Konečně jsme schválili zákon o pomoci v hmotné nouzi. Byl to vládní návrh, ale protože se jednou z třetího čtení vrátil do druhého, docela se na něj čekalo. Ministerstvo práce a sociálních věcí ho totiž opět připravilo tak, že se musel hodně opravovat a ve své podstatě i předělávat.
Tak třeba, ministerstvo jako už tradičně chtělo vzít pravomoci městům a obcím. Podle jejich původního návrhu by starostové ztratili možnost rozhodovat, jestli a hlavně komu se tyto dávky budou vyplácet. Navíc do návrhu zákona vložilo ministerstvo i další administrativně i finančně náročné návrhy, jako například tak zvaný motivační plán, který by byl již čtvrtým dokumentem v pořadí. Muselo by se tedy opět přijmout mnoho zaměstnanců na jejich sepisování. Podle mě úplně zbytečná a nákladná věc.
Jsem proto ráda, že pozměňovací návrhy tyto kroky ministerstvu paní Marksové zarazily. Obec samozřejmě musí mít možnost situaci na svém území aktivně ovlivňovat a řešit a MPSV se by se mělo snažit administrativu snižovat, ne zvyšovat.
Já sama jsem myslím také přispěla ke kultivaci a užitečnosti tohoto zákona a to tím, že prošly oba mé pozměňováky. Díky tomu prvnímu už by se nemělo vyplácet 300 Kč osobě, která prokáže, že má zvýšené náklady spojené s hledáním zaměstnání (náklady na dopravu, telefon, korespondenci). Prokazování těchto nákladů by bylo velmi administrativně náročné a v praxi v podstatě nemožné. Úředník rozhodující o dávce přeci nemá možnost reálně posoudit, zda např. jízdenka do určitého místa sloužila k hledání zaměstnání. Jak by měly být prokazovány náklady na telefon či korespondenci, je také zcela nejasné.
Možná ještě důležitější byl ale pozměňovací návrh, který upravuje způsob vyplácení dávek. Ten, kdo bude pobírat dávku déle jak 6 měsíců v posledních 12 měsících, bude dávku dostávat tak, že nejméně 35% a nejvýše 65% její výše mu bude vypláceno poukázkami. A ty ho budou opravňovat k nákupu zboží ve stanovené hodnotě.
Delším pobíráním dávek hmotné nouze totiž u lidí docházelo k uspokojení s životní situací. A touto změnou snad alespoň u některých klientů dojde k větší motivaci najít si zaměstnání. Což je cesta, o jejíž správnosti jsem přesvědčená. Jestliže se ve společné domácnosti nacházejí děti, byla by mnohem větší pravděpodobnost, že dávky budou využity na nákup potravin pro děti a neskončí například v hracích automatech nebo nákupem alkoholu a cigaret.
Kvalitu zákona prověří až čas a praxe, já jsem ale ráda, že i prací poslanců z hnutí ANO, jsme do světa neposlali paskvil, ale normu, která má šanci zkultivovat celé prostředí a opravdu pomoci lidem v hmotné nouzi.
Autor: Jana Pastuchová, Poslankyně ANO a členka výboru pro zdravotnictví PSP ČR