Brázdil: Lékař se zkušenostmi „z první bojové linie“

Hned na úvod se mi nabízí otázka. Kde se ve vás bere ta neutuchající energie?

Jako kluk ze Slovácka to mám v sobě od narození. Měl jsem rád cokoliv akčního, dělal závodně všechny možné sporty a co si budeme povídat, chtěl jsem se líbit holkám. Proto jsem se taky učil hrát na kytaru (smích).

U sportu jste ale nezůstal. Co vás přivedlo k medicíně? Zpravidla to bývají rodiče.

Na gymnáziu jsem si přivydělával jako plavčík. To mě spolu se sportem přivedlo k zájmu o fungování lidského těla. Odtud to byl krůček k přihlášce na medicínu. Náročné studium mě neodrazovalo. Naopak to pro mě byla výzva, nikdo mě nenutil.

Když si projdu váš životopis, tak vidím, že přijímáte jednu výzvu za druhou.

Po atestaci jsem šel na vojnu k nejprestižnějšímu útvaru výsadkářů v Prostějově jako lékař výsadkář brigády speciálního určení. Naučil jsem se slaňovat a skákat s padákem. U vrtulníku jsem už zůstal a dal se na dráhu lékaře letecké záchranné služby, která se v Olomouci v tu dobu zřizovala.

Do všeho jdete v životě s takovým nasazením?

Neumím dělat věci napůl. Líbilo se mi potápění. Tak jsem si udělal rovnou nejvyšší licenci potápěče záchranáře. A mohl bych pokračovat dalšími sporty a aktivitami. Pravidelně školím zdravotníky, policisty, hasiče a další profese v oblasti urgentní medicíny. Oni nepotřebují jen teoretické znalosti. Aby byli v praxi úspěšní, potřebují získat praktické znalosti od někoho, kdo si prošel „první bojovou linií“.

Jste populární a úspěšný lékař, proč ale politika? Znamená to, že v případě zvolení senátorem odejdete ze záchranky?

Nedovedu si představit, že bych byl jen politikem. Budu lékařem doufám po celý život, tohle poslání neopustím. Jako doktor denně přicházíte do styku s problémy obyčejných lidí. A nevidíte jen následky nějakého problému, ale i jeho příčinu. Ta bývá často ve společenském systému. A změnit to můžete jen jako politik. V tom se obě povolání doplňují.

V čem se bude lišit senátor Brázdil od těch dosavadních?

Pokud je někdo v politice třeba dvacet let, tak ji často dělá už jen proto, že nic jiného vlastně dělat neumí a nechce. Netvrdím, že takový politik regionu nic nepřinese, ale z mých zkušeností ve sněmovně vím, že tito lidé často daleko víc energie vynakládají na upevňování vlastního mocenského postavení než na řešení problémů obyčejných lidí. Já vím přesně, co chci jako senátor prosazovat a přitom zůstat v kontaktu s reálným světem.