Tomáš Kysela Komunálky se blíží, už to cítím v kříži

Rozhodoval jsem se komu dát svůj hlas v dalších volbách. Tentokrát šlo o pozici „velkého šéfa“ v první přímé volbě. Každý hlas je důležitý, a tak ten svůj, důležitý, jsem chtěl dát někomu zodpovědnému. Někomu kdo nezradí své ideje žádnou pochybnou dohodou s politickým odpůrcem, kdo nezpochybní svá rozhodnutí v čase budoucím. Rozhlédl jsem se a padla mi do oka Strana Svobodných Občanů. Články Petra Macha mě připadaly, že jsou logické a dovedou pojmenovat věci jasně. Zkrátka, bez dlouhých úvah a rozmýšlení jsem kliknul na přihlášení k sympatizantům této strany.

Přišla mohutná sprcha. Volební rétorika jejich kandidáta na post prezidenta, Ladislava Jakla, mě zcela odrovnala. Mnoho slov o ničem, řeči proti všem a proti všemu. Dále velmi hloupá, Jaklova, obrana Klausovy amnestie, kterou umocnil svými výplody P. Mach, byli pro mě signálem TUDY CESTA NEVEDE.

Tehdy jsem se začal opravdově zajímat o politické spektrum v naší republice. Odpovědně k sobě, ke svým dětem i svým vnoučatům. Ano, vyšlo mi ANO. Zdvořile jsem napsal předsedovi Libereckých Svobodných, aby mně neposílal materiály a emaily, že jsem se rozhodl pro podporu jiného, politického, hnutí.

Jaké bylo moje překvapení, když mě asi před týdnem kdosi volal. Ten kdosi, lépe řečeno ta kdosi, povídá: „Dobrý den, pane, vy jste naším příznivcem a tak se vás ptám, můžeme vás napsat na naši kandidátku do komunálních voleb?“ Překvapen nabídkou na pozici radního, či zastupitele, jsem jen blekotnul: „A vy jste kdo?“ Odpověď byla stručná: „Strana Svobodných Občanů, tak můžu?“

Vysvětlil jsem té dobré víle, co my nabízí tak závratnou politickou kariéru, že jsem již delší dobu příznivcem a dnes již členem, jiného politického hnutí. Vysvětlil jsem jí, že jsem žádal v mailu jejich předsedu, aby mě vyškrtnul ze seznamu sympatizantů. Nestalo se tak, to se může v přebujelé administrativě stát, zvlášť když SSO v Liberci má již více než deset členů.

Co je ale zarážející, že jsem se nikdy nepotkal s nikým z této strany osobně. Nikdy jsme nezapředli hovor. Nikdo z nich mě osobně nezná. A teď, hned na kandidátku do komunálek?

Když se na to podíváme jistým úhlem pohledu, není ta bývalá kandidatura Ladislava Jakla podobně absurdní? Pokial neviete, čo je také absurdné, opýtajtě sa vojína Kefalína, čo hen také.

Autor: Tomáš Kysela (ANO Liberec)