Aleš Michl: Eurokuchařka pro Česko

Problém argumentace komisaře Dombrovskise tkví v tom, že euro je super, když pěkně rostete díky novým investicím. Může však představovat problém, když se delší čas nacházíte v hluboké recesi. Nemůžete totiž oslabit vlastní měnu a nakopnout export. Tohle Slováci ještě nepoznali. Nesrovnávám je s Řeckem. Tvrdím jen, že až postihne Slovensko nějaký skutečně velký ekonomický problém – aniž bych jim to tedy přál –, třeba se zavře nějaká velká automobilka, padne velký sektor průmyslu, pak se ukáže, zda je země schopná rychle roztočit ekonomiku bez devalvace, kterou si (ne)pomohlo Česko (to by bylo na dlouho).

Prezident Miloš Zeman k přijetí eura na exportní konferenci minulý týden řekl: „Silná měna nás nutí k inovacím, zvyšování produktivity práce, vytváří tlak na konkurenceschopnost. Slabá měna je naopak jakýmsi polštářem, na kterém pohodlně spočíváme, a naše motivace pro inovace je poněkud slabší.“ Souhlasím. Tak třeba silná koruna povzbudila broumovskou textilku Veba. Kvůli kurzu se jí v roce 2008 snižovaly tržby. To ji přinutilo vymyslet něco nového. Začala se orientovat na brokát, látku pro tradiční africké oděvy – a tržby šly zase nahoru. A já jsem z tehdy super prosperující textilky, která mimochodem nakopla celé Broumovsko, odjížděl z toho všeho nadšení – makroekonom snad nemusí být suchar – v zelené brokátové africké košili. U benzinky mě tehdy měli za blázna, dnes by mě asi považovali za uprchlíka.

Avšak k věci. Pravdivý je i argument Andreje Babiše, kterému externě dělám ekonomického poradce, že si máme dát pozor na to, co se děje v eurozóně samotné a k čemu všemu bychom se museli zavázat finančně, například k zárukám za různé záchranné fondy pro Řecko a spol. Jiří Rusnok zase loni pragmaticky prohlásil, že „vstup do eurozóny je výlučně politické rozhodnutí a centrální banka v něm hraje jen roli servisní organizace“. Zase souhlasím. Jak z toho však ven? Euro ano, nebo ne? Držel bych se toho, z čeho mám diplom, tedy analýzy měnové politiky. Předpokládejme, že eurozóna své vlastní problémy „vyřeší“, Řecko třeba odejde, což pomůže jemu i Unii, odpadnou nesmyslné záruky členských států za záchranné fondy a bude se debatovat odborně.

Navrhuji v mezičase, před přijetím jednotné měny, otestovat ekonomiku jinak, než se to doposud dělalo. Všichni pořád vyhodnocují maastrichtská kritéria. Výši zadlužení. Výši deficitu státního rozpočtu. Sbližování úrokových sazeb a inflace naší země s těmi, které platí eurem. Na Řecku a vůbec celém jihu Evropy se přitom ukázalo, jak se ta kritéria dají obejít, když dosadíte za šéfa statistiků kouzelníka. Navrhuji proto nová kritéria. Stavím je na selské úvaze: Živí nás export. Když přijmeme euro, nebudeme už moci ve výjimečných situacích, třeba hluboké recesi, devalvovat měnu a povzbudit tak vývoz. Otázka tedy zní: Může devalvace ekonomice v recesi pomoci, nebo ne? A když ji centrální banka provede, nezleniví exportéři v inovacích a není to v delším pohledu pro ekonomiku spíš minus? Je třeba vše rozdělit na krátkodobý a dlouhodobý národohospodářský dopad. Když se jednou nebude hýbat kurz měny, musí se podle mě o to víc hýbat lidé za prací a výše mezd – ano, když ekonomika bude v recesi, budeme si je muset snížit nebo třeba dojíždět za prací vlakem. Tohle hýbání dostává země z recese. Když je máte „ztuhlé“ jako v Řecku, a ještě nemáte ani svou měnu, jste v pasti.

Státy v USA si na dolar postupně zvykly. Michigan s hlavním centrem Detroit by teď sice asi spíš chtěl slabší měnu kvůli hospodářským problémům, Kalifornie a její Silicon Valley zase naopak super silnou, místo kurzu však Ameriku zachraňuje pohyb lidí za prací, ochota dělat v Detroitu za nižší mzdu. Levnější nájmy domů i kanceláří tam zase naženou nové podnikatele. K tomu, aby se lidé mohli hýbat, když nebude možné kontrolovat kurz měny, je potřeba spojovat města, aby se mohlo rychle dojíždět za prací. Musíme být zkrátka v pohybu. Mezi Prahou a Brnem mít super vlak a spojení do hodiny. Podobně je potřeba mít spojení na západ, sever, jih země, napojení na Německo, Rakousko. Mít možnost létat do Číny, Silicon Valley. A hýbat se musí nejen mzdy, ale i ceny. Nemůžeme si v recesi nějakými poplatky za solární energii zdražit elektřinu, jako jsme to udělali. Ceny energií musí v recesi zlevňovat a nakopávat zemi k růstu – ne až teď, když rosteme. Tohle vše bych si otestoval a podle toho připravil kuchařku, plán zavedení a načasování. A pak to bude už na politicích, ať si to vyříkají, třeba u toho levnějšího piva, ekonomická analýza bude připravena.

Aleš Michl, ekonom a externí poradce ministra financí