Korespondenční volba může ohrozit důvěru ve výsledky
V Poslanecké sněmovně skončilo první čtení návrhu na vydání zákona, který usiluje o zakomponování institutu volby poštou pro Čechy žijící v zahraničí do českého právního řádu.
Ještě před tím, než se dostanu k samotnému obsahu novely a výtkám k ní, je nutné upozornit na jednu procesní skutečnost. Namísto vládního návrhu zákona (kterým tento sněmovní tisk fakticky je), se vládní většina rozhodla předložit novelu prostřednictvím svých poslanců. To v důsledku znamená především absenci vyjádření Legislativní rady vlády a dalších relevantních institucí, jejichž případné (řekněme spíše očekávatelné) výhrady proti návrhu by pětikoalice nemohla jednoduše „shodit ze stolu“ pod záminkou „politických výhrad opozice“. Cestičku k prosazení svého za každou cenu si tedy pětikoaliční představitelé začali umetat již použitím tohoto na první pohled nenápadného triku. S ohledem na důležitost diskutované otázky pro legitimitu voleb jako takových je tento postup alibistický a více než nevhodný.
Češi v cizině mají právo volit
Volební systém se v ČR těší dlouhodobě vysoké míře důvěry. Výsledky voleb komunálních i celostátních jsou vlastně vždy plně respektovány nejen vítězi, nýbrž i poraženými jednotlivci, stranami a občany, jejichž hlasem podpoření favorité ve volbách neuspěli. Je třeba si uvědomit, že výše uvedený fakt není ve světě (a to v ani jeho demokraticky vyspělých částech) samozřejmostí, a je třeba si jej nejen pasivně vážit, nýbrž nadále aktivně dbát o jeho další efektivní ochranu.
Koaliční politici často demagogicky tvrdí, že se naše hnutí snaží zabránit Čechům žijícím v zahraničí účastnit se voleb. To je zkrátka a dobře naprostá lež. ANO usiluje v prvé řadě o zachování léta budované důvěry občanů a společnosti jako celku v opravdu demokratické a nezpochybnitelné volby. Možnost volit mají všichni Češi žijící v zahraničí už dnes a budou ji mít pochopitelně i v budoucnu. Volební právo však není povinností, ale již z podstaty pojmu právem, které je vždy ohraničeno určitými limity a podmínkami jeho výkonu. V tomto případě představuje onen limit především nutnost účastnit se voleb s ohledem na zachování jejich maximální legitimity osobně ve volební místnosti (respektive na zastupitelském úřadu). Korespondenční volba (již já sám odmítám dlouhodobě a konzistentně) představuje v mých očích určitou devalvaci volebního aktu, který je spojen s udělením důvěry voleným zástupcům lidu rozhodovat o zásadních otázkách a dalším směřování naší země. Jistě, zjednodušování má v řadě oblastí (například v oblasti komunikace s úřady či byrokracie) svůj nezpochybnitelný význam – nikoliv však význam primární, který by mělo být nutné stavit do popředí i za cenu ohrožení objektivně důležitějších zájmů.
A co národní specifika?
Dalším nežádoucím aspektem spojeným s volbou poštou je aspekt časový – tedy okamžik odevzdání hlasu. Korespondenční volba by znamenala mimo jiné nutnost svůj hlas „odevzdat“ mnohdy i v několikatýdenním předstihu. V dalších týdnech, které bezprostředně předcházejí dvoudenním volbám „fyzickým“, může na povrch vyplynout celá řada dalších informací, které by mohly být potenciálně s to ovlivnit voličovo rozhodování. Měl by však smůlu, svůj hlas již totiž odevzdal (respektive odeslal). Byl by tak potlačen i aspekt jisté aktuálnosti volebního rozhodování oprávněných voličů.
Snaha koalice mermomocí prosadit korespondenční volbu navíc přichází v době, kdy se naše země potýká s extrémně vysokou inflací, rekordním poklesem reálných mezd či stále rostoucím masivním odlivem dividend do zahraničí. Tedy skutečně palčivými problémy, které se přímo či nepřímo občanů zásadním způsobem dotýkají. Namísto řešení těchto potíží se vláda a její představitelé zabývají něčím, co sice oni sami považují za pro své vlastní zájmy evidentně klíčový nástroj, pro drtivou většinu občanů má však v kontextu aktuální ekonomické a společenské situace minoritní význam.
V závěru svého příspěvku se nemůžu vyhnout reakci na patrně nejčastěji prezentovaný argument pro přijetí korespondenční volby – „má to tak většina evropských zemí“. Unifikace a harmonizace mají svůj význam v záležitostech, které nejsou bezprostředně navázány na individuální historické tradice a podmínky té které země, jež je třeba vždy respektovat a vycházet z nich. Volby vlastních zákonodárců či zastupitelů jsou historickými, pro každou zemi unikátními událostmi a zkušenostmi ovlivněny zcela zásadně, jakákoliv invazivní změna vyvolaná snahou přiblížit se někomu jinému zde naráží na národní specifika. Jednoduše není náhodou, že korespondenční volba v podobě a rozsahu, který navrhuje vládní koalice, není zakotvena třeba ani v chorvatském, irském, polském, švýcarském, litevském, islandském, francouzském či maltském právním řádu.
Patrik Nacher, poslanec PSP ČR