Andrej Babiš k březnové rezignaci místopředsedů ANO

Vážení členové hnutí ANO,

v nejužším týmu jsme se několik dní intenzivně dohadovali, zda mám reagovat na dopis pana Jana Hammera z 29. března, který podepsali také bývalí místopředsedové Peter Harvánek, Jana Valinčičová, Hana Greplová a člen předsednictva Jan Síla. Část týmu byla pro to, abychom nereagovali a nechali vášně odeznít. Já ale cítím povinnost se k dopisu pana Hammera vyjádřit, protože obsahuje i lži a dezinformace, které mají za cíl hnutí ANO a zřejmě i mne osobně v očích některých členů a sympatizantů poškodit.

1. Není pravda, že by místopředsedové odešli poté, co "absolvovali první dvě schůze" předsednictva, jak v dopisu uvádí pan Hammer.  Pan Hammer se sám rozhodl rezignovat, což mi sebekriticky napsal 19. března s tím, že jeho osoba hnutí rozděluje na dva tábory (celé znění původní rezignace Jana Hammera najdete na konci tohoto dopisu). Chystal se tak učinit po jednání Předsednictva v pátek 22. března. Nic takového se nestalo. Musel jsem to být naopak já, kdo mu na základě průběhu jednání Předsednictva a Výboru připomněl, že chtěl rezignovat, což je doložitelné z naší sms konverzace. Dal jsem mu za pravdu, že hnutí rozděluje a doufal jsem, že odejde čestně a bez skandálů. Až na tuto moji výzvu přišla 23. března jeho rezignace bez udání důvodů. Na základě jeho rezignace postupně docházely rezignace dalších místopředsedů (paní Valinčičové, paní Greplové a pana Harvánka). Není tedy pravda, že pan Hammer a další místopředsedové rezignovali kvůli průběhu dvou zasedání Předsednictva, jak uvádějí ve svém dopise.

2. Není pravda, že by všichni místopředsedové získali důvěru demokratickým hlasováním. Emailovou korespondencí, ale i přímým svědectvím některých delegátů sněmu je doložitelné, jak se mezi sebou někteří krajští předsedové dohadovali na vzájemné podpoře
s tím, že odsunou některé kandidáty do předsednictva na vedlejší kolej. Tyto dohody opět organizoval především pan Hammer, který se na sněmu veřejně pochlubil, že podle jeho instrukcí hlasuje 70 delegátů, tedy 40 procent všech účastníků sněmu. Tento svůj „vliv“ mi pan Hammer potvrdil i na naší osobní schůzce, která proběhla 8. března. Důvodem jeho „taktiky“ (já bych spíš řekl zákulisních intrik) prý bylo to, že chtěl zabránit Jaroslavu Faltýnkovi, Radce Maxové a Jaroslavě Jermanové, aby byli zvoleni do předsednictva. Důvod? Faltýnek prý také lobboval (zdá se ale, že nebyl tak „úspěšný“ jako pane Hammer). Aby pan Hammer dosáhl toho, čeho chtěl, snažil se ještě během sněmu ovlivňovat některé delegáty a podle přímých svědků se „své“ hlasy snažil i zobchodovat. Jeden z krajů mu své hlasy nabídl například za to, že se jako místopředseda zasadí o změnu stanov. "Spojkou" mezi těmito organizacemi a dohodami byla placená zaměstnankyně hnutí paní Valinčičová. Ta si během svého „zaměstnání“ vytvořila takový vliv, že později mohla tvrdit, jak po jejím odchodu odejdou i všichni krajští předsedové. Nikdo z nás netušil, že si v rámci zaměstnaneckého poměru vytváří politickou podporu v oblastech, které měla jako koordinátorka hnutí na starosti. Na centrále vždy tvrdila, že žádné politické ambice nemá. Proto také nemohla kandidovat oficiálně a neměla z krajů žádnou nominaci. Její nominace na místopředsedkyni proběhla až přímo na sněmu. Navrhnul ji zástupce Moravskoslezského kraje. Samotnou kandidaturu paní Valinčičové na místopředsedkyni hnutí pak pokládám za její profesionální selhání. Placený zaměstnanec objíždí na náklady hnutí oblasti a dohaduje zákulisně podporu pro určitou skupinu lidí? To není ta demokracie, o které všichni mluví a kterou prosazují. Takto probíhá "demokracie" v kmotrovských stranách, kterou naše hnutí být, alespoň doufám, nechce. Pokud se paní Valinčičová po svém neúspěchu v ČSSD chtěla stát političkou, měla přece možnost to říct. Stejně tak mohl na sněmu vystoupit pan Hammer a sdělit, proč si nepřeje na postu místopředsedy pana Faltýnka, paní Maxovou nebo Jermanovou. Neučinil tak, raději celé hlasování zákulisně řídil a v přestávkách sněmu rozdával instrukce.

3. Pan Hammer si dále v dopise stěžuje, že do "propagace ani jiných aktivit na celostátní úrovni nemají kraje ani oblasti co mluvit a že mechanizmus spolurozhodování je postaven na principu kdo platí, ten rozhoduje". Marketing a PR mají v hnutí na starosti placení profesionálové, především manažer komunikace Marek Prchal a Radka Burketová jako mluvčí hnutí. A pokud vím, tak do marketingu svými nápady přispívají i lidé z oblastí. Pokud placený profesionál usoudí, že nápad stojí za to, tak se po konzultaci se mnou realizuje. Pokud se na centrálu dostanou články či komentáře z oblastí, snaží se je centrála dostat do médií či na náš web. Propagace hnutí je zodpovědností předsedy, věta "kdo platí, ten rozhoduje" nikdy nezazněla, jde tedy o další lež. Místopředsedové zřejmě neunesli, že nebyli nafoceni na billboardy, které mají sloužit jako krátkodobá tříměsíční imageová kampaň hnutí. Tváře, které budou na billboardech, navrhovali profesionálové na marketing, já jsem pak návrhy odsouhlasil. Celá kampaň se přitom začala připravovat na začátku roku, tedy dávno před sněmem. Místopředsedové zřejmě pochopili, že svůj vliv, který měli na sněmu, nemůžou přenést na jednání Předsednictva a Výboru. S vizuály byli členové předsednictva a krajští předsedové na workshopu 6. dubna na Čapím hnízdě seznámeni a nikdo z nich neprotestoval. Pokud bychom se jako politici měli dohadovat, kdo na billboardech bude a co na ně napíšeme, nedostali bychom se nikam. Politika je věcí politiků, profesionální práci mají dělat profesionálové. My můžeme kampani jedině pomoci, proto jsem vyzval všechny krajské předsedy, aby navrhli další místa, kam bychom vizuály mohli umístit.

4. Za zástupný problém považuji další "důvod" místopředsedů k jejich rezignaci. Údajně jsme se jako vedení vyjádřili, že nemáme "zájem na rozšiřování členské základny". Řekl jsem to já a bylo to v kontextu toho, že při parlamentních volbách pro nás budou důležitější tisíce sympatizantů než členové, u nichž nevíme, jaké mají zájmy (nebo se to o nich až později dovídáme, jak nakonec někteří bývalí členové, kteří dnes na hnutí útočí, dokazují).
Z dnešního hlediska si opravdu za tímto názorem stojím. Přiznávám, že je mou největší chybou, že jsem se vůbec nestaral o to, kdo je do hnutí přijímán jako člen a kdo se stal voleným nebo placeným funkcionářem mimo centrálu. Věřil jsem, že všichni v hnutí máme stejné záměry a cíle. Až před sněmem jsem se začal dovídat o „podivných náborech“ členů
v některých oblastech, vytváření organizací ze členů rodin, ze známých a podobně. Kde je naše směřování a kde jsou ty cíle? Za náš hlavní úkol nepovažuji rozšiřování členské základny, ale získávání sympatizantů a hledání osobností, které se s myšlenkami hnutí ztotožní a které budou zárukou naší jednoty a tahu na branku. Vážím si všech členů, kteří chápou, o co nám jde, dokážou šířit naše myšlenky a nalézat další sympatizanty, přivádět sponzory a dávat o našem hnutí v dobrém smyslu vědět. Někteří to pochopili. Ani já nechci, aby celé hnutí sponzoroval jen Babiš a říkalo se, že jde čistě o „jeho“ politickou aktivitu. Každý sponzor, který souhlasí s uvedením svého jména na našem webu, je důležitý, i když přinese jen 50 korun. Nevážím si naopak těch členů, kteří se snaží porcovat medvěda ještě předtím, než se vůbec medvěd narodil. Takoví členové jsou pro nás cestou k neúspěchu a táhnou nás
k osudu Věcí veřejných. A toho bych se dožil jen nerad.

5. Poslední dva body vyčítavého dopisu pana Hammera shrnu do jednoho. "Místopředsedovi zodpovědnému za ekonomiku hnutí (tím myslí pan Hammer sebe) byla odmítnuta možnost nahlédnout do účetnictví hnutí!" Opravdu skandální, jak dokládá onen vykřičník. Pan Hammer dostal od předsednictva za úkol navrhnout systém financování nákladů hnutí, místo toho se zajímal především o to, jak jsou placení lidé na centrále, což mu bylo ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů odmítnuto. Celý problém financování hnutí se pak na jednání předsednictva smrskl na to, že místopředsedové potřebují auta, aby mohli jezdit do oblastí. Hlavně šlo o vůz pro paní Valinčičovou, která chtěla dál objíždět jednotlivé regiony. Tento požadavek jsme odmítli s tím, že místopředsedové můžou používat služební vozy budoucích krajských koordinátorů, kteří budou mít s hnutím uzavřený pracovní poměr. Zde by bylo možná na místě připomenout, že například Strana zelených má přibližně 1400 dobrovolníků a jen dva placené funkcionáře. 

Dále pan Hammer tvrdí, že "člence kontrolní komise ani místopředsedům nebylo umožněno před schvalováním zprávy auditora se s touto zprávou podrobně seznámit". S účetnictvím hnutí se může stejně jako auditorská společnost seznámit každý člen. Příjmy (tedy dary) a výdaje jsem dokonce osobně několikrát sděloval v médiích. Audit mezinárodní společnosti Ernst & Young probíhal dva týdny, skončil den před zasedáním  předsednictva a zprávu auditorů jsem obdržel v den zasedání Výboru, tedy  22. března. Výsledky auditu nemohl znát před zasedáním nikdo a místopředsedové to dobře vědí. Zpráva auditu byla i s uzávěrkou účetnictví na zasedání výboru poslána dokola, předsedkyně kontrolní komise ji tedy dostala až na zasedání, protože dřív tato zpráva prostě nebyla k dispozici. Na zasedání jsme se pak jasně domluvili, že předsedkyně i členové kontrolního výboru veškeré požadované informace dostanou. Zprávu také všichni členové kontrolní komise obdrželi. Výsledky auditu, který putoval jako součást účetnictví hnutí do Poslanecké sněmovny, na přání samozřejmě pošleme a po kontrole ve sněmovně zveřejníme jako dokument také na internetu. Zprávu bylo třeba okamžitě po auditu schválit Výborem před zanesením do sněmovny, není v ní nic tajného ani nepublikovatelného, snad kromě výše zmíněných mezd zaměstnanců centrály, které jsou uvedené v jednom bloku a za minulý rok činily přibližně 1,5 milionu korun. Už několikrát jsem v médiích řekl, že jsem hnutí věnoval dvakrát zdaněných 30 milionů, dalších 30 milionů věnovaly naše firmy a smluvní partneři. To vše činí celkem asi 98 procent příjmů hnutí. Zbylá dvě procenta přišla z darů, dárci jsou opět zveřejněni na internetu. Nemáme tedy co tajit. Naopak, jako jediná politická strana se můžeme pochlubit renomovaným auditorem našeho účetnictví. Pokud někteří členové Výboru odmítli o účetní závěrce hlasovat, pak nejenže nevěří mně, ale nevěří ani renomované auditorské společnosti, což mne přinejmenším zaráží. Sama předsedkyně kontrolní komise přitom konstatovala, že po auditu  Ernst & Young není asi v účetnictví co řešit.

Pan Hammer v dopise k důvodům svého odstoupení dále píše (i hlasem dalších tří členů předsednictva, kteří rezignovali), že "praktiky uplatňované vedením i placeným aparátem hnutí nejsou zárukou posunu naší společnosti k vyšším morálním principům". Nevím, jaké praktiky má na mysli. Nikdo z nás si zákulisně nevyjednával podporu na sněmu pro to, aby hnutí později se svými spojenci rozbíjel. Pokud tyhle praktiky pan Hammer považuje za pokus "o změnu politické kultury v naší zemi", pak je mi z toho smutno a nevím, zda jde o změnu
k lepšímu. Věřil jsem, že hnutí opustí v klidu a bez skandálů, protože mu jde o věc, tedy
o zachování jednoty v ANO. Nestalo se tak.

Udělal jsem mnoho chyb  a plyne z nich pro mě velké poučení. Někteří lidé mi před sněmem radili, že mám v projevu říct, kdo by měl být zvolen do předsednictva. Neudělal jsem to. Domníval jsem se, že volba proběhne demokraticky, říkal jsem, že kolem sebe nechci přitakávače. Valná většina předsednictva zůstala a věřte, že mi jeho členové nepřitakávají. Na různé věci máme různé názory a to, že se někdy pohádáme, přece není důvod k tomu, že se někdo urazí, rezignuje a začne škodit. To bychom se, říkám znovu, daleko nedostali.

Politika je zrádná disciplína. Je to především o umění hezky mluvit v médiích, hezky lhát a slibovat, a přitom tyto sliby neplnit. Lidé přece zapomenou. Proto se v politice také 20 let točí pořád stejní lidé. My jsme ale na začátku říkali, že nebudeme lhát a nebudeme krást, že budeme jiní než stávající politické strany. Na sněmu 2. března jsme z této cesty uhnuli, ale musíme se na ni vrátit, nadále budovat strukturu hnutí a dál hledat 350 důvěryhodných osobností do parlamentních voleb. Právě toto hledání má být klíčovou rolí členské základny, oblastí a krajů.

Nevím, o co na celostátním sněmu lidem, kteří se obrátili proti hnutí, vlastně šlo. Můžeme být ale svým způsobem rádi, že začneme s čistým stolem a že se osobní ambice a rozvraty řeší nyní a nikoli měsíc před volbami. Jsem si jistý, že si většina členů udělá vlastní názor a pochopí, co se v hnutí ANO stalo. Věřím také, že s námi zůstávají lidé, kteří mají chuť jít s hnutím, ať už s Babišem nebo bez Babiše, kupředu.

Vždycky jsem říkal a opakuji to i zde, že pokud budu hnutí na obtíž, ať už před veřejností navenek či dovnitř struktur, tak z postu předsedy odstoupím.

Podle Stanov by nyní měli být zvolení nebo kooptováni členové předsednictva tak, aby bylo kompletní, nebo by měl být svolán nový mimořádný sněm, na kterém si nejprve všechno vyříkáme a poté buď dovolíme předsednictvo, nebo si zvolíme úplně nové.

Při pohledu na chování a podrazy některých lidí jsem ztrácel chuť jít dál. Já ale stále věřím, že lidé se mohou měnit, ale myšlenky na nápravu naší politiky zůstanou a budou se do voleb dál rozvíjet. Je mi líto situace, která podle mého názoru vznikla především kvůli špatné komunikaci, kvůli nedorozuměním a zřejmě i kvůli nenaplněným ambicím některých místopředsedů. Jejich následná motivace poškozovat hnutí mi ale dodnes přijde nevysvětlitelná. Je mi také líto, že se těmito lidmi nechaly strhnout takové osobnosti, jako je například pan doktor Síla. Doufám, že s námi bude na zdravotnickém programu pracovat i nadále. Osobně si beru z této "příhody", z níž se bezesporu dokážeme oklepat, jedno velké ponaučení. Budu tlačit na to, abychom věděli, jaké členy přijímáme do hnutí a jací lidé jsou voleni do funkcí. Jako hnutí bychom měli znát motivaci každého člena. Nechceme už dělat psychology křiklounům, kteří se u nás uchytili jen proto, že je v jiných politických stranách nechtěli. Budu také požadovat, aby v profesionálním týmu pracovali loajální lidé, kteří neprahnou po politických funkcích.

Ambice a zákulisní hry o posty nás stojí spousty energie, času i nálady. Pojďme se tedy bavit o tom, co nabízí a nabídne naše hnutí občanům. Pojďme se bavit o tom, co nabízí každý z nás našemu hnutí. Pojďme urychleně dokončit návrh programu hnutí. Pojďme se bavit o tom, jak splnit náš společný cíl - stát se skutečnou alternativou stávajícím stranám ve volbách v roce 2014.

Jaké poučení by z této kauzy mělo plynout pro nás? Už jsem uvedl, že šlo především o chybu v komunikaci. Je tedy jasné, že se spolu musíme více potkávat, musíme spolu více mluvit, pojmenovávat naše vnitřní problémy a řešit je z očí do očí bez intrik a pomluv.

Těším se na plodné debaty nad programem a všem Vám, členům, kteří našemu hnutí přejí úspěch, děkuji za všechno, co jste doposud pro ANO a snad i lepší budoucnost nás všech, udělali,

Andrej Babiš, předseda hnutí ANO

Původní oznámení rezignace Jana Hammera zaslaná emailem 19. března předsedovi hnutí ANO

Od: Jana Hammer 
Datum: 19. března 2013 20:11:10 GMT+04:00
Komu: Babis Andrej AGROFERT HOLDING a.s.
Předmět: Fwd: Oznámení

Vážený pane předsedo,

na základě zvážení celého dění od sněmu Vám oznamuji, že v zájmu soudržnosti našeho hnutí budu v pátek po jednání předsednictva rezignovat na funkci místopředsedy hnutí i na funkci krajského předsedy KV kraje. Je třeba hnutí stmelovat, ale mou osobou dochází k rozdělování hnutí na dva nesmiřitelné tábory. Tato situace nemá jiné řešení a proto činním toto rozhodnutí.

S pozdravem

Jan Hammer

Počty nominací z krajů a výsledky volby místopředsedů

Jaroslav Faltýnek: 8 nominací, nezvolen

Jana Valinčičová: žádná nominace, zvolena 120 hlasy

Věra Jourová: 7 nominací, zvolena 117 hlasy

Jan Hammer: 5 nominací, zvolen 105 hlasy

Peter Harvánek: 3 nominace, zvolen 111 hlasy

Hana Greplová: 1 nominace,  zvolena 91 hlasy

Po loňském sněmu si někteří členové z oblastí stěžovali, že je vedení hnutí pragocentrické. Výsledek po březnovém zmanipulovaném sněmu? Šest krajů (Jihočeský, Jihomoravský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký a Vysočina) nemá v předsednictvu žádného zástupce. Středočeský kraj navrhoval na místopředsedkyni Jaroslavu Jermanovou a na post člena předsednictva Milana Poura. Ani jeden z nich nebyl zvolen. Byly tedy krajské sněmy, které nominovaly kandidáty na místopředsedy, k ničemu, protože se pár lidí dohodlo jinak? Proč pan Hammer navrhoval kandidáty za kraje, se kterými neměl a nemá nic společného, což je v jiných politických stranách přinejmenším neobvyklé? Protože to měl se „svými lidmi“ předem dohodnuté? Dá se pak takovýto sněm považovat za demokratický?