Přečtěte si blog Jana Urbana z 22. 11. 2012.
Říká se, že Miloš Zeman dokáže odůvodnit cokoliv. I deset či patnáct let poté, co jeho nejbližší spolupracovníci, pod jeho ochranou, otevřeli stavidla nejhorším korupčním zvěrstvům polistopadové doby, umí rozesmávat dnešní studenty humornými bonmoty. On prý vždy proti korupci bojoval. A nikdo se neodváží vstát a říci mu do očí, že to není pravda. A že naopak máme jenom několik málo politiků, kteří by v takové míře měli osobní zodpovědnost za dnes už nesnesitelnou míru korupce v České republice. Jeho kandidatura na prezidenta České republiky je z tohoto pohledu hodně nevkusným žertem.
Miloš Zemana nebyl nikdy v politice schopen převzít zodpovědnost za neúspěch nebo chybu. Nikdy. Od svého příchodu do čela ČSSD se začal obklopovat nevolenými poradci a stále častěji už jenom přitakávači. Chyby svých spolupracovníků a milců za všech okolností retušoval a popíral. Od zodpovědnosti za korupční aféry svého nejbližšího okolí se pokaždé dokázal odpoutat svojí výřečnou arogancí, a to i přesto, že bez jeho vlivu by k takovým aférám nikdy nemohlo dojít. Miroslava Šloufa nikdy nikdo nezvolil do vlivné funkce. Jenom kvůli Zemanově ochraně mohl rozhodovat o privatizaci bank, Metrostavu, Mostecké uhelné, nebo farmaceutického průmyslu. Ale Miloš přece za nic nemůže....
Celý článek Jana Urbana najdete na blogu Aktuálně.cz ZDE
Poradci využívali toho, že Zeman se po příchodu do vrcholové politiky velmi rychle změnil. Z poměrně zásadového individualisty z doby před a těsně po roku 1989 byl najednou arogantní mocichtivý manipulátor, sám však snadno manipulovatelný. Jeho blízké okolí kdykoliv mohlo hrát na jeho pocit vlastní výlučnosti, až psychotickou závislost na „tajných“ informacích - a na pochvalách. Snad jenom pro připomenutí – ve zveřejněných odposleších telefonátů mezi jeho šéfporadcem Miroslavem Šloufem a později zavražděným „kmotrem“ Františkem Mrázkem se oba pánové o Zemanovi vyjadřují poněkud opovržlivě a používají pro něj přezdívku „Mlha“. Je prý fajn, protože mu prý "stačí chleba se sádlem". Zeman jako prezidentský kandidát roku 2012 právě z těchto důvodů téma korupce nesnáší. Kdykoliv umí popřít i zjevná fakta a v nepříjemné situaci reaguje osobním útokem.
Opoziční smlouvu dodnes považuje za svoje opus magnum – a dodnes ji obhajuje. Přes její racionální jádro – pokus o nalezení stabilního modelu, vzniklého na základě volebních výsledků – nikdy nepřizná, že jejím největším důsledkem byl rozjezd absolutně korupčního obsazování pozic v podnicích se státní účastí a v úřednickém aparátu, a převládnutí vlivu regionálních oligarchií ČSSD a ODS. V rozporu s fakty dokonce tvrdí, že za jeho vlády bylo méně afér...
I jeho kampaň Čisté ruce (1998-2000) byla absolutně neúspěšná kvůli opoziční smlouvě. Nikdy také nedokázal vysvětlit, proč nevyužil opoziční smlouvy k prosazení zákona o státní službě, který by výrazně oddělil státní úředníky od politiků a tím znemožnil velkou část korupce. Naopak – opoziční smlouva znamenala explozívní nárůst politické korupce ve státní správě, kritizovaný dnes otevřeně už i Evropskou unií. Kdo postavil korupční oligarchický systém, který podle údajů vlády stojí daňové poplatníky až sto miliard ročně – a navíc desítky dalších miliard, které kvůli tomu nemůže ČR čerpat z evropských fondů?
Zeman se pokusil spolu s Václavem Klausem i o změnu volebního zákona (rok 2000), tak, aby zvýhodnil velké strany, a znevýhodnil malé - Ústavní soud tehdy naštěstí zákon zrušil. Dnes by začínal významně zvýhodňovat KSČM.
Zkrácený seznam nejdůležitějších afér:
Zemanův kufřík č.1 – Rok 1996
Tzv, Zemanův kufřík z roku 1996 měl dokumentovat údajnou snahu ministra Jana Rumla změnit ČR v policejní stát. Předseda ČSSD si tehdy letmo přečetl „stoh papírů“, které mu byly doručeny a okamžitě v televizi oznámil, že „má důkazy“ o snaze vnitra a BIS zavést v Česku policejní stát. Po následném předložení „kufříku“ prezidentovi Havlovi vyšlo najevo, že „Zeman v touze zdeptat nenáviděného protivníka naletěl podvodníkům a psychopatům.“ Tento „kufřík“ tak fakticky obsahoval pouze 25 stran, „dodaných Zemanovým bezpečnostním poradcem Mikulášem Tominem (propuštěný ředitel Rumlovy inspekce z ministerstva vnitra), který je údajně dostal od Miloše Demétera – osmnáctkrát trestaného recidivisty“. Část této složky popisuje stylem brakových špionážních románů, jak Demétera sledují agenti BIS. Další část je průhledná provokace, snažící se dokazovat údajnou spolupráci členů ČSSD s BIS a bývalou StB. Dalších 19 stran tvoří banální přehled Tominových aktivit, vydávaných za část spisu BIS. Kromě toho kufřík obsahoval několik pravých a tajných informací, nicméně žádnou nezákonnost ze strany BIS ani policie tyto informace neprokazovaly.
Aféra Štiřín – 1999
Zemanův poradce Jaroslav Novotný byl nahrán při vydírání správce Štiřínského zámku, který vlastnilo MZV. Po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů proti bývalému ministru zahraničí Josefu Zielencovi. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo zabudováno funkční odposlechové zařízení. Zemanův blízký spojenec ministr Jan Kavan to nikdy nevysvětlil. V aféře vystupoval i Kavanův generální sekretář Karel Srba, kterého k němu se Zemanovým souhlasem prosadil Miroslav Šlouf. O něco později byl obviněn ze zpronevěry a odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové na dvanáct let do vězení.
Akce Olovo – rok 2000
Reportéři MF DNES přinesli informaci, že mezi poradci tehdejšího premiéra Miloše Zemana vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou (chemická značka olova Pb se shoduje s iniciály jmenované). Spis mimo jiné obsahoval smyšlené pomluvy o tom, že se Buzková živila prostitucí, týrala svou malou dceru nebo že spolupracovala s StB.
Vedení ČSSD odmítlo, že má se spisem cokoli společného, stejně se vyjádřil i šéf Zemanových poradců Miroslav Šlouf. Miloš Zeman tvrdil, že novou aféru zorganizovala a financovala stejně jako před dvěma roky aféru Bamberk konkrétní skupina s cílem zdiskreditovat před volbami sociální demokracii. Odmítl však sdělit jakékoliv důkazy.
V srpnu 2000 jiný Zemanův poradce, Zdeněk Šarapatka, na policii vypověděl, že autorem Olova skutečně byl Zemanův poradce Vratislav Šíma. ČSSD reagovala trestním oznámením na neznámého pachatele a paradoxně přitom potvrdila pravost dezinformačního spisku Olovo, vyrobeného dokonce, jak se ukázalo, na počítači Úřadu vlády. Zeman osobně podal trestní oznámení na reportéry MF Dnes pro pomluvu, které bylo odloženo. Pražské státní zastupitelství Šímu ale nakonec neposlalo před soud s odůvodněním, že skutek sice spáchal, ale čin „nebyl společensky nebezpečný“. Zeman v této věci vědomě lhal a byl ze lži usvědčen. Skvělá kvalifikace pro prezidenta.
Aféra Dálnice D47 – červen 2002
Vláda Miloše Zemana bez výběrového řízení rozhodla, že bude uzavřena smlouva pro výstavbu ostravské dálnice D47 s konsorciem Housing & Construction (H&C). Na podzim téhož roku smlouvu napadl ministr Šimonovský (KDU-ČSL) a označil ji za krajně nevýhodnou pro stát. Špidlova vláda smlouvu s H&C v březnu 2003 vypověděla (pozn. pokuta za vypovězení smlouvy činí 650 miliónů Kč). Policie pak prověřovala, zda nebyl při rozhodování Zemanovy vlády o přidělení zakázky konsorciu H&C spáchán trestný čin. Nakonec se rozhodla kauzu odložit. D 47 je předražená o stovky milionů korun a je slavná jako nejzvlněnější silnice v Evropě. Jenom opravy nekvalitních mostů na této trase budou podle údajů z roku 2012 stát více než pět miliard.
Privatizace farmaceutického průmyslu (SEVAC/SEVAPHARMA)
Zemanova vláda v roce 1999 rozhodla, že při privatizaci SEVAC musí být jako strategický zájem státu udržena výroba sér a vakcín pro domácí trh. Stejným usnesením umožnila prodej SEVAC i s pozemky na pražských Vinohradech za 50(!) milionů korun, - na návrh Miroslava Šloufa napřímo jeho kamarádovi a fotbalovému „podnikateli“, později souzenému, Janu Gottwaldovi. Ten sice vyráběl pouze veterinární séra, a tak pro jistotu onu strategickou a vládou nařízenou výrobu sér a vakcín rychle ukončil, a parcelu i s budovami obratem ruky prodal za 300 milionů Luďku Sekyrovi (Sekyra Group). Ten postavil na stejném místě developerský projekt několika set bytů v ceně nejméně 1,3 miliardy korun. No, nekupte to...
Těch afér z dob Zemanova vládnutí je samozřejmě mnohem více. Mnohamiliardový ruský dluh se úspěšně vyrovnal až k praktické nule a vydělat na tom dokázali jenom zprostředkovatelé – jenom náhodou opět kamarádi Zemanových kamarádů. Privatizace Mostecké uhelné společnosti mohla stát připravit o více než dvacet miliard – ale to jsou asi jenom pomluvy švýcarské prokuratury, která bez znalosti „vztahů“ šest let mapovala peněžní transakce a zjistila, že mnohamilionové částky končily, určitě jenom náhodou, na účtech přátel pana Šloufa. Stejnou náhodou určitě je, že stejný náměstek Zemanova důvěrníka ministra průmyslu a obchodu Grégra, na jehož švýcarský účet nějaké ty miliony doputovaly, byl zase jen shodou okolností stejný pan Sýkora, který tak hloupě prodal svoje akcie dalšímu ze Zemanových žáků a oblíbenců Stanislavu Grossovi za pouhých dvacet milionů, kterýžto je za chvilku prodal za sto milionů, načež ona zázračná společnost zanedlouho zkrachovala a zmizela ze světa.... A ti Švýcaři jsou natolik drzí, že to chtějí i po těch letech trestně stíhat.
Má cenu zmiňovat Jana Kavana, předražené přestavby ambasád, spolupráci s Karlem Srbou, odsouzeným za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové, Český dům v Moskvě, otevřeně korupční aféru Gripeny, Lesy ČR atd..? Pamatuje si někdo ještě dnes jména později zkompromitovaných Zemanových milců - Stanislav Gross, Karel Březina, Jaroslav Palas, Jaroslav Tvrdík atd, atd
To vše se odehrávalo za vlády a zodpovědnosti Miloše Zemana. Nic z toho se nesmělo až donedávna vyšetřovat. Zeman bude dál předstírat, že nic z toho neexistuje a on sám, bojovník proti korupci, s tím neměl nikdy nic společného. Nejbližší „poradcovské“ okolí z korupční minulosti teď pro Miloše Zemana organizuje prezidentskou kampaň. Tak to, prosím, nekažte, a nikdy se kandidáta neptejte na korupci nebo zodpovědnost. A už vůbec ne na fakta a dokumenty. A pokud chcete někdy být na Českou republiku hrdí, tak Miloše Zemana nevolte.
Autor: Jan Urban, novinář, bývalý disident