čistý zisk šest miliard. Bude to letos horší?

Nemám žádný odhad. Jediný analytik, který má vždy pravdu, je smrt. Všichni ostatní píší a říkají nesmysly. Podívejte se třeba na ty, kteří uváděli velké české firmy na pražskou burzu. Šly tam vždy s velkou slávou a s „velkou slávou“ taky dopadly.

Vidíte nějaké možnosti růstu? Po jakých firmách se rozhlížíte?

Proč bych vám to říkal? Pokud vyděláme peníze, budeme růst. Baví nás to. Zajímá nás střední a východní Evropa. Jde o příležitost. Teď se třeba připravujeme na převzetí německých pekáren Lieken. To je, myslím, velký úspěch českého byznysu, že si kupujeme jednu z největších pekárenských firem v Německu. Většinou Němci kupují všechno u nás.

KVALITA POTRAVIN NENÍ PROBLÉM

Spousta českých výrobců potravin si stěžuje, že musí dodávat řetězcům pod cenou a za nehorázných podmínek. Vás neláká, že byste si založil vlastní řetězec, nebo nějaký, co by byl na prodej, koupil?

Dneska už je na to pozdě. My chceme investovat do našich výrobků. Dnes jít na předimenzovaný trh řetězců je absolutně mimo realitu.

A jsme u vašeho oblíbeného tématu kvality českých potravin. Říkáte, že vyrábíte to, co si přeje maloobchod...

My vyrábíme to, co si přeje český zákazník. Vyrábíme šunku, která má 98 procent masa i 60 procent masa, vyrábíme párky z vepřového a hovězího masa i párky z drůbežího separátu... Základní problém je v tom, že potraviny nejsou správně značeny, nedozvíte se, kdo je vyrobil, ale jen to, kdo je uvádí do provozu.

Z toho možná plynou ty stesky nad kvalitou českých potravin.

Kde jsou stížnosti na kvalitu českých potravin? Já je neznám. Češi nikdy neměli žádný skandál s kvalitou potravin, který by někoho ohrožoval na zdraví.

Rozdíl v kvalitě bychom viděli u té šunky s 60 a 98 procenty masa.

Ale to si objednávají řetězce. Když chcete šunku s 98 procenty masa, tak si ji kupujte. Rozdíl je samozřejmě v ceně. Ale problém s kvalitou českých potravin není žádný. Problém je, že dnes už nejsme jako republika potravinově soběstační. Přebytkové je jen obilí a mléko, jinak nic.

Ale žijeme v otevřeném trhu a potravinová soběstačnost je spíše atributem uzavřených až totalitních společností.

Jsme sice na volném trhu, ale ten neexistuje, protože státy si nacházejí cesty, jak svůj trh chránit. Existují analýzy o tom, jaké všechny netarifní restrikce mají jednotlivé státy v EU, aby se jim tam ze zahraničí nevozily potraviny. Byrokracie, předpisy, zákony, administrativa... Problém je i v edukaci obyvatel. Francouz, Rakušan, Němec ani Polák si nekoupí cizí potraviny. U nás je to bohužel, nevím proč, jinak.

Jsme tedy podle vás jako stát až příliš otevření a liberální?

Možná jsme to zdědili z dob Tuzexu, kdy jsme snili o tom, že budeme mít americké džíny, kdy vše, co bylo z dovozu, bylo super a nad vším, co bylo od nás, jsme ohrnovali nos. Asi to v nás zůstalo. Kdybych já neinvestoval do českého potravinářství, což je náš nejhorší byznys, tak by to s naší soběstačností bylo ještě horší.

Takhle to zní, jako byste podnikání v tomhle oboru vnímal jako nějakou charitu.

Neberu to jako charitu. Ale štve mne, když stále někdo vykládá nesmysly a role Agrofertu v zemědělství a potravinářství je přitom zásadní. Já jsem ta tvář, která bojuje a říká, že čeští potravináři jsou skvělí. A samozřejmě jsem také předmětem různých útoků a pomluv. Já jsem v první linii a ostatní se vezou.

IDEÁLNÍ SVĚT: JAKO MEZI ZVÍŘATY

V posledních výsledcích vaší skupiny je i tato věta: „Chceme posílit personální zázemí s cílem zajistit dostatečné personální rezervy na jednotlivé manažerské pozice.“ Znamená to, že máte nedostatek talentovaných manažerů?

Znamená to, že celý systém našeho školství produkuje absolventy, kteří pak dělají něco úplně jiného, než vystudovali. Když teď chci obsadit pozici obchodního ředitele na Slovensku, tak v rámci skupiny je nabídka relativně malá. Musíme hledat mimo skupinu, což je špatně, protože lidé mají mít perspektivu růstu a motivaci. Bereme asi 200 vysokoškoláků ročně, ale dostatečné personální náhrady nemáme. Nejsou také učni a manuální profese.

S tím, co vychází z českých škol, jste tedy nespokojeni?

Hlavně jich vychází strašně moc, ale určitých profesí je nedostatek. Mladí chtějí vydělat velké peníze, chtějí být úspěšní a bohatí, ale to si musejí nejdříve odpracovat. Já jsem byl taky asi 18 let v pozici zaměstnance. A pracoval jsem stejně intenzivně jako ve své firmě. Pro Petrimex jsem vydělal 600 milionů. Práce pro mne byla vždy spíše soutěž než honba za penězi.

Máte lidi, kteří se pro vás rozhlížejí po trhu a hledají vám zajímavé zaměstnance?

Dělám to i sám. Chodím po školách, přednáším. Věřím v to, že lidé, kteří mají energii a ambice, jsou aktivní a nechodí jen do školy. Pracují, dělají něco ve studentských organizacích, podnikají. Mladí vidí často budoucnost v globálních firmách, kde je vlastní iniciativa potlačovaná a vše je nalinkované. My naopak hledáme podnikatelské typy. Je to ale spojené i s image firmy, zájem o Agrofert je velký. Na to, co jsme tu vybudovali, jsme v Agrofertu pyšní. Firmu budujeme dlouhodobě. Na 200 let dopředu.

Jak bude tedy při vší úctě vypadat Agrofert, až nebudete vy?

Bude vypadat tak, jak ho připravím na to, až tu nebudu. Pokud to všechno stihnu.

Tím se vracíme k tomu, že musíte pečlivě vybrat, komu firmu jednou předáte.

To jistě. Ale už dnes management funguje v podstatě samostatně. Řídíme to decentralizovaně, jsou firmy, o které se vůbec nestarám. Já se starám o akvizice a o to, co nefunguje.

A proč se při tom všem vrháte ještě do politiky?

Protože na rozdíl od většiny, která jen nadává, já jsem člověk, který spíše buduje a věci řeší. Náplní politiky je naopak hezky mluvit, slibovat, lhát a neplnit. Tenhle národ má na víc, než aby nás řídili politici, kteří tu za 23 let nic neudělali a v životě reálně nepracovali. Chci, aby tuhle zemi řídili lidé, kteří v životě něco dokázali a nemají potřebu lézt do politiky, aby si něco přikradli. Nejde o pravici či levici. Jde o schopné a neschopné. O zloděje a čestné lidi. Kdybych sám neměl čistý stůl, tak do toho nelezu, nejsem blázen.

Stát byste chtěl řídit jako firmu...

To taky nikdo nechápe! Já řídím Agrofert ve prospěch Agrofertu. Je to logické? Je. A stát by politici měli řídit ve prospěch státu, tedy občanů. Dělají to? Nedělají. Řídí stát ve svůj prospěch.

...ale i ve firmách se krade, i firmy mají neschopné manažery, korumpují.

To je pravda, i v našich firmách se krade. Ale my to řešíme. Když někdo něco ukradne, tak ho vyhodíme, nebo dáme zavřít. Stát tohle neřeší. Máme mít specializovaný soud na korupci soudců a politiků jako třeba v Dánsku. Kdo kontroluje politiky? Proč Nejvyšší kontrolní úřad nemůže kontrolovat státní firmy? Základní věci tu nefungují. Podle mne jsou tyhle volby poslední šance, aby se něco změnilo. Pokud se teď lidé, kteří chtějí změnu, nespojí, tak už se na to příště každý vykašle.

Neznervózňuje vás, že hnutí ANO se neobjevuje v žádných průzkumech, podle nichž se Češi při volbách rádi řídí?

Neznervózňuje. Jan Fischer měl výborné průzkumy a Karel Schwarzenberg měl šest procent. Podstatné je finále.

Jak by měl vypadat ideální svět podle Andreje Babiše?

Těžká otázka. Ale asi jako u zvířat. Ta jsou upřímná, nelžou a  nekradou. A pokud jde o vzory, vidím ho v Německu. Vždy je dobré mít staršího bráchu, který se o nás v Evropské unii občas postará. Když už mluvíme o tom, že stát se má řídit jako firma, měl Nečas říci v ČEZ, že si přeje nechat v soutěži o Temelín francouzskou Arevu a dát francouzskému velvyslanci seznam toho, co si přejeme vyřídit v Bruselu. Nevím, co teď vyřídí u Putina. Co pro nás Rusko nebo Amerika udělá. My jsme v EU a jsme tam jako prd v trávě. Okopáváme kotníky a pak se budeme divit, že nám tam Francouzi kvůli Temelínu namažou schody.