Olomoucké politické maloměšťáctví

Jak ale trefně řekl Nietzsche: „hryzení svědomí vychovává ke kousání“. A tak jsme opakovaně svědky projevů špatného svědomí lídrů stran, kteří svůj mocenský koaliční pakt obalují tradiční demokratickou strouhankou, ve snaze vzbudit dojem, že ty ostatní, nejmenované politické subjekty, jsou méně tradiční a tudíž méně demokratické. „Stabilitu současné koalice vnímám jako jednu z nejdůležitějších hodnot, kterou jsme městu i občanům dali,“ právě těmito slovy pak olomoucký primátor korunuje své předvánoční poselství Urbi et Orbi. Se slovem „hodnota“ politici obecně rádi a často žonglují. Málokdy mu však opravdu rozumí a ještě méně často se deklarovanými hodnotami řídí. Bohužel.

Zatímco voliči v Olomouci, včetně těch za ČSSD, volali po změně politické kultury, otevřenosti a poctivosti politiků, sdělují jim lídři koalice, že to nejdůležitější pro město je stabilita, jinými slovy klid. Klid na co? Klid pro koho? Klid před kým, pane primátore? V čem tkví demokratická tradice, o které tyto strany tak rády hovoří. V korupčních kauzách? V obcházení pravidel při dosazování stranických souvěrců do městských institucí a firem? V podlézání ekonomickým elitám s vidinou volebních darů? Byla-li slova primátora vyřčena s rozmyslem a myšlena vážně, běhá mi mráz po zádech z toho, že ve vedení města sedílidé, kteří za svou největší hodnotu nepovažují čestnost, slušnost či profesionalitu, nýbrž možnost „vždycky se nějak dohodnout“.

V květnu 1931 se v New Yorském hotelu Grand Concourse v Bronxu ujal slova Salvatore Maranzano a vyhlásil nový řád, jimž se měla ctihodná společnost, která se zde sešla, řídit. „Cokoliv co se přihodilo v minulosti, nechť je dneškem zapomenuto. Nastal čas skoncovat s nenávistí... Ti, kteří vaše trápení zavinili, již zaplatili životem.“ Poprvé v USA ten den zazněl termín Cosa nostra a obyčejní občané poznali, jakým zákoníkem se řídí podsvětí.

Má-li vést primátorova cesta „politické stability“ k získání vyšší společenské prestiže, zakrývání osobních zájmů, předstírání idejí a povrchnímu přizpůsobování se trendům, namísto uskutečňování potřebných reforem, dovoluji si ji v marxistickém duchu označit zapolitické maloměšťáctví. I pro něj je charakteristická radikalizace ve chvíli, kdy se nedaří skrývat neúspěchy nebo špatné svědomí. Obviněný hejtman Rozbořil by si dle jeho vlastních slov v Týdnu „naplival do ksichtu a asi by se pozvracel,“ než by přešel k ANO. Mě osobně daleko víc děsí představa, že v některém z olomouckých hotelů nějaký místní Capo di tutti capi Maranzano pod rouškou stabilní budoucnosti vyhlásí svůj nový řád. I to hrozí na cestě stability jako nejvyšší hodnoty, pane primátore.

Miroslav Žbánek