Monika Oborná: Politika není pro dinosaury, je pro lidi, je o lidech

„Jsem pravé vesnické dítě, které pořád někde běhalo a mám velmi blízký vztah k přírodě. Proto mě další kroky po gymnáziu vedly ke studiu zemědělství. Rodiče sice nejsou zemědělci, ale na vesnici to bylo naprosto přirozené. Maminka pracuje na čerpací stanici a tatínek je programátor ve firmě se svářecí technikou. Mám dvě starší sestry. Jednu o devět a druhou o třináct let. Obě dvě pracují ve farmacii. Jedna je teď na mateřské dovolené. Takže mám neteř i synovce,“ prozrazuje o sobě Monika.

Váš blízký vztah k přírodě vás přivedl ke studiu Agronomické fakulty v Brně. Studovala jste, pracovala. Jaké máte zkušenosti?

Na Agronomické fakultě v Brně jsem studovala Agrobyznys. To byl obor, kde nás učili jak tradiční zemědělství, tak zároveň ekonomiku. Během vysoké školy jsem také dělala asistentku Věře Jourové, tehdy ministryni pro místní rozvoj. Byl to rok 2013–2014, pak odešla do Bruselu. V roce 2014 jsem kandidovala v Náměšti nad Oslavou na zastupitelku města, tuto pozici vykonávám dodnes. Tentýž rok jsem nastoupila do mého stávajícího zaměstnání společnosti Agro2000 na pozici projektové manažerky.

Stála jste u vzniku hnutí ANO na Třebíčsku a na Vysočině. Jaké to tenkrát bylo?

Jako studentka Mendelovy university jsem seděla na přednášce, kde nám přednášel Andrej Babiš, tehdy jako majitel Agrofertu. To bylo v roce 2011 v červnu. Andrej Babiš začal mluvit o své vizi založení politického hnutí, otevřeně hovořil o věcech, které předtím nikdo neřekl. Tím mě velmi zaujal. Už dříve jsem si říkala, co vlastně budu dělat, zda zůstanu v České republice, nebo půjdu do zahraničí, a kde budu vychovávat svoje děti. V červnu 2012 jsem v rámci hnutí ANO zakládala organizaci v mém regionu na Vysočině.

Muselo to být velmi těžké, vzhledem k vašemu mladému věku. Jestli dobře počítám, bylo vám v té době 23 let.

Ano, nebylo to vůbec jednoduché. Tenkrát jsem byla studentka na vysoké škole. Přišla jsem o studentský život. Holky se chodily bavit a já zakládala hnutí s úspěšnými lidmi z byznysu. Ze strany veřejnosti jsem na začátku pocítila nedůvěru, a to kvůli tomu, že jsem mladá holka. Svojí pílí a urputností jsem si ale důvěru u lidí postupně získávala. Musela jsem si vytvořit kolem sebe tým lidí, kterým jsem 100% věřila, a musela jsem oprostit od těch, kteří neměli stejné myšlenky, jako my ostatní. To nebylo vůbec jednoduché, máme tu silné levicové prostředí. Lidé v našem regionu nebyli vůbec nakloněni novému hnutí, které vedl jakýsi miliardář.

Co na to říkala rodina a kamarádi? Vyměnila jste studentský život za pernou práci zakládání politického hnutí.

V rodině jsem měla velkou podporu, i když u nás se nikdo a nikdy politicky neangažoval. Pro ně to bylo absolutně neznámé prostředí. Doma během mého dětství se politika sice aktivně neřešila, ale neznamenalo to, že mě rodina nepodpoří. Přátelé a kamarádi hodně vnímali to, že není vůbec jednoduché uspět v prostředí politicky úspěšných lidí. Hodně mě podpořili, protože viděli, že to beru velmi vážně. Také se mě samozřejmě vyptávali, jak to chodí a jak vše vzniká. Jaký je Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek (smích).

Zemědělství je vám blízké. Stejně jako jiné obory, tak i zemědělství postrádá mladé lidi. Jak to vnímáte vy?

Zemědělství mladé lidi velmi postrádá. Osobně jsem to už vnímala na vysoké škole. Ze školy odcházel určitý počet absolventů a v tu chvíli už věděli, že v zemědělství pracovat nechtějí. Přišlo mi to jako obrovská škoda. Musíme se intenzivně na tuto oblast zaměřit. Historicky to bylo tak, že byli zemědělci, kteří měli farmy, a ty předávali generacím. Bohužel i toto přestává fungovat. Vzniká však skupina lidí, kteří začínají se zemědělstvím od začátku, byť nemají v rodině žádné zázemí z oboru. To jsem třeba i já. Zemědělství je cyklus, který se musí pochopit. Mladí lidé musí hlavně pochopit, že to není jen o hnojení a není to špinavá práce. Je to naopak velmi zajímavý obor, kde jsou moderní technologie, které jdou neustále dopředu. Osobně to znám ze své práce, kde vyvíjíme systém GPS jednotek. V zemědělství je veliká budoucnost.

Které další oblasti vidíte jako důležité a které potřebují řešení?

Z pohledu mladého člověka žijícího na Vysočině vnímám jako potřebné udržet mladé lidi v našem regionu. Nabídnout jim práci, osobní rozvoj. Jak člověk jednou odejde za studiem do Prahy, do Pardubic, do Brna, tak už se zpět jen tak nevrátí.