Rodinná procházka po Praze 4

Vyšel jsem Branickou ulicí, kde na mě vždy zapůsobí genius loci zvláštní architektury a historie. Nadšení mi vydrží až do chvíle, kdy přijdu k zavřenému Branickému divadlu.

S vnučkami se po obědě rád podívám do Zátiší v Hodkovičkách. Je tam krásná rovinka, ideální pro výletníky i kolaře. V malebném údolí potoka s několika rybníky se člověk cítí úžasně. Vždy si ta místa připomenu, když se dívám na Hříšné lidi města pražského a příběh o vraždě ve Slunečních lázních. Z Hodkoviček se člověk rychle dostane do Krče. Kdo pamatuje historické jádro Dolní Krče nebo se podívá na staré fotografie, je mu smutno, co vše padlo vniveč při výstavbě Jižní spojky. Zmizel třeba známý hotel U Klimešů se zahradní restaurací a kinem. Na vybouraném prostranství bývalé dolnokrčské návsi je už jen kaplička sv. Anny. Vím, že v mnoha městech doprava zlikvidovala řadu památek, krásných míst. Ale když putuji Prahou 4, musím si nahlas říct: Neobětovali jsme moc? A když už ano, proč je stav dopravy v Praze 4 tak katastrofální?

Krčským lesem jsme se dostali rychle až na Novodvorskou. Jedno z mála sídlišť, kde kdysi zeleň zcela neustoupila panelákům. Když se podívám na budovu někdejšího VÚ A. S. Popova, musím uznat, že i architektura padesátých let má ve srovnání s některými pozdějšími stavbami socialistické i polistopadové éry něco do sebe. O to děsivější je pohled na věžičky obchodního centra, které je na původní areál nalepeno. Proboha, snad to jednou někdo zbourá!

Do pražské La Defénse, Na Pankrác, se snadno dostaneme metrem. A zlobí mě, že metro se na Praze 4 dál nestaví. Jenom se o tom mluví. Na Pankráci stojí zajímavé objekty, které možná ocení budoucí generace, ale když se bavím se starším párem, který je na procházce se psem, slyším, jak hektický rozvoj této části Prahy 4 zdejším lidem ubral kus životního klidu a pohody. A nedivím se jim, že se bojí dalšího nekontrolovaného rozvoje a nových staveb, které sem přivedou další administrativní pracovníky a stovky aut.

Štěstí, že z Pankráce je to kousek na Kavčí hory. Pohled dolů na malebné zákruty Vltavy a protější svahy stojí za to. Tady se to líbí i mým vnučkám. Člověka to uklidní. Tak naštěstí, tady se stavět nesmí, kdyby šel kolem někdo s peticí, podepsal bych se hned.

Na jednu procházku jsme toho prošli docela dost. A to jsem se chtěl ještě podívat na milovaná volejbalová hřiště do Braníka, kde jsem prožil velký kus svého života. Takže jsem si ušetřil Severojižní magistrálu. Ta mě ale trápí stejně jako vás všechny.

J. F. Kennedy v šedesátých letech řekl: Ich bin ein Berliner. A dal tím lidem velkou naději. Nemám takovou moc, jakou měl J. F. K., ale chci vám alespoň říci: Já jsem hrdý na Prahu 4. A pokud mě zvolíte, udělám všechno proto, abychom ji mohli společně zkrášlovat a milovat ještě více – ABY SE NÁM TU LÉPE ŽILO.

Antonín Lébl
lídr obvodu 2, kandidát na starostu Prahy 4