Košta: "Babiš mě svlékl úplně do naha!"

Ke svému prvnímu rozhovoru v nové funkci nás přivítal ještě v ordinaci praktického lékaře, kterou však na nějaký čas opustí. Oto Košta si s Večerníkem povídal bez jakýchkoliv skrupulí, které jsme zvyklí slýchat od většiny politiků. Jeho upřímnost v některých pasážích rozhovoru nás až překvapila. Bez zajímavosti určitě nejsou například okolnosti, za kterých se seznámil s Andrejem Babišem a také názory na tohoto člověka, který do celostátní politiky přinesl hodně ostrý vítr. Snad jeho entuziasmus a nadšení nebude po inauguraci zkaleno atmosférou na jednání dalších zastupitelstev...

Víme, že jako lékař s více než třicetiletou praxí jste měl hodně blízko ke sportovcům. Je tomu tak?

„Ke sportu jsem měl blízko i svým založením. Byť tomu moje postava nenasvědčuje, hrál jsem basketbal, a to na divizní úrovni za Univerzitu Palackého Olomouc. (úsměv) Jakmile jsem se oženil, chodil jsem se synem na fotbal. A k tomuto sportu jsem přilnul takovou přirozenou cestou. Když někdo z těch žáčků potřeboval při tréninku nebo zápase lékařskou pomoc, poskytl jsem mu ji. To pokračovalo i v dorosteneckých kategoriích. A tehdy jsem byl osloven vedením Sigmy Olomouc, jmenovitě pány Gajdou a Kubíčkem, zda bych nevykonával funkci lékaře prvního mužstva Sigmy, a to oficiálně. Stalo se! Po čtyřech letech v Sigmě jsem pak ještě dva roky dělal lékaře i fotbalistům HFK Olomouc.“

Z medicínského hlediska jste dohlížel i na sportovce jiných klubů...

„Hodně jsem spolupracoval s reprezentačním týmem dálkových plavců, kteří často vyjížděli na tréninkové pobyty a závody do zahraničí. Krátce jsem byl lékařem tenisty Tomáše Zdražily a tenistky Adriany Gerši. Když jsem působil v Hradci Králové, staral jsem se ještě krátce o tamní prvoligové hokejisty.“

Vaše nedávná úspěšná anabáze s hnutím ANO 2011 v krajských volbách nebyla vaším prvním kontaktem s politikou. Vzpomenete si ještě na vaši neúspěšnou kandidaturu do Senátu ČR?

„Do Senátu ČR jsem kandidoval v roce 2000, pak jsem ještě o čtyři roky později pomáhal s kandidaturou děkance Lékařské fakulty a pozdější rektorce Univerzity Palackého v Olomouci Jany Mačákové. Zpět k vaší otázce. Na svůj pokus prorazit do Senátu vzpomínám s velmi smíšenými pocity. Byl to pro mě hektický vstup do strany, která se jmenovala Česká strana národně socialistická, jejímž předsedou byl tehdy pan Šula. Já jsem logicky předpokládal, že jsem osloven pro volby za olomoucký obvod! Při vstupních jednáních s panem Šulou nepadlo ani slovo o Prostějově. Až po čtrnácti dnech jsem zjistil, že mě tato strana nominovala do boje o Senát za Prostějovsko a Kojetínsko! Byl jsem v šoku, obzvláště když jsem si uvědomil, že tady proti mně kandidují pánové Kavan či Robert Kolář. Druhý jmenovaný vedl tehdy úspěšný hokejový klub v Prostějově a byl velmi populární. Jakou jsem měl proti němu šanci? (úsměv) V obvodu, kde mě nikdo téměř neznal? Mizivou. Přesto jsem se pokusil o nemožné, i když moje kandidatura za tento obvod byla předem odsouzena k neúspěchu. A taky to tak dopadlo...“

Ale tenkrát vás v Prostějově podpořil režisér Zdeněk Troška. Pamatujete si?

„To víte, že ano! Zdeněk je můj kamarád a tehdy se mi snažil pomoci. Měl jsem jeden krátký mítink v Kulturním klubu Duha, kde Zdeněk Troška předváděl premiéru své nové pohádky. Vzal tehdy z Prahy i paní herečky Kuklovou a Kantorkovou. Já jsem se před natřískaným sálem představil jako kandidát do Senátu ČR. Bylo to příjemné.“ (pousměje se)

Přejděme k současnosti. Co vás přivedlo zpátky do politiky, a ještě k tomu na kandidátku hnutí ANO 2011?

„Já jsem se o politiku zajímal celý život. Rodina a všichni příbuzní věděli, že když mi zavolají po sedmé hodině večer, odmítnu je, protože se dívám na televizní zprávy. Po roce 1990 jsem byl určitými kroky některých státních politiků velmi zklamán. Začínaly mě oslovovat projekty, které přicházely odjinud. Hodně jsem tehdy fandil panu Fischerovi, naopak mě za další čas vůbec neoslovil projekt Věcí veřejných. Ovšem když v roce 2011 vzniklo ANO, já bez jakýchkoliv politických ambicí jsem si okamžitě na internetu našel e-mailovou adresu tohoto hnutí a napsal jsem jim. Něco v tom smyslu, že předpokládám a chci věřit, že toto hnutí bude alternativou pro nás, kteří se o politiku zajímáme, a není nám lhostejné, co se v České republice děje.“

Jakou měl tento váš dopis odezvu?

„Žádnou odpověď jsem nedostal! A ani jsem se dál nijak neangažoval. O to větším překvapením pro mě bylo, když mi o čtyři roky později zavolal člověk spolupracující s eurokomisařkou Věrou Jourovou. Sdělil mi, že paní Jourová intenzivně řeší s Andrejem Babišem, koho by oslovili s nabídkou postu ´jedničky´ pro volby do Zastupitelstva Olomouckého kraje v roce 2016. Po jeho prvních slovech mě vůbec nenapadlo, že míní oslovit přímo mě. Ještě jsem se ho naivně zeptal, zda už někoho našli. Odpověděl mi velmi suše - tebe!“

Co jste mu na to řekl?

„Že děkuji za nabídku, ale rozmyslím se. On mi ale vyrazil dech tím, že odpověď potřebuje teď hned! Trošku lehkovážně jsem mu sdělil, že jeho nabídku beru jako výzvu, můžeme se o ní bavit a uvidíme, co bude dál. Vnitřně jsem si myslel, že hnutí ANO 2011 má v Olomouckém kraji momentální personální nouzi a budou hledat dál jiného lídra. Nicméně asi týden poté jsem od Věry Jourové dostal pokyn o sepsání mého životopisu, což jsem učinil a poslal ho do Bruselu. Pak se zase pár týdnů nic nedělo. Tak jsem si říkal, že už je to definitivně v propadlišti dějin a přestali o mě mít zájem.“

Leč tomu tak nebylo...

„Najednou mi po delší odmlce přišla SMS zpráva, zda bych se v pondělí nemohl dostavit na ministerstvo financí! Příkaz zněl jasně, buďto v deset hodin nebo v pět odpoledne! A já, abych to úplně ´zavraždil´, jsem odepsal, že v pondělí nemůžu, že do osmnácti hodin mám ordinaci a pak ještě přednáším studentům. Jakoby z legrace jsem napsal, co takhle už v neděli? Okamžitá odpověď mě opravdu dostala - v jedenáct v sokolovně v Průhonicích! Takže jsem se lidově řečeno napíchl na vlastní vidle...“ (směje se)

Jaké bylo první setkání s Andrejem Babišem?

„Dorazil jsem do Průhonic a opět jsem si naivně myslel, že půjde o patnáctiminutovou společenskou schůzku, jen takové seznámení. Mýlil jsem se. Pan Babiš seděl za stolem, na kterém měl můj životopis a v něm barevnými fixy zatržené určité pasáže. Vím, že ho četl pouhých deset minut předtím, ovšem více než hodinu se mě vyptával na různé věci. Celý můj životopis musel mít v hlavě, protože během našeho rozhovoru se do něj ani jednou už nepodíval, ale viditelně z něho při svých otázkách čerpal. A řekl bych, že mě pan Babiš při naší rozmluvě takříkajíc svlékl úplně donaha!“

Ministr financí vás tedy inauguroval do pozice jedničky na kandidátce ANO 2011 pro Olomoucký kraj. Předvolební kampaň byla ale ve vašem případě zcela jiná než v roce 2000, když jste kandidoval za Prostějovsko do Senátu...

„To každopádně! Nyní vše probíhalo naprosto na profesionální bázi, také konečný výsledek tomu odpovídal. Samozřejmě se během kampaně mohly vychytat i nějaké mouchy, ale to všechno si vyříkáme na celostátním hodnocení voleb koncem listopadu.“

Snad poprvé v historii byla kampaň poměrně slušná a korektní. Překvapilo vás to?

„Naprosto s vámi souhlasím, kampaň napříč politickým spektrem proběhla v klidu a bez žádných podpásovek. Já osobně jsem během léta absolvoval schůzky s představiteli dvou různých uskupení. Chtěl jsem, abychom si vzájemně vysvětlili, jakým způsobem chceme kampaně vést. Navrhl jsem, abychom se vyvarovali vzájemných osobních napadání a upozorňování na to, co a kdo někdy udělal špatného, jakou má pověst a podobně. Nebudete mi to možná věřit, ale všichni lídři konkurenčních politických subjektů okamžitě souhlasili! A co víc, všichni naši úmluvu o klidu zbraní také v předvolební kampani dodrželi. A toho si nesmírně vážím.“

Pokud to nemá zůstat tajemstvím, můžete říct, s kterými lídry jste se takto dohodl?

„Je po volbách, tak to snad už můžu prozradit. Šlo o představitele KDU-ČSL a ODS.“

Hnutí ANO 2011 vyhrálo v Olomouckém kraji volby takzvaně „o parník“. Upřímně čekal jste to?

„Doufal jsem ve vítězství. Co mě však překvapilo, byl propad ČSSD a KSČM. Očekával jsem přes dvacet procent hlasů pro naše hnutí a u obou dalších zmíněných stran něco pod dvacet procent. Řeknu to opravdu upřímně, už předem jsem kalkuloval o tom, že při diskuzích o budoucí koalici bude potřeba vyjednávat na tomto půdorysu. Co mě osobně se týká, řekl jsem si těsně před krajskými volbami, že sedmého října, tedy v okamžik zahájení voleb, padnu na zem a budu plivat krev! Šlo o to mít pocit, že ze sebe už prostě více vyždímat nemůžu. A ten se skutečně dostavil.“ (úsměv)

Byl pro vás tedy výsledek krajských voleb zadostiučiněním?

„Přiznávám, že ano. (směje se) Mile mě překvapil i fakt, že jsem získal úplně nejvíc preferenčních hlasů ze všech kandidátů napříč politickým spektrem. Například vládní ministr získal v Olomouckém kraji jen polovinu těchto hlasů. Zadostiučinění to pro mě bylo i v tom, že jsem si řekl, že čtyřiatřicet let jsem tady v Olomouci nebyl jako lékařský praktik zbytečný. A řeknu vám upřímně ještě něco. Dost těžce bych nesl, kdyby ANO 2011 vyhrálo, což by bylo samozřejmě dobře, ale já osobně bych skončil třeba až na pětadvacátém místě...“

Už zítra, tedy v úterý 8. listopadu, vás nové Zastupitelstvo Olomouckého kraje schválí do funkce hejtmana. Znamená to, že ukončíte svoji bohatou lékařskou praxi?

„Myslím si, že ano. Ale vnímám na sobě, že po čtyřiatřiceti letech přestřihnout onu pupeční šňůru není tak jednoduché. Ono nejde úplně přerušit styk s medicínou. Ta jde totiž dneska tak obrovsky dopředu, že pokud bych čtyři roky nečetl lékařská periodika, nejezdil na kongresy, nestýkal se s kolegy a podobně, tak nevím, o čem bych si s nimi za ty čtyři roky povídal. Jsem přesvědčen, že až se krajský úřad zaběhne a poskládáme i vnitřní personální vztahy s lidmi, kteří tam mají skutečně být. Tak že alespoň drápečkem se opět chytím své ordinace. Vždyť lékařka, která mě bude čtyři roky zastupovat, má také nárok na dovolenou nebo může být nemocná. Z tohoto důvodu si myslím, že bílý plášť přece jen úplně nesvléknu!“

Nahoru