Andrej Babiš: Proč nechci euro

Projekt EU považuji za správný krok a její původní čtyři základní svobody – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu pokládám za skvělou myšlenku. Jsem přesvědčen, že jsou základem jak ekonomické stability, tak do určité míry i bezpečnostní pojistkou starého kontinentu. To však neznamená, že budeme přijímat všechny unijní nápady, navíc bez seriózní analýzy dopadů. Se zájmem sleduji všechny relevantní studie, které se nyní, dvacet let po zavedení eura, objevují. Zaujala mě analýza německého Centra pro evropskou politiku, které dlouhodobě zkoumá a vyhodnocuje kroky EU. V empirické studii předkládá zajímavé srovnání toho, jak vysoký HDP na obyvatele v konkrétní zemi eurozóny by byl, kdyby euro nebylo zavedeno.

I když byly v minulosti provedeny studie, ze kterých vyplývá, že euro podporuje obchod mezi zeměmi eurozóny, není úplně jednoznačné, které země od jeho zavedení jednoznačně získaly a které ztratily. Nevýhody zavedení eura vyplývající z toho, že země eurozóny již nemohou devalvovat své měny, totiž zůstávají nezúčtovány. Ve studii CEP, která se výstižně nazývá „20 let eura: vítězové a poražení“, byl proto použit ukazatel vývoje hrubého domácího produktu. Analýza byla provedena ve vztahu k Belgii, Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku a Řecku. CEP dospívá k jednoznačnému závěru, že suverénně nejvíce od zavedení eura získalo Německo, a to téměř 1,9 bilionu eur, což činí přibližně 23 000 eur na obyvatele. Kladný účet ještě vyšel pro Nizozemsko.

Ve většině ostatních analyzovaných zemí vedlo euro k poklesu prosperity: 3,6 bilionu eur ve Francii a až 4,3 bilionu eur v Itálii. Ve Francii to činí 56 000 eur na obyvatele, a v Itálii je to dokonce 74 000 eur na jednoho občana. Zajímavý je vývoj dopadu na Řecko. Během několika prvních let po zavedení z eura vysoce těžilo, ale od
roku 2011 utrpělo obrovské ztráty. Během celého období je zůstatek 190 eur na řeckého obyvatele ještě lehce pozitivní.

Co z toho vyplývá? Je zřejmé, že zavádění eura probíhalo v minulosti ukvapeně. Unie v určité fázi ztratila sebekontrolu a kvůli růstu přestala akceptovat základní ekonomická pravidla a kritéria pro vstup do eurozóny, která si předtím sama nastavila. Falešné ambice některých evropských politiků tvrdě narazily právě v době hospodářské krize. Tehdy se jasně projevilo, že slabší země nemají manévrovací prostor spočívající v možnosti oslabit vlastní měnu a nastartovat ekonomický růst, a stávají se tak do určité míry vazaly prosperujících evropských států. Ty to sice ekonomicky i politicky ustály, ale otázkou je, jak se zachovají v další ekonomické krizi, která nepochybně někdy přijde.

Pokud by se euro zavádělo obezřetněji a na základě jasných pravidel a reálných výsledků jednotlivých zemí, mohli jsme jako jedna z prosperujících zemí Unie být výrazně blíže jeho zavedení, pokud by již u nás nebylo zavedené. V současné době ale pro nás ztrácí ekonomický smysl. Česko je díky výsledkům v posledních letech považováno za jednu z nejlépe hodnocených ekonomik, podle agentury Bloomberg, která vycházela ze studie Allianz, jsme dokonce nejstabilnější ekonomikou v EU. V kontextu těchto skutečností nevidím proto k zavedení eura objektivní důvod.

Článek si můžete přečíst v MF Dnes.