Poplatky ani nadstandardy ve zdravotnictví zavádět nechceme

Tak jsem se v titulním článku pátečního vydání Práva dozvěděl, že chceme v příští vládě zavádět nadstandardy ve zdravotnictví a vrátit zdravotnické poplatky. Myslel jsem, že se mi to snad zdá. Pro jistotu jsem si vedle novin otevřel i náš volební program, abych se ujistil, že tam takové věci nejsou. Překvapení se nekonalo. Nejsou.

            Takže bych to čtenářům Práva rád vysvětlil a ujistil je: nadstandardy ani poplatky ve zdravotnictví v příštích čtyřech letech zavádět nechceme a nebudeme! V mé knížce O čem sním, když náhodou spím, což je vize na příštích 18 let, je celá věc popsána v širším kontextu a je to námět k diskusi. To, co slibujeme ve volebním programu, jsou konkrétní věci a vize je vize.
            Jasně, že jsem realista a tuším, že do zdravotnictví budeme v horizontu 10-15 let (!) muset aspoň nějaké soukromé peníze pustit. Ostatně říkají to i sociální demokraté, kteří teď v kampani lžou, jako když tiskne, a osočují nás, že chceme privatizovat nemocnice, zavádět zdravotnické poplatky a bůhví co ještě.
            Jen se podívejte, co říká ministr zdravotnictví ČSSD Ludvík. „Věda začíná nabízet řešení, avšak problém je, že je to strašlivě drahé. Podle mého názoru budeme muset finančně uříznout spodek péče... a nebudou to jen ty zmiňované acylpyriny... a přidat peníze nahoře.“ Ano, přesně tak odpověděl 12. 11. 2015 v rozhovoru pro Hospodářské noviny na otázku, jak zajistit kvalitní zdravotní péči pro pacienty. A jeho předchůdce z ČSSD Němeček 17. 6. 2016 stejnému deníku řekl, že ohledně financování zdravotnictví se „sociální demokracie domnívá, že to gros musí být financováno z veřejných zdrojů. Ale nebráním se diskusím, že bychom tam zvlášť u některých výkonů mohli pustit soukromé peníze“.
            Dnes ČSSD pokrytecky tvrdí, že je razantně proti nadstandardům ve zdravotnictví. Bohužel už neříká, jak chce v budoucnu zdravotnictví zaplatit. Mluví o tom, že peníze má zajistit stát. Ale kdo je stát? Přece občané. ČSSD by tedy měla přiznat, že všem lidem plánuje zvýšit odvody na veřejné zdravotní pojištění i daně.
            A právě proto jsem ve své knížce otevřel otázku, zda není lepší dát pacientům volbu a umožnit jim dobrovolně si za přesně definovanou a drahou péči připlatit, aby tyto peníze pak šlo použít na léčbu sociálně slabých.
Samozřejmě že drtivá většina výdajů musí vždy jít z veřejných peněz. Chceme ale diskutovat o možnostech, jak jich v budoucnu dostat do zdravotnictví víc. Proto jsem téma otevřel ve své vizi do roku 2035, a ne ve volebním programu!
            Ostatně tenhle problém není nějaký náš výmysl, doporučuje nám to i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, jíž jsme členem. Na problém udržitelnosti financování zdravotnictví nás upozorňuje i Evropská komise, což by ministr zahraničí ČSSD Zaorálek měl vědět nejlíp. Ale probíhá kampaň, a tak se použije cokoliv na poškození soupeře.
            My radši nabízíme řešení. Hlavně chceme ve zdravotnictví najít úspory, které tam existují. Zároveň ale chceme otevřít diskusi o tom, zda dát pacientům volbu a nevnucovat jim jedinou možnost léčby.
            Vezměme si třeba nitrooční čočku používanou při operaci šedého zákalu, velmi častém zákroku. Pacient, který chce voperovat nehrazenou variantu čočky, s níž nemusí nosit brýle, si musí zaplatit kompletní cenu čočky i kompletní operaci. A to je podle ČSSD spravedlivé? Podle mě je to spíš diskriminační a proti základním lidským právům.
            Nadstandardy přitom vůbec neznamenají, že bohatí mají lepší péči než chudí. I Ústavní soud opakovaně konstatoval, že je možné a žádoucí definovat hrazenou a nehrazenou péči, pokud rozdíl nebude spočívat v účinnosti a vhodnosti léčby. Ta musí být vždy stejná. Nebavíme se tedy o žádné kvalitnější léčbě pro bohaté.
            Celé je to jen o tom, aby si pacient mohl vybrat variantu zdravotní péče, která bude k jeho léčbě použita, a měl možnost si případně doplatit rozdíl mezi úhradou od zdravotní pojišťovny a cenou jím vybrané péče. To je celé.

Autor: Andrej Babiš 

Článek si můžete přečíst v Deníku Právo. 

 

Zdroj: Právo

Přeskočit na menu