Monika Oborná: Zahrádkářské kolonie vnímám jako zelené plíce měst
V Poslanecké sněmovně prošel prvním čtením návrh novely zahrádkářského zákona, kterého jsem zpravodajkou. Tento zákon upravuje zahrádkářskou činnost jako veřejně prospěšnou, stanovuje způsob přenechání pozemků k zahrádkářské činnosti a působnost správních úřadů a územních samosprávných celků při její podpoře. Zahrádkaření je ukotveno ve všech okolních evropských státech. Jsem přesvědčená, že čeští zahrádkáři si zákon také zaslouží a udělám maximum proto, aby tento zákon získal po dlouhých letech ve sněmovně podporu.
Potřebují zahrádkáři svůj zákon?
Český zahrádkářský svaz o něj usiluje už léta a nemine snad volební období, aby návrh zákona nebyl předložen i do sněmovny. Nutno říci, že zatím marně. Kde se bere taková nechuť k podpoře zahrádkářů? O Češích se říká, že jsou národem chatařů a chalupářů a byli to právě zahrádkáři, kdo stál u zrodu řady dnešních chatových oblastí. Spolu s hasiči patří k jedné z nejstarších českých spolkových činností a komunit. Jejich péče o malé zahrádky už léta dotváří naši krajinu, zlidšťuje asfaltová a betonová města. Jenže právě to může trnem v oku mocným developerům a stavební lobby.
Zahrádkaření je nový styl života
Odpůrci přijetí zákona, který by zahrádkaření podpořil, většinou přicházejí s tvrzením, že stačí obecné předpisy, nic nového a speciálního není třeba vymýšlet. Jenže to není pravda. Zahrádkářské osady dnes mizí před očima, a není to proto, že by o ně veřejnost ztrácela zájem. Právě naopak, zahrádkaření se stále těší velké popularitě. Není to jen záliba, je to styl života. Bez podpory státu či obcí už ale za chvíli nebudou mít zahrádkáři kde „hospodařit“. Oblíbené kolonie ohrožují jak nové územní plány, které s nimi nepočítají, tak i pokračující restituce. Bez podpory státu a obcí hrozí konec zahrádek v Čechách.
Zahrádkářské kolonie přitom neslouží jen k pěstování ovoce, zeleniny, květin a keřů pro vlastní potřebu a potěšení. Zvláště v okrajových částech měst jsou významným městským prvkem, který by měl dostat přednost i před zemědělským využitím pozemků. I z tohoto důvodu jsem přesvědčena, že zahrádkaření je činnost veřejně prospěšná a zákon, který jej podpoří, potřebujeme, protože bez něj o tenhle kus naší národní tradice brzy přijdeme. Návrh zákona o podpoře zahrádkářské činnosti je nyní ve sněmovně a díky podpoře hnutí ANO i samotného premiéra má šanci na přijetí.
Zahrádkaření: Tradice, masovost a prospěšnost
Zahrádkaření má v České republice dlouholetou tradici a historii. Samotné zakládání zahrádkářských svazů vycházelo z tradice, kdy si sousedi na vesnicích mezi sebou vyměňovali rouby, výpěstky a zkušenosti. Zahrádkáři vytvářejí komunity a zahrádkaření nepochybně prodlužuje aktivní věk seniorů.
Není nad to vidět věci v reálu, a tak jsem byla moc ráda za pozvání na zahrádku předsedy Českého svazu zahrádkářů v Třebíči Blažeje Bobka. Pro pana Bobka je zahrádka celoživotní láska. Má ji už dlouhá léta v zahrádkářské kolonii Jan Žižka na jihovýchodním okraji města. Byl u toho, když kolonie v roce 1972 vznikala. Dnes je v ní padesát tři zahrádkářů. Ne všichni se o své zahrádky starají s láskou, tak jako on sám. Snad za to může dnešní uspěchaná doba. Ale i to se pomalu mění a na zahrádky se vrací potomci těch, kteří je před roky zakládali. Podle pana Bobka zahrádkářů ubývalo, zejména těch mladých, ale začínají se vracet. Ukázal mi své hospodářství na zahrádce. Stromy, květiny a skleník, kde má v oblibě pěstování paprik a jahod.
Všem, kteří se na zahrádkaření dívají svrchu, bych doporučila přečíst si něco z Čapkova O umění zahradnickém: Pokud jsem byl jenom vzdáleným a roztržitým divákem na hotové dílo zahrádek, považoval jsem zahradníky za osoby ducha zvláště poetického a jemného, které pěstují vůni květin, naslouchajíce zpěvu ptačímu. Nyní, když se dívám na věc z větší blízkosti, shledávám, že pravý zahrádkář není člověk, který pěstuje květiny; je to muž, který pěstuje hlínu. Je to tvor, který se zarývá do země a nechává podívanou na to, co je nad ní, nám, lelkujícím budižkničemům. Žije, ponořen v zemi. Staví svůj pomník v hromadě kompostu.