Jak vypadal původní rozhovor Andreje Babiše pro Mladou frontu DNES

Přečtěte si celý rozhovor s Andrejem Babišem, který vyšel po částech v Mladé frontě DNES a na iDNES.cz

Pořád myslíte, že váš permanentní střet zájmů je slučitelný s politickou kariérou?
Ale já ho nezneužívám! Střet zájmů je definován zákonem, já se podle zákona chovám. Pokud se na vládě nebo ve sněmovně něco týká mého byznysu, nehlasuji o tom, zdržím se. Jsem transparentní, každý mě sleduje, pod takovou kontrolou v této zemi snad nikdo jiný není. Nemám pocit, že dělám něco špatně.

Nechal jste se vyfotit v bazénku v nafukovacím člunu s pádly, což je zjevná parodie na nedávné fotky prezidenta Zemana. Je to signál, že chcete být prezidentem?
(směje se) Ne, volala mi TV Nova, že mám poslat vtipnou fotku z dovolené. Napadlo mne tohle, nevím, jestli je to vtipné. Dostal jsem se do světa, kde si občas musím dělat srandu, protože mne jinak chytá zoufalství. Jsem středobodem různých útoků koalice i opozice, reaguji na to i takto.

Na sociálních sítích jste zveřejnil fotky z festivalů, kde pózujete u toi-toiky nebo "paříte" s mládeží na "dýze", která je "super" - to cituju z vašeho tweetu. Zavání to podbízivostí. Neměl by politik na útoky reagovat spíš věcnými argumenty, než populismem?
Ne, já prostě chodím mezi lidi. Na Colours jsem viděl tři koncerty, snědl 14 bramboráků, byl jsem na dýze, tancoval, lili tam do mě whisky... Fakt to bylo super. Byl jsem na Pekařských dnech v Rožnově, na Votvíráku. Testuju si tak názory lidí. Řeknou vám, co si myslí o elektronické evidenci tržeb, co děláme blbě, co bychom měli dělat lépe. Rozhodně se tam cítím lépe než v Otázkách Václava Moravce. Jedině takhle bezprostředně mi lidi řeknou, co si skutečně myslí. Hodně z nich je přitom ovlivněných dezinformacemi z médií a od opozice, která dokáže jen strašit. Když jim ale vysvětlím, k čemu EET slouží, že má hlavně pomoci těm poctivým proti nekalé konkurenci, tak mi většinou dají za pravdu. Mladí lidé se na takových akcích nebojí mluvit, naslouchají a vy vidíte, že se o věci zajímají. Bavíme se třeba i o migraci nebo o Řecku…

A co jim na to říkáte? Jaké poučení pro nás plyne z řecké krize? Je podle vás dobře, že se situace zklidnila poté, co Řecko dostalo za příslib reforem nové půjčky od evropských partnerů?
To bylo podle mě naopak špatné politické rozhodnutí. Řecko hlavně nemělo být nikdy v eurozóně. Řecku už jednou odpustili dluh v roce 2011, kdy byly jeho věřiteli soukromé banky, fondy a pojišťovny. Tehdy se odepsalo z jejich dluhu 100 miliard eur. Paní Merkelová tehdy v říjnu 2011 prohlásila, že Řecko bude mít zadlužení v roce 2020 "jenom" 120 procent HDP. Jen loni to přitom bylo 177 procent HDP. Její předpoklady o snižování zadluženosti se nenaplnily, proto bylo špatné rozhodnutí poskytnout Řecku další půjčky. Takto bude asi tak za tři roky, možná dřív, problém znovu na stole. Kdyby Řecko opustilo eurozónu, bylo by to pro ně výhodné. Vlastní měna by lépe nastartovala jejich ekonomiku. Automaticky s tím by ale muselo dojít k částečnému odpuštění dluhu. Premiér Tsipras mluvil o třetině. Chápu, byl by to špatný precedens, že by se to mohlo stát pak i u dalších států. Byl problém, jak odepsání dluhu politicky vysvětlit voličům ve zbytku Evropy, kde měli daňoví poplatníci zaplatit za Řeky. I když ta částka pro ekonomiky, které jsou největšími věřiteli, není až tak gigantická. Pro Němce je to třeba 2,4 procenta jejich HDP. Problémy by ale mohly mít hlavně nejvíce zadlužené státy, po Řecku jsou to Itálie a Portugalsko. Ale šlo o politiku.

Má Česko pořád počítat se začleněním do eurozóny, která, jak říkáte, stojí na špatných politických rozhodnutích a je podle vás špatně řízená?
Když jsem viděl, jak Řecko zafungovalo, tak mám jasno. Dokud budu ministr financí a Řecko bude členem eurozóny, budu proti vstupu. Eurozóna má pravidla pro vstup nových členů, ale nemá pravidla pro situaci, v jaké by měl případně některý ze členů vystoupit, neumí si poradit s tím, že do eurozóny prostě někdo nepatří. A ani mechanismus garancí za takový stát není jasný.

Naším vstupem do EU v roce 2004 jsme se ovšem zavázali i k přístupu do eurozóny. Co s tím?
To je sice pravda, ale nebyl nám určen žádný termín. V této chvíli by pro nás bylo přijetí společné měny nevýhodné a drahé. Bez ohledu na problémy Řecka bychom v budoucnu k přijetí eura měli uspořádat referendum. Úplně stejně to udělalo Švédsko, které se rovněž k euru původně zavázalo. Švédové řekli v referendu „ne“, tamní vláda tedy euro odmítla a nikdo v EU to Švédsku nevyčítá. Termín přijetí eura či vypsání referenda ale i s ohledem na to, co se v Evropě a Řecku děje, určitě není téma pro tuto vládu.

Je tedy podle vás šance, že i za cenu těžkých sociálních dopadů pro Řeky, evropské půjčky a garance nakonec zemi pomůžou?
Ne, to její ekonomiku dostatečně nenastartuje, problém to zase odkopne do budoucnosti. Stejně jako v roce 2010 a 2011. Ani ta drastická opatření, která má Řecko udělat, ničemu nepomohou. Je nepochopitelné, jak se ta země mohla takto strašně zadlužit. Řecko má například zbrojní rozpočet kolem 90 miliard korun ročně. Pro srovnání, my máme 46 miliard. Je pravděpodobné, že za tím jsou zakázky, na které někdo tlačil. Kam šly ty peníze? Nebyla v tom taky náhodou korupce? Taková jako existovala na obraně u nás?

Pokud navýšíte DPH z 10 na 23 procent, je samozřejmé, že se to budou podnikatelé snažit obcházet. Pokud navýšíte korporátní daň, firmy budou z Řecka utíkat. Kde tedy pak můžete udělat nějakou restrukturalizaci a snižovat výdaje státu?
Podle mě je hlavně potřeba daně skutečně vybírat, ne je zvyšovat. Ano, vy můžete snížit důchody a platy státních zaměstnanců, navýšit daň z příjmu fyzických osob, daň z nemovitostí, tedy vlastně všechny daně, před kterými Řekové nemají kam utéct. Jenže to všechno jsou drastická opatření, která tvrdě dopadnou na lidi, a bude to velký problém.

Říkáte, že jako ministr financí budete proti vstupu Česka do eurozóny v této podobě. Česko je ale členem EU a její problémy se pořád týkají i nás. Čerpáme-li z Bruselu dotace a další výhody, měli bychom svým dílem přispívat i na řešení evropských problémů, jako je Řecko nebo řešení uprchlické krize, ne?
Máme být solidární, ale otázka zní, kde je hranice této solidarity. Těžko vysvětlíte třeba Slovákům, že na pomoc Řecku mají přispívat slovenští důchodci, kteří mají průměrný důchod 400 eur, když řečtí důchodci měli penze 1,2 tisíce eur, dnes mají skoro 700 a léta měli 13. a 14. důchod. Těžko vysvětlíte, proč by zdejší daňoví poplatníci měli ručit za řecké dluhy. Evropa má problém, jak řešit své nejožehavější problémy. Patrně by mělo dojít k redefinici toho, co má rozhodovat centrálně a co si mají jednotlivé státy rozhodovat samostatně. Je to vidět také u migrační politiky – ani tu Evropa není schopná systémově řešit.

Do Česka přišlo podle údajů ministerstva financí od vstupu do Unie na dotacích přes 500 miliard korun, počítáme-li čistý příjem. Není už tohle dostatečný důvod, abychom v případě potřeby poskytli garance za řecký dluh prostě proto, že když z Unie bereme, jsme povinni jí také něco vracet – a ona po nás navíc chce jen zlomek toho, co nám sama dává?
My jsme si ale ty peníze brali za určitých podmínek. A vstupovali jsme do Unie za podstatně nevýhodnějších podmínek než její zakladatelé. Taky nezapomeňte, že výhody z členství jsou oboustranné – 90 procent investic v Česku jsou investice firem z EU, které si od nás každý rok vezmou kolem 300 miliard korun na dividendách. Takže myslím, že fungujeme tak, že je to výhodné pro nás i ostatní členské státy, se kterými děláme byznys.

Váš hlavní koaliční partner, sociální demokracie, se vůči Evropě profiluje spíš vstřícně, i když v poslední době s jistými výhradami. Budete ve vládě prosazovat, aby Česko výrazně změnilo svůj tradičně eurooptimistický, k Bruselu vstřícný postoj? Bude Česko vyžadovat po Bruselu změnu v řízení, v definici rozdělení kompetencí mezi unijní orgány a národní vlády?
Někteří z koalice říkají, že chtějí vstoupit do eurozóny. Což znamená snižovat strukturální deficit státního rozpočtu o půl bodu ročně. Mít deficit pod 50 miliardami korun. Přitom mne ale kritizují, že tlačím schodek příliš dolů, že si můžeme dovolit vyšší. Tak jak to myslí s eurozónou?!

To jsou ale dvě různé věci. První otázka zní, chceme-li do eurozóny vstoupit. Druhá, co musíme udělat, abychom splnili její podmínky. Co vlastně chce a bude chtít česká vláda?
Myslím, že bychom měli chtít nové jednání o definici vztahů vůči členským státům a samotné Evropské unii jako celku. Od mého nástupu na ministerstvo financí se hodně potkávám a také mluvím s ministryněmi a ministry financí EU. Pokud chceme v Unii něco prosadit, tak se musíme propojovat s nám nejbližšími a podobně uvažujícími zeměmi, což se nám daří třeba v oblasti boje proti daňovým únikům. Já si nemyslím, že máme slepě přijímat všechno, co Evropská komise navrhuje. Proto je mi i sympatický přístup prvního místopředsedy Komise Franse Timmermanse, který se zaměřil na snižování administrativní zátěže v EU a skutečně pro to něco dělá. Myslím, že mnoho připravovaných regulačních návrhů Komise nemusí vůbec spatřit světlo světa a dobré by bylo se podívat, co je možné zrušit už z platné evropské legislativy. Nemyslím, že bychom si ve světle dnešních problémů Evropy měli nechat třeba diktovat, kolik máme mít ve vedení firem žen. Nebo přijímat různé regulace a omezování na základě toho, že některý členský stát má přílišné ambice například v sociální oblasti a ty se snaží naroubovat i na ostatní členy Unie. Jednotlivé státy mají různou historii, tradice, různé jsou názory jejich obyvatel i politických reprezentací. Co je možné řešit doma, by mělo zůstat doma. Na úroveň EU by se měly přenášet věci, které se logicky týkají všech států, tedy například vnitřní trh, který je přeshraniční.

Změní se podle vás Unie tak, jak byste si představoval?
Uvidíme, jak dopadne referendum ve Velké Británii. Nerozhodnost Evropy a přijímání řešení, o kterých předem víme, že to žádná skutečná řešení nejsou – tak jako v případě Řecka – Evropě nepřidávají na popularitě.

Jak se podle vás bude Unie vyvíjet? Spíš podle představ pana Hollanda, který doporučuje užší politickou i ekonomickou integraci, nebo spíš podle vašeho německého kolegy Schäubleho, který by raději oddělení evropských zón s různou ekonomickou výkonností?
Já rozhodně podporuju spíš vizi pana Schäubleho, kterého osobně dobře znám a se kterým jsme se před pár dny bavili mezi čtyřma očima.

Má jeho vize šanci?
Pan Hollande by si měl hlavně udělat pořádek doma ve Francii. Měl by říct Francouzům: nebudete už pracovat 35 hodin týdně, ale 42 hodin. Měl by snížit daně a firemní odvody ze 100 procent na půlku. Dnes z Francie odchází plno podnikatelů do Londýna – a nejen podnikatelů, ale i herců a dalších osobností, které nejsou ochotné platit státu na daních 75 procent svého příjmu. Hollande by měl zrušit některé daně úplně a tak dál...

Ale je takový obrat reálný?
Záleží na tom, zda vládne levice nebo pravice. Ale když vidíte, že Evropa má 7 procent obyvatel planety, tvoří 30 procent globálního HDP a platí 50 procent globálních sociálních výdajů, čímž se samozřejmě značně navyšují mandatorní výdaje státu, tak je potřeba sdělit lidem, že to tak dál nepůjde. Že se stát není schopen postarat o každého, že jeho povinností je vytvářet podmínky pro chod ekonomiky, musí spravedlivě a transparentně přerozdělovat veřejné peníze. Solidarita mezi lidmi je určitě důležitá, ale my hlavně musíme učit svoje děti, aby byly samostatné a zodpovědné, schopné postarat se samy o sebe. A stát by měl vytvořit podmínky, aby nás moc neotravoval a nevstupoval do našich životů moc často. Je to ale i na zodpovědnosti občanů dané země, jak se k tomu postaví – hlavně z hlediska placení daní.

K čerpání eurodotací: Minulý týden varoval NKÚ, že se z předchozího programovacího období nepodaří dočerpat přes 100 miliard korun. Slibovali jste, že čerpání zrychlíte, aby propad nebyl tak velký, moc to nejde. A nové programovací období se rozbíhá s možná ještě většími bolestmi než to první a taky se zpožděním...
Ta zpráva NKÚ není žádným překvapením. Vychází z dat ministerstva pro místní rozvoj. Už v lednu ministryně Šlechtová na tohle riziko nedočerpání upozorňovala. Všechny resorty se tedy maximálně snaží, aby ta rizika byla co nejmenší. Naše vláda nastoupila loni v lednu ve špatném období, čerpání bylo katastrofické a neměli jsme třeba vůbec nachystaný zákon o státní službě. EU nám dala nůž na krk, že buď budeme mít služební zákon, nebo nebudeme čerpat dotace vůbec. Byla tam řada dalších problémů, ale myslím, že se nám povedlo výpadek v čerpání významně snížit, hlavně na ministerstvu životního prostředí, ale i v dalších resortech. Podařilo se nám taky zajistit schválení všech programů na období 2014 až 2020, takže není důvod nečerpat. MMR vše hlídá a koordinuje. Problém je, že zde nebylo nic naplánováno. Za ministra Bárty se zastavily všechny dopravní stavby, přestaly se chystat nové projekty, nevykupovaly se nové pozemky. Vzniklo obrovské vakuum, obrovské prodlevy, které se teď snažíme dohnat. Ale teď vláda investuje skutečně masivně, podstatně rychleji než privátní sektor. Je to vidět na hospodářském růstu. A podařilo se nám také získat peníze, které EU blokovala. Nadstandardně čerpáme. Přispěl k tomu i náš auditní orgán, kterému v Bruselu věří.

Čím si vysvětlujete rozpor, který je ve společnosti čím dál patrnější: ekonomicky se nám teď daří dobře, ale mezi lidmi roste nespokojenost, napětí, strach z budoucnosti, sílí odpor k EU. Jste jako politik za to, co lidi cítí, spoluodpovědný. Nedělá vám ta nálada starosti?
Tahle vláda ale opravdu dělá všechno pro to, aby se lidem dařilo. V ekonomice se nám taky opravdu daří. Máme přebytkový rozpočet. Snížili jsme státní dluh od našeho nástupu o 20 miliard korun, snižujeme také nezaměstnanost, investujeme, zavedli jsme daňové úlevy.

Ale přesto sílí napětí a obavy z budoucnosti. To poznáte už z čím dál nenávistnějších internetových diskusí.
Myslím, že je za tím hlavně psychóza, strach z příchodu velkého množství uprchlíků, které Evropa zřejmě nezvládá. Do sousedního Maďarska přichází patnáct set uprchlíků denně, už tam stavějí plot. Každý to teď řeší na vlastní pěst, a to je špatně. Evropa nezvládla vyřešit ani řecký dluh ani imigrační vlnu. Měla být akčnější, zřídit uprchlické tábory mimo Evropu, v Lybii, Tunisku, Egyptě, uzavřít venkovní hranice Schengenského prostoru, a zabránit tak přílivu ilegálních uprchlíků. Těm, kteří už se dostali na pevninu, se má říct, co se s nimi stane, ne je nechat bloudit po kontinentu.

Imigrační vlna je největší ohrožení Evropy a ty země, které mají s uprchlíky větší zkušenosti a v minulosti jich přijímaly podstatně víc než my, už dnes začínají mít velký problém. Třeba v případech, kdy jsou uprchlíci dočasně umísťováni do škol v Bavorsku, ale projevy nespokojenosti jsou už také na východě Německa. Pokud tedy nenastoupí systémové řešení, může problém v Německu, ale nejen tam, podle mého názoru eskalovat už na podzim nebo do konce roku. Impotence Evropy je přitom v tomto směru zřejmá. Měla uprchlický problém řešit dřív, a to i ve spolupráci s USA, Čínou, Saúdskou Arábií, ale i Ruskem a dalšími zeměmi, které mají v zemích, odkud uprchlíci přicházejí, zájmy a vliv. Uprchlíci utíkají z regionů, kde došlo k destabilizaci režimů, jako například v Lybii, Iráku, Sýrii. Ty země teď prakticky nikdo neřídí, válčí tam každý s každým, proto se lidé dali do pohybu. Není přece ale možné, aby takto nekoordinovaně byla Evropa zaplavována uprchlíky.

Pustil jste se do české politiky, protože jste byl nespokojen s tím, jak je řízen tento stát. Teď cítíte stejnou nespokojenost vůči EU. Nemáte puzení mluvit do politiky celé Evropy? Ve střední Evropě už vedete hnutí několika států proti dosavadnímu jednotnému daňovému systému. Chcete posilovat český – i svůj – vliv v Evropě?
Já mám velmi dobré vztahy s mnoha evropskými politiky, hlavně ministry financí. Samozřejmě se o celoevropských problémech bavíme. Řada z nich vám mezi čtyřma očima řekne, že ví, že rozhodnutí o Řecku je špatné. Kritizuji to, protože to považuji za neschopnost politiků najít řešení. Politici umějí všechno okecat, vyřešit deklaracemi, ale rozhodnutí postavená na selském rozumu se odkládají.

Říkal jste, že teď nejste pro vstup ČR do eurozóny. Ale kritizujete celou Unii. Má pro nás vůbec smysl být v eurozóně? Stojí nám podle vás za ty stamiliardy dotací přijímat evropskou regulaci a podléhat – podle vás – nepružným bruselským úřadům?
Výhody členství pořád převažují. Za dobu našeho členství jsme z EU získali o 530 miliard korun víc, než jsme do Unie odvedli. V tomto směru není co řešit. Ale Evropu musíme redefinovat. A hlavně musí Evropa začít řešit svou novou podobu, ne jen hasit na poslední chvíli požáry, jako je Řecko nebo imigrační vlna. Koncept Evropy je dobrý. Větším dilematem je integrace zemí, které mají každá jiné klimatické podmínky, jinou ekonomiku, jiný energetický mix a jinou imigrační historii. Jsme proevropští, ale Evropa se musí změnit. Vymyslela spoustu dobrých věcí, ale řada z nich se přežila. Je v ní příliš mnoho regulace a byrokracie. Místo vymýšlení kvót teď v Bruselu musí vymyslet, jak ochránit vnější Schengenskou hranici. Je třeba to udělat tak, aby lidé z afrických zemí a ze zemí Blízkého východu vůbec neopouštěli své státy, aby se problém řešil u nich.

Opravdu mluvíte podobně, jako před třemi lety, než jste se pustil do politiky. Nemáte pocit, že založením ANO se pro vás vlastně nic nezměnilo? Uspokojuje vás politika?
To, čeho jsem dosáhl, mne uspokojuje. Česko může být na špici Evropy. Máme třetí nejmenší nezaměstnanost po Německu a Velké Británii, když tedy pominu státy typu Lucemburska. Máme největší růst. Jsme ale paralyzováni nelogickými omezeními státního sektoru, která mnohdy působí jako sabotáž. Proti soukromému sektoru jsme svázaní, nemůžeme rychle investovat, omezuje nás legislativa, jejíž změna dlouho trvá. Máme ale velkou šanci, jen je třeba, aby za ní chtěli jít všichni. Bohužel se o vizi této země není s kým bavit, opozice je proti všemu, co vymyslíme.

Snadno se jim do vás střílí, vzhledem k vašemu střetu zájmů...
Ale to jsou jen řeči a pomluvy. Babiš je transparentní. Ale je tu řada skrytých střetů zájmů, které jdou za tradičními politickými stranami a o kterých nikdo nemluví. Naše vláda má konkrétní výsledky a hnutí ANO se na nich aktivně podílí. Samozřejmě, že v našem hnutí není všechno dokonalé, jsme mladé uskupení, ale nabíráme zkušenosti a za rok a půl ve vládě jsme se hodně naučili. Celkově tedy není důvod být nespokojený. Pro mne je politika obrovská životní zkušenost.

Takže do budoucna pořád trváte na tom, že zůstanete politikem, majitelem obří firmy a majitelem velkého mediálního domu?
Nebudu na tom nic měnit. Dokud budu mít podporu a důvěru lidí, tak v politice zůstanu. To jsem říkal před vstupem do vlády a všichni to slyšeli.

Jste skoro v půli volebního období. Přežije vláda v současné podobě do jeho konce?
Myslím, že ano, že to všichni nějak přežijeme.

Povídá se, že koncem léta dojde k personálním změnám.
Za hnutí ANO mohu říct, že my žádné změny nechystáme.

Jste spokojen s výkonem vašeho ministra dopravy Dana Ťoka?
Nevím, kde se berou řeči, že nejsem. Pan Ťok svou roli uchopil dobře, stále otvírá nové úseky dopravních staveb, příští rok chce začít stavět 200 kilometrů dálnic a silnic. Ano, je zde debata o mýtu, ale málokdo si uvědomuje, že problém s mýtem jsme zdědili. Že jsme si koupili za 8 miliard zařízení, které nemůžeme vyhodit oknem, a podle toho je třeba organizovat soutěž na další období.

Ministerstvo dopravy oznámilo, že vypíše soutěž na provoz mýtných bran po roce 2016. Soutěž je otevřená komukoliv, ale šanci v ní má stejně hlavně Kapsch, protože jde o provoz jeho zařízení. A Kapsch dál své mýtné brány staví na nových dálničních úsecích, a to až do roku 2016. Vláda přitom chtěla otevřenou soutěž, v níž by měli šance i dodavatelé jiných technologií. To jako splněný úkol nevypadá, ne?
Materiál, který pan Ťok přinese na vládu, usnesení kabinetu plní. Podle mých informací navrhuje otevřenou soutěž, která dá postupnou možnost provozovat jakoukoli technologii, ale ve více krocích. To znamená, že nebudeme utrácet hromadu peněz jen proto, abychom dnes mohli rychle mít nějakou jinou technologii. Využijeme to, co už vlastníme a co jsme díky předchozím vládám dost tvrdě zaplatili. Sociální demokracie teď požaduje, abychom soutěž, kde nabídneme prostor i pro jiné technologie, udělali hned v první fázi, ale v usnesení vlády se o tom takto nemluví. Řešení ministerstva dopravy přece musí brát do úvahy fakt, že tady máme historicky nějaký kontrakt s Kapschem, a to včetně různých dodatků, které vznikly za minulých vlád. Ten kontrakt je pro nás extrémně nevýhodný, ale my už vlastníme zařízení, které nemůžeme jen tak zahodit. Jsme tedy tak trochu v pasti. Diskutujeme o tom na vládě a v koalici. Chápu taky, že je zájem o to, aby se technologie změnila, může být daný i tím, že tu jsou různé lobbistické zájmy. Musíme ale hlavně vycházet z toho, že jsme zdědili aktiva, která stála kolem osmi miliard. Těžko to dnes odhodíme a odepíšeme.

Nepřicházejí tedy v úvahu žádné personální změny ve vládě, žádné výměny resortů mezi stranami?
My z naší strany žádná taková jednání iniciovat nebudeme a pochybuji, že by koaliční partner přišel s nějakým takovým nápadem.

Občas směřujete kritické výpady na ministra zdravotnictví pana Němečka, máte zřejmě pocit, že byste jako ANO byli schopni jeho resort řídit lépe. Skutečně o tom neuvažujete, jste schopen s Němečkem ve vládě spolupracovat, respektujete ho jako vládního kolegu?
To není o respektu. Můj názor na zdravotnictví se nezměnil, pro mne není efektivní ani transparentní. Kritizuje ho EK, kritizuje ho OECD, kritizovala ho šéfka Světové zdravotnické organizace, která jasně řekla, že ve zdravotnictví je rezerva v nákladech až třicet procent! To je obrovské číslo a jsou v něm obsaženy například nákupy zdravotnických prostředků a léků. V letech 2014, 15 a 16 přitom doteče do zdravotnictví 27,8 miliardy korun z titulu vyšších odvodů ze zdravotního pojišťění a plateb za státní pojištěnce. Hlavním problémem je, že pan ministr Němeček nepřišel stále s jasnou vizí dlouhodobé udržitelnosti financování českého zdravotnictví. Čelíme demografické hrozbě stárnutí populace a s tím spojenými náklady na stále dražší léčbu, což nebude možné v budoucnu v rámci současného systému ufinancovat. Ministr Němeček neustále tvrdí, že české zdravotnictví je stabilizované, což ovšem vůbec není pravda a on nečiní nic, co by k tomu vedlo. Máme bezesporu velmi kvalitní zdravotnictví, ovšem z hlediska systémového řízení a financování jsme se za posledních 20 let prakticky nikam neposunuli. Pokud jde o nejbližší období, doufám, že v příštím roce pan Němeček skutečně navýší platy lékařům, sestrám a ošetřovatelům, jak přislíbil při schvalování navýšení plateb za státní pojištěnce. Argumentuje tím každý rok, ovšem například v tomto roce podle průzkumu mezi nemocnicemi na slibované pětiprocentní navýšení platů nedosáhlo více, než šedesát procent z nich. Problém je do velké míry v systému každoročního vydávání úhradové vyhlášky, který je již podle mého názoru přežitý a nespravedlivý, neboť neodůvodněně zvýhodňuje určité nemocnice na úkor jiných. Není náhoda, že těmi zvýhodněnými jsou často ty, které řídí ministerstvo zdravotnictví.

Kvůli výběru daní chce vaše ministerstvo začít shromažďovat nebývale detailní informace o podnikatelích, sloužit tomu bude elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení, rozšiřujete FAÚ. Co říkáte výtce, že se MF stává Velkým bratrem, schopným operovat s velkou sumou cenných důvěrných dat o firmách?
To je nesmysl, řekněte mi, kde se to shromažďuje. Finanční správa je absolutně nezávislá. FAÚ kontroluje sněmovna, chodí tam na kontrolu rozpočtový výbor, jednotliví poslanci. A že se dají zneužívat elektronické účtenky, to je nesmysl. Finanční správa dostane jen čísla o tržbách plátce – sumu v korunách a DPH. Nebudou tam detaily o tom, kolik jste v hospodě vypila piv. O tom se lže. Žádný velký bratr se nekoná.

Jak jste spokojen s výběrem daní?
Vybíráme víc daně právnických osob, plus jsme vybrali víc na spotřebních daních, víc na sociálních a zdravotních odvodech. Celkově i s odvody se tedy výběr daní do letošního června meziročně zvýšil o 9,4 miliardy. Ano, máme skluz ve výběru DPH. Ale na základě koaličních dohod o různých daňových změnách přijdeme na daních skoro o 12 miliard korun. Kvůli snížení DPH na 10 procent u léků, knih a dětské výživy přijdeme o 4,2 miliardy. Vrátili jsme pracujícím důchodcům daň za roky 2013 a 14, to je dalších 5,3 miliardy. Dali jsme daňové zvýhodnění na druhé a třetí dítě, to je 1,5 miliardy. Školkovné činí miliardu. Celkem 11,9 miliardy – a na to se zapomíná. A taky se zapomíná, že když jsme dělali pořádek v Praze, objevili jsme dodatečně zadrženou DPH, kterou musíme vracet, a to ve výši 2,5 miliardy, plus jsme měli spotřební daň u tabáku nižší kvůli předzásobení. Určitě to doženeme. Máme nárůst zásob – to daňový efekt z růstu ekonomiky zpožďuje, ale máme růst exportu, investic. Dohoníme to.

Jak máte růst vybraných daní naplánovaný?
Loni jsme vybrali o 30 miliard víc, letos vybereme o 20 miliard víc, příští rok o 46 miliard, to vše pro veřejné rozpočty.

Co všechno měníte kvůli lepšímu výběru daní?
Kromě EET a kontrolních hlášení by měl pomoci zákon o prokazování původu majetku. A máme novelu zákona o hazardu. Tam nestíháme základní zákon kvůli notifikaci v Bruselu, takže navrhujeme alespoň dočasnou novelu. Jsou to revoluční záležitosti, které zatím nikdo nedělal. Plus dáváme do pořádku finanční správu. Bez toho, abychom propouštěli, některá pracoviště rušíme a jiná budeme slučovat.

Co vám říká analýza výběru daní OSVČ z VŠE, jaký z ní děláte závěr?
U OSVČ jsme zastropovali výdajové paušály. Tím, že přicházíme s EET a na živnostníky dopadá řada jiných změn, jako je chystaný zákaz kouření v restauracích, omezení výherních automatů, kontrolní hlášení a podobně, nechceme teď znovu zavádět další novinky, kterými bychom tyto lidi obtěžovali.

Čili nesáhnete třeba na paušály?
Nesáhneme. Počkáme dva roky, jaký dopad na výběr budou mít současná opatření. Pak by se měla udělat analýza a na jejím základě novela zákona o dani z příjmu. Tu určitě potřebujeme, ale bude to až na další vládě.

Jak se díváte na působení vašich lidí na radnicích? Řada koalic se vám sype, rozpadly se i na dvou velkých radnicích v Českých Budějovicích a Ústí.
My jsme šli do komunálních voleb s tím, že tam bylo 9,8 tisíce kandidátů, z toho 2/3 nebyli členové hnutí. Byli jsme odkázáni na krajské organizace. Jsme mladé hnutí, které nemá až tolik zkušeností z politiky, teď se ukazuje, že někteří lidé, které jsme vybrali, preferují spíš vlastní mocenské zájmy než náš program a zájmy hnutí. Je to poučení jak pro celé ANO, tak pro krajské organizace.

Důvod rozkolu v řadě měst je i v tom, že za vás do zastupitelstva přišly silné osobnosti se silným názorem, které nemají chuť se podřizovat klasické partajní hierarchii.
Šlo ale spíš o mocenské zájmy. V Ústí se stala primátorkou dáma, která obětovala zájmy hnutí svým mocenským zájmům, v Budějovicích to bylo podobné. To je demokracie, tím procházejí tradiční politické strany i ty menší. Okamurovi takto vzali skoro celou stranu. Bohužel je to asi normální.

Máte z toho nějaké poučení pro krajské volby?
Musíme se s tím vypořádat, v každé straně jsou nějaká pnutí i ve sněmovně mají strany různé frakce. Někteří členové ČSSD spolupracují taky dobře s lidmi z opozice.

Jaké ambice máte pro krajské volby – i po zkušenosti z radnic?
Je těžké najít správné lidi, my jsme otevřené hnutí a ne vždy platí, že si člověk funkci vysedí nebo vybojuje ovládnutím krajské organizace. Domlouváme se s kraji o jejich představách, hledáme i nepolitické osobnosti jako lídry kandidátek. Tedy lidi z praxe, z reálného života. Je to těžké, ale jde to. Je to těžší proti parlamentním volbám i proto, že máme na desítkách radnic své zástupce, kteří nám dělají někde pozitivní, někde ale možná i negativní reklamu.

Můžete jmenovat některé lídry?
Zatím ne, doufám, že jasno budeme mít tak koncem září, zároveň budeme přibližně do konce roku hotový volební program pro krajské volby.

Autorka: Zuzana Kubátová

Nahoru