ANO, tohle je výzva! Ošatíme potřebné

Nejinak tomu bylo v případě dvou mladých žen z Prostějova, M. Faltýnkové a I. Košťálové. Všímavé ženy se v těchto mrazivých dnech nenechaly unést předvánočním šílenstvím, nemyslely jen na sebe, myslí i na druhé a jejich mysl neztroskotala na honbě za drahými dárky. Svědčí o tom odhodlání pomoci těm nejvíce opomíjeným. Lidem bez přístřeší, lidem v sociální nouzi. Našim spoluobčanům, od kterých tak často odvracíme oči. ANO, my je podpoříme!

Ivana Košťálová a Michaela Faltýnková: „Přemýšlely jsme už dlouho, že bychom chtěly udělat něco milého pro někoho, kdo od nás pomoc nežádá, prostě jen tak. Když jsme tenkrát viděly tu nekonečnou radost v očích lidí, kterým jsem v domově věnovala obrovskou kytici růží, tak mě tento zážitek o to víc motivoval pomoci ještě jinak. Ptaly jsme se samy sebe, jak pomoct lidem bez domova, jaké to vůbec je, takhle žít, co dělají, jak to zvládají, jak se na ulici dostali, jak jim pomoci. Nejjednodušší nám připadlo zeptat se jich osobně, ale co si budeme povídat, jsme holky a nešly bychom si jen tak pokecat na náměstí za partičkou lidí bez domova.

Přemýšlely jsme nad tím stále, až jsme měly to štěstí, potkat na benzince pana Josefa M. Vznikl z toho strašně milý rozhovor, kdy jsme pana Josefa nejdříve uvedly do rozpaků vůbec tím, že jsme ho oslovily a představily se mu. Okamžitě na nás chtěl vytáhnout občanku a chtěl se nám legitimovat v domnění, že jsme sociální pracovnice nebo policistky. Uklidnily jsem ho, že bychom si s ním chtěly jen popovídat. To ho velmi zaujalo. Upíjel kávu a povídali jsme si téměř hodinu. Oproti našemu obecnému předpokladu byl skoro až překvapivě čistě oblečený. Nazouváky vystlané asi třemi páry ponožek, poměrně otrhaná tmavá bunda, batoh a igelitka položená u nohy. Na dvou metrech čtverečních celý jeho život. Na ulici se dostal po tom, co ho vyhodil jeho syn, který se snažil vyléčit z alkoholismu.

Ptaly jsem se ho, jak snáší toto počasí, kde bývá, z čeho žije. Řekl, že je raději venku, dokud to počasí jen trochu dovolí, že nechce dělat nikomu problémy, že mu nevadí spát v křoví nebo na zastávce, ale že odtud bývá vykázán policií. V azylovém domě je přes zimu, kde sem tam dostane, bundu nebo spacák a za to je vděčný. Vysvětlil nám, jak to chodí, kdo má nárok na jídlo, na jaký pokoj, za kolik a že jsou tam přísné podmínky co se týče například alkoholu. Poprosil nás, kdybychom těmto lidem chtěly nějak pomoci, ať to není finanční cestou, že oni skutečně potřebují něco teplého na sebe nebo na jídlo. Jenže všechno něco stojí, a proto jsme se pokusily oslovit nějaký subjekt, jestli by nám, jako běžným občanům, s tímto nápadem nepomohl, jelikož naše prostředky jsou omezené. Hnutí ANO 2011 nám vyšlo ihned vstříc, za což jim patří naše velké díky. Touto životní zkušeností a příležitostí bychom chtěly oslovit širokou veřejnost a poprosit o materiální pomoc lidem bez domova.“

Děkujeme

Chytla vás tato slova za srdce? Nebuďme k sobě lhostejní a pojďme si jednoduše dokázat, že dobří lidé v Prostějově stále žijí. Společně to dokážeme.

KDY: 8.12.2016, od 10:00 do 15:00 hodin

KDE: nám. E. Husserla u pomníku Jiřího Wolkera, vedle Zlaté brány

CO: sbírka pro Azylové centrum

CO DAROVAT: boty,zimní oblečení starší, čisté a zachovalé, bundy, svetry, dámské, pánské i dětské, dále kuchyňské potřeby hrnce, talíře