Minulý týden jsem se zúčastnil semináře k otázce migrace a azylové politiky (http://www.clovekvtisni.cz). Volby do Evropského parlamentu se blíží a tak je zřejmé, že problematika přílivu ať již legálních či nelegálních imigrantů a systém, jak se k nim stavíme v Evropě, se dostává do zájmu veřejnosti. Je překvapivé, jak na základě jedné debaty může politická strana změnit svůj dlouho připravovaný předvolební program.
Článek Lidovci se vymezili proti imigrantům, drogám a islamismu. Teď couvli
Hnutí Ano se ve svém volebním programu hlásí k současné evropské azylové a migrační politice, neboť “při vědomí pozitivních i negativních stránek přistěhovalectví, složitosti a nejednoznačnosti tohoto fenoménu, ANO považuje imigrační politiku Unie za principiálně dobře koncipovanou”.
Diskuse ukázala, že mezi zástupci ANO, SZ, KDU-ČSL a ČSSD sice panovala shoda v názoru, že migrace a příliv přistěhovalců do Evropy je příležitostí a nikoli hrozbou, nicméně jsme se lišili v názoru, jakým způsobem toho docílit.
Dle mého názoru nemůžeme posunout rozhodování, kdo bude určovat politiku směřování imigrantů, na evropskou úroveň. Takový přístup je přepokladem pro vytváření problémů.
Posilujme, zejména na jižním křídle, ochranu vnější hranice EU pomocí unijní organizace FRONTEX financované rovněž z daní českých poplatníků. Nicméně nesnažme se direktivně řídit migrační toky v rámci EU. To za nás udělá jednotný vniřrní trh, nestejnoměrný ekonomický cyklus členských zemí a sociologické předpoklady. Nikdo v Bruselu nemá znalost a vědomosti, zda ta či ona země má možnosti a schopnosti přijmout sto, tisíc, či padesát tisíc uprchlíků. Některé země preferují poskytování azylu, jiné naopak jsou opatrnější a více posílají peníze tam, kde by potenciální uprchlíci měli mít zájem zůstávat.
I přes vysokou míru nezaměstnanosti existuje předpoklad, že jak EU, tak ČR se budou potýkat do budoucna s nedostatkem pracovní síly. Údaje za rok 2013 konstatují, že po více než 10-ti letech klesl absolutně počet obyvatel ČR, a to zejména díky snižujícímu se počtu imigrantů. Nicméně vzpomeňme na situaci před ekonomickou a finanční krizi. V té době nebyl výjimkou nárůst počtu obyvatel ČR až o 100 tis. ročně. Většina z nich byli imigranti a díky dobré ekonomické situaci u nás a také v Evropě, se mohli aktivně začít zapojovat do života většinové společnosti. Nicméně na změněné podmínky musely reagovat zejména národní vlády. V této citlivé oblasti nemohou být politické představy, ať již jsou vedeny těmi nejlepšími pohnutkami, v rozporu s ekonomickou realitou či schopností společnosti přijmout přistěhovalce.
Migrace je samozřejmě částečným řešením pro řešení celoevropského a českého problému stárnutí. Zároveň je třeba se uvědomit, že naše nechopnost připravit pro trh práce požadované pracovní síly, i když máme vysoký počet nezaměstnaných, je alarmující. Dalším problémem je naše neschopnost přilákat vysoce kvalifikované pracovníky z mimoevropských zemí. Místo toho, abychom vyřídili trvalý pobyt a pracovní povolení během 4-6 týdnů tak, jak je tomu v Německu, tak v ČR nám to trvá 4-6 měsíců. Je zřejmé, že i kvůli tomu naše firmy, které mají globální ambice, jsou v konkurenčním boji již na počátku znevýhodněny.
Závěrem lze konstatovat, že migrace ANO, ale nezapomínejme na efektivní integraci a zjednodušme pravidla, a to i na evropské úrovni pro kvalifikované odborníky z mimoevropských zemích.
Autor: Ivan Jančárek, Diplomat, kandidát do Evropského parlamentu