LENKA BINDEROVÁ: Na umírání se nedá zvyknout, ale naučíte se s ním žít
Zpět na ZprávyPokud jste se někdy pohybovali po České Lípě a jejím okolí a zdálo se vám, že vidíte anděla se zlatými vlasy, pak to byla nejspíš naše Lenka Binderová. Jejím posláním je péče o druhé. Poslední roky se starala zejména o klienty s Alzheimerovou chorobou či jinými demencemi a postiženími a aktuálně pracuje v Domově důchodců ve Sloupu v Čechách. Je jednatelkou spolku Fortuna in natura, který pomáhá potřebným i naší přírodě, a také členkou českolipského Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Do toho dálkově studuje, miluje Šumavu, divadlo, balet a úsměv na tvářích ostatních. I její práci a život zasáhla pandemie nemoci Covid 19. Nejen o tom jsme si s ní povídali.
- Co vás přivedlo k vašemu povolání?
Spíše bych řekla, že náhoda. V době, kdy jsem měla nemocnou maminku a navštěvovala ji téměř denně v nemocnici a na následném lůžkovém oddělení, jsem sledovala práci sester i ošetřovatelek. Udivovala mě ta jejich energie, odhodlání a síla pomáhat druhým. A na druhé straně jsem viděla i tu beznaděj a slzy, když člověk odchází. Hodně mě to ovlivnilo a po smrti maminky jako bych cítila, že mám také tu sílu a chuť pomáhat. Zkusila jsem to a našla v této práci uspokojení a radost. V sociálních službách pracuji více než deset let. - Pandemie významně zasáhla i sociální služby.
A to zcela zásadně. Práce byla a je velmi náročná pro všechny pomáhající profese. Není snadné udržet se psychicky i fyzicky v pohodě, když chodíte dvanáct hodin v ochranných pomůckách, v plášti, rukavicích, štítu, respirátoru a návlecích. Uvědomujete si ale, že je to nezbytná ochrana jak pro vás, tak pro ty druhé. Při první vlně jsem pracovala ještě v Alzheimercentru v Průhonicích, tedy s nejvíce ohroženou skupinou, a sloužila jsem i na covidovém oddělení. Při druhé vlně jsem již byla ve Sloupu. Postupně jsme téměř všichni onemocněli, sloužili jsme v oslabené sestavě a bylo to hodně náročné. Nebýt dobrovolníků a vojáků, tak bychom pandemii zvládali jen velmi těžko. - Jak se vaši klienti vyrovnávají s tím, že nemohou vidět své blízké?
Někteří ne úplně chápou, proč za nimi jejich blízcí nemohou přijít. Jsou osamělí a uzavírají se do sebe. Moc tomu nepřidává ani to, když nás vidí v ochranných oblecích. Někteří senioři byli zpočátku velmi vystrašení. O to víc s nimi mluvíme o situaci, která nastala. Trpělivě jim vysvětlujeme, že za nimi rodiny budou zase brzy chodit. Některým pomáhá alespoň kontakt prostřednictvím tabletu. Nenecháváme je osamocené a vymýšlíme pro ně různé společenské aktivity, samozřejmě s ohledem na aktuální protiepidemická opatření. Doteky a obejmutí od lidí, které mají rádi, ale nenahradíme ničím. - Je něco, co vám na současných proticovidových opatřeních vadí?
Nejvíce mně vadí lhostejnost a netolerance některých lidí, kteří tato opatření nedodržují, vysmívají se jim a bojkotují je. To vám pak připadá, že boj nás všech je beznadějný. Přála bych si, aby tito lidé alespoň jeden den strávili v některé z nemocnic, nebo v zařízení sociální péče. Aby si uvědomili, v jak náročných podmínkách všichni pracujeme, abychom ochránili zdraví a životy ostatních. - Co je pro vás v práci nejtěžší?
Nejtěžší pro mě bývají okamžiky, kdy mi někdo odchází před očima, ať psychicky, nebo následně i fyzicky. Je to trochu beznaděj, když nemůžete pomoci. A jediné, co můžete, je tiše si sednout, chytit toho druhého za ruku a být s ním, aby neodešel sám. Na umírání se nedá zvyknout, jen se s tím naučíte žít, protože to patří k naší profesi i k životu. - Proč by se blízcí člověka s Alzheimerem neměli bát požádat o pomoc?
Pro mnohé rodiny je velmi obtížné přijmout vůbec fakt, že jejich rodič nebo blízký trpí touto demencí. Stav, který si myslí, že zvládnou, se stává nezvladatelný. Často rodiny těžce nesou hlavně to, že je dotyčný přestane poznávat a že se mu kompletně změní životní návyky. Je to velmi stresující faktor a hlavně vyčerpávající. Rozhodnutí, svěřit svou blízkou osobu do rukou odborného pracoviště, je vždy těžké. Každý z nás si myslí, že by se o svého rodiče dokázal postarat, ale většinou se z toho stává 24hodinový maraton, na jehož konci nemůže být nikdo vítězem. - Tak náročnou práci nejde zvládat do nekonečna. Kde berete sílu pokračovat dál?
Určitě v našem kolektivu, díky lidem kolem mě. Podpora týmu i pochopení nadřízených jsou základ, tady nemůže být člověk individualista a musí se spoléhat i na práci druhých. Hodně mě také nabíjejí okamžiky, kdy se našim klientům něco podaří, mají z něčeho radost, nebo se na mě jen usmějí, chytnou mě za ruku a spokojeně si vedle mě mlčí. Pak taková práce člověka naplňuje a baví.
V našem spolku neodmítneme pomoc komukoliv, kdo si o ni řekne
- Lidem nepomáháte pouze v práci, ale taky v rámci aktivit spolku Fortuna in natura. Co je jeho cílem a komu jste už pomohli?
Posláním spolku Fortuna in natura je pomáhat dětem i dospělým se zdravotním či jiným postižením, osobám ohroženým sociálním vyloučením a všem, kteří naši pomoc vyhledají. V posledních třech letech jsme začali formou charitativního projektu Hejbák podporovat handicapované spoluobčany z České Lípy a blízkého okolí. Účastníme se také charitativních projektů jiných subjektů, jako například Běhu pro Růženku nebo akcí Charity ČR. Od roku 2016 jsme už zaměstnali několik osob ohrožených sociálním vyloučením. Jedná se zejména o úklidové služby a drobnou údržbu zeleně. Dlouhodobě spolupracujeme také s Dětským domovem v České Lípě a pro děti se snažíme vymýšlet různé volnočasové aktivity a pobytové letní a příměstské tábory. Naše motto zní „SPOLU SILNĚJŠÍ“, a proto neodmítneme pomoc komukoliv, kdo si o ni řekne. - Věnujete se ale také ochraně přírody.
Ano, společně s Agenturou ochrany přírody a krajiny jsme vytvořili naučnou stezku, která vede po jižním břehu Novozámeckého rybníka v Zahrádkách, který je národní přírodní rezervací. Pravidelně ji na vlastní náklady udržujeme a uklízíme nejen v rámci kampaně Ukliďme svět, Ukliďme Česko. Slouží široké veřejnosti, obyvatelů obce a turistům, kteří navštěvují Máchův kraj. - Co spolek čeká v nejbližší době?
O víkendu proběhla pravidelná úklidová akce Ukliďme svět, Ukliďme Česko. Byl to už náš třináctý úklid. Připravujeme třetí ročník charitativního běhu Hejbák. Na léto, pokud to situace dovolí, jsou naplánované letní pobytové tábory a také další z charitativních akcí s názvem Snídaně v trávě. V zimě bychom rádi uspořádali charitativní koncert, jehož výtěžek bude opět věnován některému ze zařízení sociální péče. Naším cílem je také realizace sociálního podniku, kdy bychom rádi otevřeli vlastní tréninkovou kavárnu. A také chceme rozšířit komunitní centrum, kde se budou potkávat nejen klienti z naší cílové skupiny, ale také další organizace, které se pohybují v českolipském neziskovém sektoru. - Jak probíhala akce Ukliďme Česko 2021?
Nebyla to žádná hromadná aktivita, současná epidemická situace to bohužel nedovoluje, ale umístili jsme na naši naučnou stezku Pytlomaty s pytli a rukavicemi a nechali návštěvníky přírodní rezervace Novozámecký rybník, aby se sami rozhodli, jestli se do úklidu zapojí. - Kdo spolek podporuje?
Čerpáme dotace z nabídky dotačních titulů jak města Česká Lípa, tak kraje. Podporu jsme získali také od Nadace Preciosa. Máme několik soukromých dárců a zejména pak dobrovolníky a externisty, bez kterých bychom nebyli schopni realizovat naše akce. V posledních letech je znát i významná podpora členů hnutí ANO v České Lípě, kteří se našich akcí účastní, nebo je podporují finančně. - Máte nějakou osobní vzpomínku, která vás hřeje u srdce?
Moje nejhezčí vzpomínky jsou spojeny s akcemi, na kterých se nám podařilo propojit svět zdravých a nemocných, nebo šlo o mezigenerační setkání. Odměnou mi je úsměv na tvářích dětí i dospělých a také jsem vždy ráda za to, když se k nám tito lidé vrací. Pak vidím, že má to, co dělám, smysl, že ten čas, který spolku věnuji, není zbytečný. Každým rokem si vlastně vytvářím takový jeden velký příběh, který je spojený s posláním našeho spolku a snad i se splněním našich cílů a snů.
www.fortunainnatura.eu
Pokračujte ve čtení
-
ANO pokračuje v kampani setkáváním s voliči
V rámci kampaně v blížících se volbách do Evropského parlamentu, pokračují kandidáti hnutí ANO do Evropského parlamentu v setkávání s voliči, stejně jako činili před úspěšnými volbami do poslanecké sněmovny.
-
ANO v Jablonci nad Nisou dostává tvář
Hnutí ANO chce nadále stavět na úspěchu, který zaznamenalo ve sněmovních volbách, a proto hodlá postavit své kandidáty i do klání o městská zastupitelstva. Výjimkou není ani Jablonec nad Nisou, kde místní organizace intenzivně pracuje na přípravě kampaně a především programu, kterým by chtěla…
-
Martin Komárek uspořádal v Liberci Jarní salón
Jarní salón, tak zněla akce, kterou uspořádal v liberecké kanceláři poslanec Martin Komárek. Když jsem se o ní dozvěděl od Tibora Batthyányho (šéfa ANO v Libereckém kraji a Liberci) s tím, že se ho zúčastní i opoziční politici, nejvěděl jsem nejprve, jestli se nejedná o vtip.…
-
Tomáš Kysela bloguje Liberecké ANO je tajemné a není vidět?
O oblastní organizaci ANO v Liberci se nepíše. Tak nějak podobně slyším téměř každý den od čtenářů regionálního tisku, pokud se zajímají o politiku. Pokud se o ni nezajímají, tak je jim ANO šumák, stejně jako každá jiná strana. Ovšem ti co se nezajímají, ti jsou po hospodách nejchytřejší, jak by se…
-
Happening na přehradě
V neděli uspořádalo Jablonecké ANO malý odpolední happening na Jablonecké přehradě. Při reprodukované hudbě nabídli členové a sympatizanti hnutí z Jablonce všem kolemjdoucím drobné občerstvení a propagační předměty. Děti pak potěšil především skákací hrad a hlavně héliem plněné balónky, které…
-
Založili jsme místní organizaci ve Frýdlantu
Jmenuji se Marek Sekáč. Jako předseda nové místní organizace bych nejprve rád napsal pár řádků o tom, proč jsem vstoupil do politiky a proč konkrétně do hnutí ANO.