Vláda se s Green Dealem chytila do vlastní pasti

Video tiskové konference si můžete pustit zde.

Karel Havlíček, předseda stínové vlády

Evropská unie je vděčná Petru Fialovi za práci v EU a za přijetí mimořádného množství návrhů v rámci Green Dealu a balíčku Fit for 55. Tak ohodnotila paní Leyenová práci Petra Fialy a jeho týmu po předsednictví EU. My dodáváme, Petře, zase jste to pohnojil, protože toto bude stát opět naše domácnosti a firmy stovky miliard korun. Hovořím o českém Green Dealu v režii Petra Fialy.

Rád bych zrekapitulovat ty výmluvy, lži a přešlapy a uvedl celou řadu věcí na pravou míru. Vláda tvrdí, že za neodkladné zdražování, které nás čeká v důsledku českého Green Dealu, může Babišova vláda. V roce 2018 schválila EU (tehdy ještě za účasti vlády Andreje Babiše) energeticko-klimatický plán. Ale Petr Fiala cíleně neříká to hlavní. Že jde čistě jen o povinnost předkládat vnitrostátní energeticko-klimatický plán, aby tedy bylo jasné, co se vlastně chystá. Jinými slovy, žádný závazek. Vláda Petra Fialy tvrdí, že za vše může schválení Green Dealu, který schválily všechny členské státy včetně ČR, ale zapomíná na to podstatné. Ano, přijali jsme rámec, ale tam jsme naopak vyjednali to, že cíle nemusí být totožné pro každou zemi, ale musí se tak učinit v rámci celku EU. Jinými slovy, členské státy mají mít možnosti si stanovit odlišné cíle. Vláda Petra Fialy cíleně neříká, že jsme nepřijali jízdní řád Green Dealu, konkrétně Fit for 55, a to přesněji na podzim 2021, což nám posvětil Senát. V tom návrhu se poprvé objevila varianta na rozšíření emisních povolenek i na domácnosti. Takto to vše přijala tehdy vláda Petra Fialy.

První věc, co udělali, bylo, že si dali do programového prohlášení, že Green Deal je výzva, a pak přišly falešné sliby o autech na spalovacími motory, o tom, jak změní politiku včetně emisních povolenek a tak dále, ačkoliv bylo jasné, že aktivistická část pětikoalice toto nikdy nedopustí. Poté se zahájilo předsednictví EU, a první krok byl odhlasování konce aut na spalovací motory v roce 2035. Neměli ani tu odvahu se zdržet nebo zvednout ruku proti. Pak už šla jedna rána za druhou…

Snížil se počet emisních povolenek, místo toho, aby se zvýšil. Tím se zvýšily i ceny emisních povolenek, což má dopady na ceny průmyslového zboží, energií a všeho dalšího. V tichosti se odhlasovalo rozšíření emisních povolenek na domácnosti, na auta, vytápění, bydlení. Vládu pochválila nejen Leyenová, ale také Timmermans.

V dubnu 2023 došlo k tomu, že se to definitivně schválilo na úrovni EU. V té době už bylo jasné, že dopady na Českou republiku budou největší ze zemí EU a to díky infrastruktuře, kterou zde máme.

V roce 2024 nastává povinnost implementovat toto do národní legislativy. Vláda využívá prázdniny a zkouší vše protlačit v jednom balíku a předkládají to v polovině července. Chtěli se pokusit to protlačit do Poslanecké sněmovny, a to v rámci pozměňovacího návrhu, nikoli přes řádnou legislativní cestu.

My se mobilizujeme proti tomuto zvěrstvu i proti způsobu projednávání a vyčíslujeme všechny dopady do cen pohonných hmot. Že benzín a nafta se nejdříve zvednou o jednotky korun, ale poté to bude až o desítky korun, může to být až 15 korun za litr. Bude to mít i dopad do cen potravin. Síkela začátkem týdne vše bagatelizuje a říká, že „vše předloží v plné palebné síle“.

Naštěstí to pochopila i média a český Green Deal Petra Fialy ukázala v plné „nahotě,“ za což jim děkujeme. Poté premiér otáčí a sděluje, že 3 materiály, které měly přijít na vládu, zatím neschválí. Probral se i ministr financí a najednou tvrdí, že je třeba to zrušit nebo odsunout. Což je ale něco úplně jiného, než tvrdí Síkela. A marnost vlády podtrhuje Kupka, který sděluje: „Rozšíření emisních plateb na domácnosti neznamená, že budou domácnosti více platit.“ To je neuvěřitelné.

Vláda je prakticky bez šance. Ona totiž má povinnost tak učinit, protože jde o schválenou evropskou legislativu, která se navíc připravila za předsednictví Fialovy vlády, a ještě za to dostali pochvalu. Nyní vše zpochybňují a Fiala tvrdí, že nejsou bezmocní. No ale povinnost mají. Co by tedy muselo nastat? Vše by muselo jít zpět do Evropského parlamentu, Evropské komise, Rady, a to již není v rukou České republiky. Nezavedení ovšem znamená sankce a vláda se jasně chytla do vlastní pasti.

I přesto doporučujeme využít maďarského předsednictví. Rada by mohla svolat mimořádné zasedání například ministrů životního prostředí nebo dalších, otázka je, jestli potom, co uráželi Orbána jak se dá, bude to vůbec možné. My jsme toho názoru, že se musí jednat, vše se dá zvládnout, ale musí se to vyhrotit. My budeme důslední, protože toto Fialově vládě nesmí projít.

Alena Schillerová, stínová ministryně financí

Já bych dnes ráda upozornila média na aktuální situaci na českém hypotečním trhu, kdy se v důsledku zcela nepatřičné a protispotřebitelské novely zákona ministra financí Zbyňka Stanjury dostali žadatelé o hypotéky vyloženě do pasti.

V čem tato past spočívá? V září začíná platit novela zákona o spotřebitelském úvěru, která dává bankám možnost za předčasné splacení úvěru žádat od klientů poplatek ve výši až jednoho procenta ze splácené částky.

Klient, který se například rozhodne refinancovat hypotéku, ať už z důvodu jejího navýšení na rekonstrukci bytu, sloučení více hypoték do jedné nebo přechodu k výhodnější nabídce konkurence, tak místo stávající tisícikoruny zaplatí klidně sto tisíc korun.

Ten, kdo se k hypotéce stihne uvázat do konce prázdnin, pojede díky přechodným ustanovením zákona do první nové fixace ještě podle současných pravidel. Pokuty za předčasné splacení se na něj klidně ještě několik let nebudou vztahovat.

Naopak každý, kdo si úvěr na bydlení sjedná od září, už žádný manévrovací prostor mít nebude.

A co se kvůli tomu stalo? Zcela logická věc:

• Přestože klíčová úroková sazba České národní banky poklesla oproti prosinci ze 7 % na 4,75 %, tedy o třetinu, úrokovým sazbám hypoték se dolů nechce.
• Zatímco průměrná hypotéka se v prosinci poskytovala s úrokem 5,65 %, v červnu se podle hypomonitoru dostala sotva na 5,06 %. To je jen desetiprocentní pokles. Banky tedy úroky svým klientům zlevňují třikrát pomaleji, než ČNB snižuje úrokové sazby jim.
• Chování bank, které se snižováním úroků z hypoték takticky vyčkávají, je ekonomicky naprosto logické. V jejich zájmu je mít klienty hezky uvázané a platící vysoké bankovní poplatky. A nový zákon o spotřebitelském úvěru jim jde na ruku přímo dokonale.
• Obětí této situace jsou ale tisíce lidí zejména z řad mladých a střední třídy, kteří si v těchto měsících berou hypotéky.
• Všichni, kdo si letos vzali hypotéku nebo tak do konce léta učiní, si kvůli pomalejšímu poklesu úrokových sazeb v následujících letech připlatí desetisíce korun navíc.
• Pokud by například úroková sazba byla jen o půl procenta nižší, při průměrné hypotéce ve výši 3,7 milionů korun by za 5 let ušetřili 69 tisíc korun.
• A naopak, další tisíce lidí, kteří si vezmou hypotéku od září, kdy lze teprve z pochopitelných důvodů očekávat zlevnění, zase ztratí možnost nepokutovaného předčasného splacení.

Tento stav jde plně za ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, který se nechová jako ministr vlády pečující o dostupnost bydlení či spotřebitelská práva občanů, ale jako ministr bank.

Ostatně kdo jiný, než ministr bank, by loni vybral z windfall tax u bank místo plánovaných 33 miliard korun jen 700 milionů korun.

Pokud by si ministra financí roku měly vybrat banky, nepochybuji, že Zbyněk Stanjura by byl bezkonkurečním globálním vítězem, a to s čestným doživotním vyznamenáním.