Nazývejme věci pravými jmény

Média jsou plná názorových sloupků, televize přináší názory všemožných analytiků, odborníků, specialistů. Faktem je, že teroristických útoků v Evropě je více než v minulosti, a že dle různých komentářů budou pokračovat. Co mě ovšem děsí je neustálé omlouvání, kamuflování a zastírání skutečností. Všechny případy, které jmenuji v úvodu tohoto článku, mají společného jmenovatele – islámský terorismus, fanatismus nebo chtele-li nenávist k naší evropské kultuře, způsobu života a myšlení. Proč je neustále někteří politici a média omlouvají? To, jak tito rádobyevropané ctí svobodu, ukázali na oslavách pádu Bastily. Kde jinde spáchat zločin proti západnímu způsobu podnikání než vystřílet lidi u McDonaldu. Jak jinak pošlapat naše tradice a křesťanské kořeny než brutálním zavražděním ctěného šestaosmdesátiletého kněze přímo v kostele. To není jen neúcta k našim hodnotám, ale útok proti nim a tak i proti nám všem.

Myslím, že lidé už nejsou jen vystrašeni z toho, co se děje, ale spíše naštvaní, že ve všeobjímající politické korektnosti a mediálního vyvažování, neslyší nic konkrétního, co s tím. A mnozí politici raději také nevědí. Poněvadž, co kdyby řekli něco nevhodného a byli označeni za populisty. Myslím, že patřím mezi lidi, kteří věci analyzují ze všech možných stran a velmi důsledně přemýšlí nad nimi, zvažuji všechna pro a proti. Ale nakonec rozhodnu. Musím. Ale to politické přešlapování na místě začíná být frustrující.

A když tak přemýšlím nad tímto tématem, chci říct, že takovéto titulky už číst nechci. Nechci, aby nás někdo terorizoval a aby v nás vzbuzoval byť jen špetku strachu. Takže teď trochu toho populismu: Chci, aby mohly děti chodit bezpečně do škol, chci si jít koupit do McDonald’s na co mám chuť, nechci podléhat obavám na letištích, chci se podívat do kterékoliv katedrály v Evropě. A co vy?

Ivo Vondrák