Korespondenční volba
Sotva se objevil návrh na zavedení korespondenční volby pro naše občany v zahraničí, řada komentátorů i koaličních poslanců začala hovořit o tom, že postoj, respektive odpor opozice vůči tomuto způsobu hlasování je ryze účelový.
Opoziční strany se prý bojí toho, že v zahraničí dostanou méně hlasů, a to na základě výsledku minulých voleb. Jenže tento argument platí i opačně. Vládní koalice totiž doufá, že ztracené hlasy doma, naženou hlasy ze zahraničí. A je to právě vládní koalice, či někteří její členové, zejména ODS, neváhá měnit názory, kvůli kterým ještě nedávno proti korespondenční volbě vystupovala.
Dovolte mi, abych některé názory připomněla. Průběh voleb amerického prezidenta, v nichž přinesly zvrat a vítězství Joe Bidena právě korespondenční hlasy, podle předsedy ODS a politologa Petra Faly ukázal slabiny korespondenčního hlasování. Cituji: „Nové formy hlasování představují riziko, protože pro demokracii je důležitá důvěra lidí a taky přijetí porážky jako legální i legitimní. Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování," uvedl na sociálních sítích nynější premiér Petr Fiala v roce 2020.
A další jeho vyjádření k americkým prezidentským volbám: "USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné, bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit," uvedl v listopadu 2020 Petr Fiala.
„Občané, kteří žijí v zahraničí, to mají do volební místnosti i tisíce kilometrů daleko. Přitom se zajímají o dění u nás doma, často se plánují vrátit a třeba tady vychovávat děti. Proč by nemohli volit? Korespondenční volba je v tomto případě řešením.“ Zdá se vám, že tyto věty řekl či napsal někdo jiný? Omyl, je to stále ten stejný Petr Fiala, jen o něco později, ve chvíli, kdy zjistil, že by pro jeho vládu a stranu korespondenční volba mohla být výhodná. A neobstojí ani argument, že ty první věty se vztahují na korespondenční volbu obecně, zatímco ty současné pouze na volbu v cizině. Ať už volíte kdekoli, jsou to stále jedny volby.
A nyní k samotnému korespondenčnímu hlasování. Volby do Poslanecké sněmovny se podle Ústavy konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Základní otázka tedy zní, zda korespondenční volba pro některé voliče, zaručí volbu tajnou, osobní a rovnou pro všechny voliče. Volba dopisem, kterou mohou uskutečnit pouze voliči v zahraničí, určitě není rovnou pro všechny voliče. Volba dopisem není tajnou ani osobní. Tajnost voleb totiž nespočívá v tom, že se nikdo nedozví, koho volič volil, ale také v tom, že je sám během provedení volby a hlasovací lístek za něj do urny nemůže vhodit nikdo jiný.
Jak je toto zajištěno během korespondenční volby? Nijak. Korespondenční volba jednoduše tajná, osobní a tím ani svobodná není. Nikdo nezaručí, že voliči někdo s výběrem nepomohl, respektive ho neprovedl za něj. A dokonce se ani nemusí jednat o nějaké násilí nebo klamání. Úplně postačí, když vnuk přijde za babičkou a zeptá se jí, jestli už volila. A pak jí s tím pomůže, poradí, všechno zařídí, obálku odešle. A protože je babičce hloupé ho odmítnout, vždyť jí zítra zase pomůže s nákupem, nebo s nastavením mobilního telefonu, nechá to být. Pomáhat starším je jistě správné a hezké, v případě voleb, to ale porušuje principy, na kterých volby stojí.
Jistě můžete namítnout, že volit pod nátlakem lze i v systému prezenční volby. To je jistě pravda, jenže ve volební místnosti může takový člověk dostat novou sadu hlasovacích lístků a za plentou je vždycky sám. Zákon dokonce říká, že pokud se tam neodebere, tak mu hlasování nebude umožněno. Volič je tedy k osobní volbě přímo nucen, což u korespondenčního hlasování samozřejmě není možné. Pokud korespondenční volbu schválíte, pro voliče v zahraničí nebudou platit ústavní principy, že volby jsou osobní, tajné a svobodné.
O korespondenční volbě její příznivci často uvádějí, že se prakticky nikdy neprokázaly žádné podvody a tudíž je to bezpečný a férový způsob voleb. Ve skutečnosti si pletou pojmy s dojmy. U voleb ve volebních místnostech platí poměrně striktní pravidla pro provedení volby, uchovávání volebních lístků nebo chování ve volební místnosti, což umožňuje poměrně dobře odhalit jakákoli pochybení či manipulace. U korespondenční volby nic takového možné není. Znamená to, že zde k podvodům a manipulacím nedochází? To je asi tak, jako byste zrušili silniční radary i s policí a tvrdili, že jste tím odstranili dopravní přestupky, protože o nich nemáte žádné informace. To je samozřejmě nesmysl. Porušování pravidel se děje dál, možná více než dřív, jen o něm nic nevíme. A tak je to i s korespondenční volbou.
ODS nyní tvrdí, že souhlasí s korespondenční volbou pro občany žijící v zahraničí, ale nadále ji odmítá pro volbu v České republice. Ponechme nyní stranou, že jsou to stále jedny volby, kde budou mít stejní občané různá práva, podstatné je, že korespondenční volba pro občany žijící v zahraničí je přece pouze první krok. Jak už to v podobných případech bývá, nejprve zavedeme korespondenční volbu v zahraničí, pak její příznivci řeknou, že se báječně osvědčila a budou ji prosazovat i doma. A světe div, použijí při tom úplně stejné argumenty, jaké říkají pro její zavedení v zahraničí. Když ji ODS dnes podpoří v zahraničí, těžko pak bude argumentovat, že jednou je to v pořádku a podruhé nikoli. Ten hlavní argument je totiž pořád stejný: hlavně všechno všem usnadnit.
Ani tím to ale neskončí, následovat bude volba on-line. Proč by se lidé měli obtěžovat vůbec někam chodit, když můžou pěkně z tepla domova kliknout na počítač nebo telefon? Že se pak volby stanou něčím jako hlasování ve Star Dance, co uděláte jen tak v reklamní pauze u televize, těmto lidem nevadí. Ve skutečnosti ale ve volbách rozhodujeme o něčem mnohem závažnějším, než kdo bude příští týden oslavován jako nejlepší taneční pár. Je to rozhodnutí, které nás bude provázet příští čtyři roky, je to rozhodnutí, které určí, kam bude tato země směřovat, za co bude utrácet miliardy, jaké budou důchody, kdo je bude brát a mnoho dalšího. Pokud oslabíme důstojnost tohoto aktu, popřeme i jeho význam.
Ne nadarmo se říká, že volby jsou svátkem demokracie. Ve svátek se oblečete do svátečního, dáte si sváteční oběd, zkrátka ho nějak uctíte. Uctěním svátku demokracie je, že je nutné vynaložit nějaké úsilí, aby se jich volič mohl účastnit. V praxi jistě platí, že ono úsilí, které spočívá v návštěvě volebního místa, není a ani nemůže být ve všech případech stejné. Někdo má volební místnost za rohem, někdo musí jet tramvají nebo autem a občané žijící v zahraničí musí někdy překonávat vzdálenosti ještě mnohem větší. To je jistě nepříjemné, pokud to však někoho zaráží, měl by si uvědomit, že život v zahraničí je dnes svobodná volba se všemi výhodami či nevýhodami, které to konkrétní osobě přináší. Já tím jakkoli nechci zpochybňovat právo našich krajanů volit, to bezpochyby mají a je jen dobře, pokud mají o dění doma zájem, bohužel však zároveň platí, že ne všechno je možné kompenzovat, aniž by tím nebyly poškozeny jiné důležité zájmy a principy, na kterých volby stojí.
A tím se dostávám k nejzásadnějšímu argumentu proti korespondenční volbě, který Petr Fiala dobře zná. Pro demokracii je podstatné, že umožňuje střídání vlád na základě výsledků voleb. K tomu je ovšem třeba důvěra lidí ve volební výsledky. Bez ní dochází ke zpochybňování výsledků voleb, k občanským nepokojům, destabilizaci celého politického systému. Korespondenční volba přes veškerá ujišťování různých pseudoodborníků, důvěru velké části voličů jednoduše nemá. Můžete říkat, že je to neoprávněné, nesmyslné, ale o to přece vůbec nejde. Velká část voličů korespondenční volbě nevěří a je úplně zbytečné, aby vláda vynakládala další miliony na něco, čemu říká strategická komunikace. Lidé jí stejně neuvěří. Za takových okolností je zavádění korespondenční volby hraním si s ohněm.
Jedním z argumentů předkladatelů tohoto návrhu je, že korespondenční volbu mají tam či onde. Ano, to je jistě pravda, ale také jsme viděli, co korespondenční volba udělala s uznáním výsledku voleb ve Spojených státech. Kvůli nesrovnalostem při korespondenčním hlasování bylo v Rakousku v roce 2016 dokonce zrušeno druhé kolo prezidentských voleb. Soud tehdy neměl důkazy o manipulaci s hlasy, nemohl ji však ani vyloučit. A to je přesně to, co je pro korespondenční volbu charakteristické a co nám i celé řadě voličů na korespondenční volbě vadí. Manipulace s volbami.
Proto zavedení korespondenční volby odmítáme, a to jak pro voliče v zahraničí, tak v České republice.