Nebýt průmyslu, Ostrava tady není

Blížící se zánik hornictví a těžké výroby, nejznečištěnější ovzduší v republice a umírající střed města. Ostrava na tom na začátku roku 2015 není příliš dobře. Tým kolem primátora Tomáše Macury (nestraník za ANO) ale věří, že dá krajské metropoli dlouhodobou a fungující vizi. „Chceme přesvědčit zaměstnance, kteří jsou ohroženi propouštěním, ať začnou sami podnikat,“ nastiňuje Macura.

O víkendu se konal sněm hnutí ANO, na němž se do vedení nedostal nikdo z Moravskoslezského kraje. Co vy na to?
Považuji to za velkou prohru a za lekci z toho, jak to dopadá, když se sami mezi sebou nedokážeme dohodnout. Na rozdíl od ostatních krajů jsme stavěli na všechny významné pozice dva kandidáty. Neprošel ani jediný, každý ve volbě dostal zhruba polovinu potřebných hlasů. Byla to fatální chyba krajského vedení strany, která se nesmí opakovat.

Poslanec Ivan Pilný způsob volení tvrdě kritizuje.
Na sněmu jsem byl v roli hosta, nikoliv jako volitel ani jako kandidát na nějakou funkci. O žádných zákulisních dohodách nevím, už jen proto, že bych se jich z logiky věci ani nemohl účastnit.

Jak si může člověk zvenku vysvětlovat, že se na sněmu skoro vůbec nediskutovalo?
Z pohledu řekněme manažerského sněm probíhal efektivně. Absence širší diskuse však byla, podle mého názoru, slabinou. Organizace sněmu pohříchu diskusi nijak zvlášť nepodporovala. Sám jsem se do diskuse přihlásil v neděli ráno, abych operativně zareagoval na situaci, která nastala, ale když jsem se nedostal na řadu ani ve čtyři odpoledne, vzdal jsem to. To by se mělo příště změnit.

Teď už jste ale zpátky v Ostravě. Kdy jste se naposledy procházel centrem města?
Včera odpoledne. Co se pocitů týče, jsou asi takové jako u každého obyvatele Ostravy, který vnímá okolní prostor – centrum, hlavně ve večerních hodinách, nežije a potřebujeme s tím něco dělat.

Co říkáte na prázdné prostory po obchodech a hrozivý stav architektonických perel, jako je třeba obchodní dům Bachner, Textilia či Hotel Palace?
Jde o důsledek dlouhodobého vývoje. Základem byla divoká privatizace nemovitostí v 90. letech. Řada bytových prostor se změnila na kanceláře a komerční prostory, objekty se rozprodaly často i podnikatelům, kteří v Ostravě nebydlí a nemají k ní vztah. Náprava nebude otázkou krátkodobou ani jednoduchou. Nicméně je to jedna z našich priorit.

Vydáte se cestou přestavby kanceláří na byty? Někteří podnikatelé si stěžují i na rostoucí nájmy v městských prostorech.
Centrum nezačne žít, dokud tam znova nezačnou žít lidé. Základním opatřením je podpořit zpětnou konverzi komerčních prostor na byty. Naprostá většina objektů ale není v majetku města, proto musíme s majiteli začít jednat a přesvědčit je o naší vizi. Plošně regulovat nájemné tam nemůžeme. Měli bychom přispět k estetizaci veřejného prostoru a zjednodušení existence drobných živnostníků.

Co konkrétně uděláte?
Zřizujeme pracovní skupinu na oživení centra, skládá se z lidí z radnice a nezávislých odborníků na městské strategie. Začínáme cyklus besed s občany a podnikateli, jak si to představují oni. Začneme tím, že zkrášlíme prostor pěší zóny na ulici 28. října mezi Masarykovým náměstím a Hotelem Imperial, chceme z toho mít reprezentativní část města.

Ten bulvár ale dnes přehrazují nevzhledné truhlíky a parkující auta u heren.
Truhlíky nahradíme něčím hezčím. Především je tam šílený povrch asi z pěti druhů dlažeb. Uděláme tam pěkné dláždění, přidáme lavičky a možná i zeleň, ať to je prostor, který bude zvát k procházce a návštěvě obchodů, které tam teď, doufejme, začnou vznikat. Příslibem je nová kavárna.

Jak hodnotíte rozhodnutí vašich předchůdců, kteří odmítli odvážnou vizi postavit na Karolině blízko středu města kulturní a volnočasové centrum s promenádou a zábavním parkem a místo toho souhlasili s výstavbou obřího nákupního domu?
Byla to zmařená šance vybudovat architektonicky zajímavý prostor. Ale už se nevrátí.

Mnoho veřejných peněz putuje do soukromého projektu Dolní oblasti Vítkovic. Je to jedna ze značek dnešní Ostravy, ale především pro turisty, nikoliv pro obyvatele města.
To není privátní aktivita, bavíme se o národní kulturní památce. Druhou věcí je, že přestože velká část návštěvníků není z Ostravy, přinášejí do města peníze. Když hovoříme o oživení centra, přemýšlíme v širším kontextu nejen Masarykova náměstí, Kuřího rynku a ulice 28. října, ale patří tam i výstaviště Černá louka, které má velkou perspektivu do budoucna. A širší centrum města dnes tvoří i Nová Karolina a Dolní oblast Vítkovic. Jde nám o to, dát těmto prostorům smysluplnou funkci a aby si nekonkurovaly.

Co říkáte na pověst Ostravy jako nejšpinavějšího města?
Pro nás je zlepšování životního prostředí jedním z headlinů. Ono není špatné jen z jedné příčiny, je to komplex řady vlivů, k nimž je bohužel, vedle těch všeobecně známých, nutné přiřadit i specifickou geomorfologii našeho území v podobě kotle, který se snadno plní a pak špatně odvětrává.

Máte jako obyvatel Ostravy pocit, že firmy dělají maximum pro zlepšení ovzduší?
Dělají to, co po nich vyžaduje legislativa a umožňuje jejich provozní ekonomika. Když se podíváte na vývoj průmyslových emisí v delší časové řadě, pokles je radikální. Ještě v 70. letech se tady produkovalo 80 tisíc tun tuhých znečišťujících látek ročně, dneska jsme někde na úrovni dvou tisíc tun. Všechny ty firmy pochopitelně určité rezervy mají, ale jakékoliv další snížení emisí je výrazně finančně náročnější než v minulosti. Nesmí se podceňovat ani další vlivy jako doprava, lokální topeniště a přeshraniční emise.

Jaký je vztah mezi magistrátem a největšími zaměstnavateli, kteří jsou zároveň hlavními znečišťovateli?
Musí být konstruktivní. Nebýt průmyslu, Ostrava tady dneska není, alespoň ne v současné podobě metropolitního města. Trvale s velkými zaměstnavateli komunikujeme, navázali jsme poměrně úzký a dobrý dialog.

Spíš mě zajímá, jaké to je, jednat s firmami o ekologizaci a na druhé straně vědět, že mohou pohrozit propouštěním.
Pracoval jsem v průmyslu a byznysu 25 let, umím se do jejich přemýšlení vžít. Oni také nemají jednoduchou situaci. Investice do ekologizace jsou dnes stovky milionů až miliardy, což snižuje jejich schopnost oproti výrobcům, kteří tolik přísné podmínky nemají. Musíme tedy najít kompromis mezi reálnými možnostmi a naším přáním. A to se postupně daří, letos ubudou díky investicím další desítky tun tuhých znečišťujících látek.

Dokážete vy a vaše zastupitelstvo připravit Ostravu na její „průmyslovou revoluci“? Tedy stále rychleji se blížící zánik těžkého průmyslu a hornictví?
To je náš hlavní úkol. Říkám tomu dlouhodobá strategie prosperity Ostravy. Restrukturalizací už dvacet let prochází, hornictví a těžký průmysl jsou průběžně utlumovány, v těchto tradičních oborech zmizely desítky tisíc pracovních míst. Nové podnikatelské aktivity dokázaly řadu z těchto pracovních pozic absorbovat. Přerod není nic, co by vzniklo najednou přes noc. Průmyslová zóna Hrabová, Mošnov či vědeckotechnický park v Porubě zaměstnávají již téměř patnáct tisíc lidí, což jsou velká čísla. Lákáme další investory, připravujeme novou průmyslovou zónu v Hrušově. Chceme podporovat i místní malé a střední podniky. A třeba i přesvědčit zaměstnance, kteří jsou ohroženi propouštěním, ať začnou sami podnikat.

Několik stovek zaměstnanců letos propustí OKD a ocelárny Vítkovice Steel. Jak se to ve městě promítne?
Značná část z těchto lidí jsou Ostraváci. Tyto faktory budou znamenat náraz, jednáme s vládou o řešení situace horníků, například umožnění dřívějšího odchodu do důchodu. Nejde si dělat iluzi, že většina havířů je zaměstnatelných někde jinde za peníze, které jsou dnes zvyklí brát.

Těsně po volbách jste mi říkal, že si nedokážete představit spolupráci s ostravskou ČSSD zatíženou korupčními skandály, pokud neprojde masivní změnou. To se ale nestalo, a vy spolu přesto vládnete.
Nakonec, přiznávám, zvítězil pragmatismus. Preferovali jsme variantu koaličního projektu s hnutím Ostravak, bral jsem to tak, že si o ni voliči řekli. Pak se to ovšem vyvinulo jinak. Když jsme byli postaveni před otázku, zda jít do opozice a tolerovat vládu ČSSD, KSČM a Ostravaka, anebo být vůdčí silou koalice na vládním půdorysu, řekli jsme si, že druhá varianta bude lepší. Člověk hraje s kartami, které má. Dovedu si samozřejmě představit lepší kombinaci, ale i ta současná je funkční.

Neminul den, aby z Ostravy po volbách nepřicházely zprávy o nových možných koalicích. Vyškolily vás tyhle tanečky?
Ano. Z byznysu jsem zvyklý na tvrdá jednání často trvající dny i noci, avšakv momentu, kdy si dva podali ruku a podívali se vzájemně do očí, tak domluva platila. Což v politice funguje jinak.

Jeden z vašich náměstků Ivo Hařovský (ČSSD) čelí obvinění. Stále si myslíte, že rozhodnutí o společné vládě bylo správné?
Naši koalici hodnotím jako funkční, lidé pracují a troufám si říct, že dobře. I přes rizika, že někteří funkcionáři ČSSD jsou spojováni s korupčními kauzami z minulosti. Jeden jejich radní už odstoupil, což jsou věci, které naši činnost neusnadňují. Náš zastupitel Vladislav Koval také čelí trestnímu obvinění (podle policie si měl říct o úplatek – pozn. red.), v řádu několika hodin ale odstoupil ze všech politických funkcí. Tím jsme ukázali partnerům cestu, kterou zatím nenásledovali.

Když zmiňujete kauzu Vladislava Kovala, čekal jste, že potíže v ANO přijdou tak rychle?
ANO netvoří lidé z kosmu, takže podléhají stejným pokušením jako ostatní. Ale nesuďme předem, pan Koval je zatímve stadiu obvinění. Jako hnutí jsme se ale prezentovali, že v politice neplatí presumpce neviny, proto oceňuji jeho přístup. Odstoupil přesto, že je o své nevině přesvědčen.

Andrej Babiš vás nedávno označil za schopného politika, který se prosadí ve vedení hnutí. Vy ale o politice mluvíte s rezervou. Jaká tedy bude budoucnost?
Zmínka pana předsedy mě těší, ale nejsem členem hnutí, stále jsem nezávislý kandidát. Teď uvažuji v horizontu tohoto volebního období, profesionálním politikem se stát nechci. Zastávám názor, že politickou kulturu by zlepšilo, pokud by mandát trval jedno či dvě volební období a pak by se člověk pokorně vrátil, aby dokázal, že neztratil schopnost se uživit vlastníma rukama a hlavou.

Autor: Ondřej Stratilík

Článek si můžete přečíst v Lidových novinách.

Zdroj: Lidové noviny

Přeskočit na menu