Milan Ondráček: Vážený pane Babiši
Dřív než se vydám na cestu těchto řádků jako sdělení obyčejného člověka musím říci ,že jsem dlouho přemýšlel jak shrnout do pár vět,to co dnes naše doba přináší a jak moc by měl být člověk statečný nebát se pojmenovat věci a okolnosti našich životů pravými slovy.Uvědomuji si vytíženost vašeho času,ale už můj děda říkával že pokud člověk něco chce nesmí se o to i bát říci a tak říkám udělejte si prosím skulinku ve Vašem času pro mé sdělení abych i já dal ten svůj pro něco co považuji za důležité.
Pojem pro označení obyčejného člověka je pro mne synonym k člověku který žije život tak nějak bez velkých změn,je to život člověka který měl a má své sny,který v rodině byl vychován a formován rodiči bez velkých ambicí,který měl stejně tak jako mnoho dalších spoustu cílů jak k úspěchu,společenskému tak i pracovnímu,který založil rodinu,který vnímal zemi v které se narodil jako svůj domov a věřil že stejně tak jako si své bydlení zkrášlí novým nábytkem,novou kuchyní či jen hrníčkem na poličce bude mít dostačující pocit domova.Ale postupem let člověk víc a víc si uvědomoval že ve chvíli kdy vedle vás vyrůstají naše děti není možné vnímat svůj domov jen po hranice prahu bydlení,že ve své krátkozrakosti a alibistickým smýšlením o tom,že co se děje za dveřmi mě až tak zajímat nemusí...jsem se mýlil a tím vlastně i podílel na všem tom nemorálním a nepoctivém co ve stále větší formě nás den co den v této společnosti provází.
A tak abych mohl být kritikem musím prvně říci a omluvit se všem kolem,všem přátelům,známým,spolupracovníkům,své rodině a dětem ale i lidem neznámým ..omlouvám se za svou liknavost,za svou pohodlnost,přezíravost a svůj nezájem o věci a dění které v době kdy žiji,v době kdy pracuji,v době kdy utvářím malí střípek budoucnosti kterou zanechám svým potomkům,že má snaha pro odkaz lepší budoucnosti byla omezena jen hospodským tlacháním kde jediný výsledek byl jistou vnitřní úlevou ale žádným jasným přínosem.
Až do posud jsem byl přesvědčen že stát na správné straně znamená nekrást,nelhat..nepodvádět...ne to není stěžování to byl osobní postoj jak pro společnost něco udělat a dnes víc a víc cítím že jen nekrást a nepodvádět nestačí..vždy se najde někdo a žel mám pocit že takových je a bude vždy víc kdo činí praví opak a myslet si že tím že já nebudu to stačí byl omyl.I já mám své chyby a životní prohry i já mnohokrát zakopnul,ale stále jsem měl před očima víru že v lidskosti člověka tohle není zločin abych se musel stydět natolik že se jednou budu bát svému okolí podívat do očí pokud přiznám selhání a učiním nápravu což dnes u reprezentantů této země je spíše výjimečné a pokud ano i tak to ve mne vždy vzbudí jistý pocit výsměchu potrženém výrazy jako odklonění,pochybení a pod…..možná by stačilo jen říci ukradení,neschopnost,lhaní a člověk by snad i pochopil jak snadné je uklouznout a i trestat ….lidé s nejasným jazykem při omlouvaní své neschopnosti a zlodějny považuji zase jen za neschopné a zloděje…nejde je označit jinak a nejde neříci že pokud páchají křivdu na národu který jim dal důvěru jedná se o vlastizradu a takové by pak mělo být i odsouzení…vzít těmhle lidem občanské právo….dřív se sekali ruce ale to pod záštitou humánního jednání doba nedovolí.
Nejspíš se teď ptáte jaký přínos pro vaši iniciativu tyhle řádky vlastně mohou mít a já Vám hned odpovím...tohle nepíši kvůli Vám a ač přesto že vás neznám,přesto že nevím jestli jste dobrý nebo špatný člověk a já ve své naivitě ve Vás nespatřuji mesiáše,ale člověka který mě dal malí kousek víry že ještě pořád žijí stateční lidé kterým je potřeba dát důvěru jak věci změnit i tak musím říci že..tohle píši kvůli sobě,k vůli lidem které mám rád a na kterých mě záleží,tohle píši kvůli zemi kterou stále považuji za svůj domov a tohle píši protože i já jsem člověk který už nechce jen přihlížet a čekat že za něj naše problémy budou řešit jiní.
Neznám lék na neduhy doby,neznám lék na nepoctivost nevím zda vůbec bych měl mít právo radit lidem o kterých jsem byl přesvědčen že řídí tuto zemi z mandátu poslance,ústavního činitele až po posledního úředníka na základě svého vzdělaní a svých morálních kreditů které je opravňují k tomuto jakoby velení a vedení a taky nechci říct že všichni jsou špatní....špatní jsou ti co okrádají a podvádí a myslím že každý sám si musí ve svém nitru najít tu stranu na které stojí,nechci ani moralizovat ani vytvářet nacionalistické nálady,ale jsem přesvědčen že prohlásit o sobě chuť k vlastenectví a tradicím které vytvářeli lidé co tuto zemi budovali je důležitý základ jak začít...duch Baťů,Kolbenů,Daňků,Škodů a spousty dalších musí být znovu nalezen a chráněn před politikařením,stranickou příslušností,před klerikou jaké koli odnože společnosti....všichni žijeme v této zemi a je jedno jakou má kdo stranickou příslušnost pokud mu opravdu půjde o stejnou věc...o to jak nechat tuto zemi našim potomkům lepší a tím i sobě vytvářet důstojné podmínky života.
Četl jsem stejně tak jako mnoho dalších i já vzkazy od sympatizantů Vaší iniciativy a hledal v nich jak inspiraci tak i odpovědi...v tuto chvíli nejsem schopen říci jak moc byl můj vnitřní duševní hlad uspokojen....neboť v pocitu Damoklova meče jako už mnohokrát před tím kdy se na naši scéně objevila jiskřička naděje v podobě nové strany,sdružení či společenské aktivity o správě a vedení veřejných záležitostí,že konečně se najde síla ke změnám k lepšímu abychom s časem zjistili jak velké je zklamání tak i přesto cítím že to chci risknout a dát své jméno,svou tvář své vnitřní přesvědčení k dispozici ne jen pro Vaši podporu napsanou na kousek papíru,ale žádám Vás že pokud bude sebemenší možnost jak se říkává v duchu jednoduchého a selského uvažování přiložit ruku k dílu.....máte mé ruce obě.
Autor: Milan Ondráček