Po osmi letech má každý politik skončit
Říká znovupotvrzený ostravský primátor Tomáš Macura (ANO). Své hnutí chce přimět, aby přestalo být amébou pro všechny. Na úrovni krajských měst získal Tomáš Macura nejvyšší voličskou podporu. Komunální politik věří, že je to díky tomu, že neválcuje opozici a vystříhává se hrubých vyjádření. Takový styl je podle něj lékem na polarizované Česko.
Na staronové koalici jste se domluvil s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Proč jste to poskládal s tolika stranami?
Klíčem k tomu, abyste byli schopni naplánovat projekty přesahující váš politický mandát, je dosažení konsenzu napříč zastupitelstvem. Proto usiluji o širokou koalici. Chystáme třeba koncertní halu. Vím, že v příštích čtyřech letech ji nepostavím, ale chci ji alespoň naplánovat a zajistit, že bude mít podporu.
Jak si to vysvětlujete? Je to dáno kvalitou politické kultury?
Řeknu to tvrdě. Většina komunálních politiků jde do politiky s cílem osobních či stranických zájmů. Já jsem šel do zastupitelstva z důvodu, že miluji Ostravu. Nemám jiné politické ambice, odmítl jsem parlament i kraj.
Kde vidíte Ostravu v budoucnu?
První rok a půl jsme zpracovávali zcela nový strategický plán rozvoje města pro období 2017 až 2023, který jsme nazvali FajnOVA Ostrava. Zaangažovali jsme do něho 20 tisíc Ostravanů a naplánovali projekty za 26 miliard. Vedle životního prostředí považuji za strašně důležité podpořit kulturu a vzdělanost. Někdo mi vyčítá, že bych měl nejdříve opravit chodníky a pak až se věnovat kultuře a vzdělání. Naopak, myslím, že je potřeba rozhýbat město kulturně a vzdělanostně. Důležitým aspektem je komunitní život města. Nechci, aby obyvatelé měli pocit, že tu existuje nějaká vrchnost a oni jsou ti, kteří nemají do ničeho mluvit. Učíme se diskutovat my, učí se diskutovat oni.
Proto jste vyhrál se 30 procenty?
Má to více faktorů. Afinita Ostravy k fenoménu Andreje Babiše je zjevná. Často sem jezdí, získal si místní obyvatele. Druhým je skutečnost, že za poslední čtyři roky se řízení města nepochybně zefektivnilo. Před tím se tu neustále hádali, ČSSD si zde sama ničila svého tehdejšího primátora. My jsme neměli žádné skandály ani korupční kauzy. No a nakonec se asi našli jedinci, kteří to hodili přímo mně. Díky tomu všemu se zrodil takový úspěch.
Co Ostrava cítí vůči Praze?
Většina lidí, mě nevyjímaje, si tu myslí, že republika regionu hodně dluží. Během 19. a 20. století byla tato oblast skutečně vytěžena. Vizuálně i lidsky. Tady se tvořila významná část národního produktu. To vše za cenu nepředstavitelné devastace životního prostředí i sociálních vztahů. Lidé si zde zvykli na těžkou práci, od rána do večera. V 90. letech došlo v oblasti těžkého průmyslu k utlumení, v důsledku čehož zmizelo 100 tisíc pracovních míst. Město a region se s tím vypořádaly samy, bez významnější pomoci státu. Lidé ale vnímají, že jsme v tom zůstali sami. A cítí, že se k nám Pražané chovají s jistým despektem.
Proč lidé na severní Moravě poslední dobou volí spíše politiky tvrdší ruky? Je to nedůvěra v klasické politiky?
Je to tak.
Je to způsobeno tím, co jste říkal – že Praha na Ostravu zapomínala?
To ano, to je jedna věc. Převážná většina lidí tu byla historicky spojená s prací v těžkém průmyslu, kde není moc prostor pro diskusi, alespoň já si to tak vysvětluji. Předák na šachtě musí říci: tak to bude a hotovo. Lidi jsou tu přímí, rázní, mají rádi jasná vyjádření, nepotrpí si na bezbřehé debaty, chtějí výsledky. Když sem někdo přijde a uhodí na správnou strunu, řekne to, co lidi chtějí slyšet, mají tendenci uvěřit. A když je výsledek alespoň v nějaké míře doručen, pochopitelně jde o významný faktor, který oblibě toho konkrétního politika pomáhá. Já třeba nejsem voličem Miloše Zemana, ale chápu, že to s místními lidmi umí. Zanechává tu jasný vzkaz: Bakala je gauner, patří do kriminálu a já mu do něj pomůžu, když budu moct. Myslím si své o tom, jak se tady bohatýrsky vyjadřuje k privatizaci OKD, kterou mohl i on velmi významně ovlivnit, včetně bytů OKD. A najednou se tu pasuje do role zachránce, to mi skutečně nedělá dobře.
I nyní před komunálními volbami, které nemají s celostátní politikou zase tolik společného, byla atmosféra vypjatá. Máte obavu z toho, jak se česká společnost polarizuje?
Mě to strašně štve. Ale nevidím recept, který by najednou zabral. Teď mi přišel mail, psal mi pán v poměrně rozezleném tónu: „Vy jste sice dostal 33 procent, ale chci vám říci, že to znamená jenom tolik, že vás 67 procent nenávidí.“ Co to jako je? Někdy mám pocit, že to takhle dříve nebývalo, že tak silně negativní emoce nebyly ani po roce 1989 nebo v 90. letech, kdy se to všechno rodilo. Takovou polaritu jako dneska jsem tehdy necítil. Myslím si, že k tomu významně dopomáhají i politici. Tím, že dehonestují své odpůrce.
Dvě jména, která nejvíc rozdělují republiku, jsou nyní Zeman a Babiš.
Je to tak, ale i ostatní k tomu začínají tendovat. Někdy mě to samotného zamrzí, snažím se nebýt příliš sentimentální. Ale když v nějaké debatě poslouchám předsedu ODS Petra Fialu, kterého mám za slušného člověka, a on řekne, že v Praze to stálo za pendrek, stejně jako ve všech městech, kde vládlo ANO, neměl jsem moc chuť po takové větě jít a podat si tady v Ostravě ruku s občanskými demokraty. Člověk to ale musí překousnout.
Kdybychom ten konsenzuální model přenesli do velké politiky, co to znamená? Utlumit zbraně?
Strašně bych si to přál. Jmenoval jste dva konkrétní lidi a já si myslím, že by oba měli trochu ubrat na plynu ve svých výrazech. Když vás někdo označí za blbce, málokdo má tak hroší kůži, aby se ho to nedotklo, a těžko s ním pak můžete počítat pro spolupráci. Jen proto, že má někdo jiný názor, nemusím se o něm hrubě vyjadřovat. Ani říkat, že nějaká strana je partají gaunerů, v každé straně jsou dobří i špatní. Nás jako ANO nevyjímaje.
Plánujete vystoupit na jarním sněmu s kritikou směrem do hnutí. Co vám vadí?
To, co mi vadí úplně nejvíc a nemuselo by to být, je ideová neukotvenost. Nevěřím tezi, že můžeme být pro všechny, to prostě nejde. Pak se řídíme výkyvy nálad, tu je potřeba přidat důchodcům, tam zase prověřit církevní restituce, jindy chce každý cestovat zadarmo. Celou dobu nabádám, aby hnutí jednou za čas udělalo ideovou konferenci, kde bychom si řekli priority, co je náš směr, jaké hodnoty budeme prosazovat. Je to pořád liberalismus, pořád protikorupční étos? Kvůli němu já jsem na tento vlak naskočil.
Máte pocit, že se tohle směřování vytrácí?
Pořád o to musíme bojovat, není to vytesáno do kamene. Pamatujeme si to všichni – poté co se po sněmovních volbách ustavily nové struktury, najednou nepokrytě začaly námluvy s SPD a KSČM. Prvotní zastoupení těchto stran v orgánech sněmovny bylo zřejmé. To přece nejde, dělat tohle, a říkat, že jsme liberální strana. Fakt se nechci dozvídat z médií, že ANO je pro dodatečné zdanění církevních restitucí. To je tak důležitá věc, že by se o ní mělo v hnutí nejdříve diskutovat. Třeba to bude většinový názor, a já – byť jsem proti – ho budu jako demokrat plně respektovat. Nebo na minulém sněmu si hnutí řeklo, dokonce bych to našel v usnesení, že v rámci ANO bude diskuse o případném vygenerování vlastního kandidáta na prezidenta. Nic takového nenastalo, ani pikosekundu.
Naštvala vás afinita premiéra ke kandidátovi Zemanovi?
Nepotěšilo mě to. Předseda jako osoba má plné právo na svůj názor, ale vedení strany o tom jednalo až před druhým kolem. Pak už demokraticky rozhodlo, že vydá doporučení, aby se hlasovalo pro Zemana, budiž. Ale předtím nic takového nenastalo. Každý ať si říká, co chce, mně vadí, že v hnutí měla být debata nad možností nasadit vlastního kandidáta. Vadí mi i to, a to je věc, za kterou bych hodně plédoval, aby se ze stanov dostala pryč věc, že předseda hnutí má právo, své osobní a nepřenositelné, změnit kandidátku. To není princip demokratického hnutí.
Když srovnáme ANO verze 2014 a verze 2018, změnilo se i voličské jádro. Možná ne v Ostravě, ale celorepublikově ano.
I tady u nás. Teď před volbami za mnou chodili lidé, kteří mě v roce 2014 podporovali, a říkali: „Nezlob se, ale s ohledem na to, jak se hnutí posunulo, už tě podporovat nemůžeme.“ V celorepublikovém kontextu je to velmi zřejmé. Třeba nás to momentálně může těšit, že bereme voliče jiným stranám, ale pochybuji, že jsou to spolehliví voliči. Když přijde jiný mesiáš, část z nich přejde velmi rychle k novému spasiteli. Mám pochybnost, kolik lidí má schopnost kritického myšlení – když si jen vybavím kampaň, co v ní bylo slibů, jak bude vše zdarma, co se všechno postaví, třeba metro v Ostravě. K mému úžasu narazíte na lidi, kteří tomu věří.
Praha je vždycky laboratoří politiky, hnutí ANO v zisku protestních hlasů zválcovali Piráti a Praha sobě. Nezažehl Babiš revoluci, která ho ve výsledku požere?
To upřímně řečeno nevím, jen doufám, že ne. Byl bych rád, kdyby i pan Babiš ubral plynu v některých svých vyjádřeních, která jsou někdy silnější, než by musela být. Na druhé straně znám ho poměrně dlouho, i z jiných situací.
Znali jste se z podnikání?
Nevím, na kolik si pamatuje on mě, já si pamatuji jeho. Pracoval jsem tady v chemických závodech, on byl tehdy v Petrimexu a my jsme mu prodávali hnojiva. Byl nesmírně pracovitý, současně velice skromný, až šetřivý, byl tím poměrně proslulý – nevím, jestli jsme tam někdy dostali vůbec kafe. To trochu přeháním, ale svoje vlastnosti si zachoval dodnes. Neznám druhého, kdo má tolik pracovní energie; ať mu napíšu v pět ráno nebo před půlnocí, hned reaguje. On, a hlavně on, protože je otcem zakladatelem, stojí za tím, že hnutí ANO do určité míry narušilo klientelistický systém tradičních stran. Je dobré nezapomenout, že tyto strany jsou nositeli mnoha kauz z minula, o nichž nelze pochybovat. Prorůstání politiky s byznysem bylo přece ohavné. Nikdo nemůže tento přínos ANO a Babiše zpochybnit. To, že s tím současně jde až zbytečná agresivita v některých vyjádřeních, která přispívá ke stejně tak zbytečné polarizaci společnosti, to je věc druhá, pro mě těžko pochopitelná. Jak říkám, měl by trochu ubrat.
Uvedl jste, že toto volební období plánujete jako svoje poslední. Chcete zpátky do byznysu?
Ano. Tak trochu jsem se v politice ocitl náhodou. Na začátku jsem si říkal, že to bude jen na čtyři roky. Jenomže ten první jsme skoro celý ztratili, když jsme museli překopávat koalici, když nás ČSSD chtěla podvést, začali jsme s úplně jinými partnery a odznovu. Byl jsem tehdy také optimističtější, pokud jde o rychlost procesů ve veřejné správě. Máme řadu projektů, které jsou už takzvaně v mašličkách, ale ještě jsme nezačali kopat, stavět, a já chci, aby se ty věci dokončily. Minimálně od loňského podzimu jsem v sobě řešil dilema, jestli mám pokračovat, nebo ne. Dost k tomu přispělo, že jsem za sebe nenašel vhodnou náhradu, komu bych to mohl předat.
Jakou roli hrála rodina při vašem rozhodování?
Musel jsem sám sobě a svojí rodině slíbit, že nyní už to jsou poslední čtyři roky. Jsem si jist, že delší setrvání v politice každého změní. Už dnes na sobě vidím, že dělám daleko větší kompromisy, než jsem si kdy myslel, že udělám. Nechtěl bych dopadnout jako lidi, kteří se v tom pohybují dvacet let a připadá jim normální, že někoho zradí s vysvětlením, že taková je politika. Druhým důvodem je, že já jsem bytostný introvert – pak si to kompenzuji tím, že když přijdu domů nebo mám náhodou volný víkend, s nikým nemluvím. Fakt si myslím, že by na to měl být skoro zákon: maximálně dvě volební období a běž si do práce, ať neztratíš kontakt s realitou.
Ondřej Koutník, Lidové noviny
Zdroj: Lidové noviny