David Pražák: Do politiky jsem šel s několika cíli. Opravená silnice z Cimbálu do Podbozkova patří mezi ně

Jaký má pro vás rekonstrukce silnice II/288 význam?

Žiji na Semilsku celý život, takže znám každou její zatáčku. Přes dvacet let jsem po ní jezdil i několikrát denně, protože se moje práce v zemědělství odehrává mezi Semily a Bozkovem. V posledních letech přibyly časté cesty směrem Liberec. Mohl jsem tedy rok od roku sledovat, jak se její technický stav zhoršoval. Jízda z Cimbálu do Podbozkova a zpět se stala utrpením. Obzvlášť v zimě představovala velký problém, pro řidiče i údržbu.

Proč se na opravu čekalo tolik let?

Nebyly peníze, chyběla vůle, byly jiné projekty. Možná to byla kombinace všech těchto faktorů, ale to už je teď jedno. Hlavní je, že budeme po této silnici zase jezdit bezpečně, což byl jeden z mých cílů, když jsem šel do politiky. Doprava patří se zemědělstvím a životním prostředím mezi moje priority.

Takže přišel Pražák ze Semil a ledy se pohnuly?

Tak jednoduché to určitě nebylo, ale jako semilský zastupitel a poslanec Pražák jsem měl informace a kontakty, které mohly celou věc významně posunout dopředu. Nejhorší bylo vyřešit otázku financování. Silnice je v prudkém svahu a špatně přístupná, všem tedy bylo jasné, že si její rekonstrukce vyžádá ohromné množství peněz.

Peníze se nakonec našly.

Ano, díky dotaci Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Jinak by do toho kraj asi nikdy nešel. Fond měl ale jednu podmínku, výběrové řízení muselo být vypsáno podle takzvané Žluté knihy FIDIC formou „Vyprojektuj a postav“. Mým úkolem bylo všechny oběhat a vysvětlit jim, že tudy vede ta správná cesta.

Panovaly ohledně tohoto způsobu výběrového řízení nějaké obavy?

Obavy asi ne, ale určitá ostražitost ano, protože je to v českých poměrech novinka. Oprava silnice II/288 Podbozkov – Cimbál měla být navíc pilotním projektem. Žádný jiný kraj do té doby tuto formu výběrka nepoužil. O to víc si vážím toho, že jsme našli se zástupci kraje společnou řeč. 

Kolik rekonstrukce stála?

Původně se počítalo s bezmála 165 miliony korun včetně DPH, kdy 70% podíl měl jít za SFDI a 30% za Libereckým krajem. Vysoutěžená částka ale činí jen 131 milionů včetně DPH. Skutečná hodnota povinného podílu kraje se tak snížila a zbylé peníze i od SFDI mohl použít na stavbu kruhové křižovatky Ostrý roh v Jablonci nad Nisou. Tomu se říká zabít dvě mouchy jednou ranou.

Stavba probíhala bez problémů?

Jak se to vezme, víc by vám určitě mohl povědět stavbyvedoucí Josef Svedoník. Svoji roli určitě sehrály obtížný terén a počasí, ale pomohly moderní technologie, které stavební firma použila. Když jsem to všechno tak trochu spískal, často jsem se jezdil na stavbu osobně přesvědčit, jak pokračuje. Vše klapalo tak, jak mělo. V létě nám pan Svedoník na kameru slíbil, že se do konce roku bude opravdu jezdit. Tak to bylo uvedené i ve smlouvě. Svůj slib splnil.

A tím to všechno končí?

Určitě ne. Do jara silnici a její okolí čekají ještě nějaké dodělávky. Pak poběží patnáctiletá záruka, která by měla dle mých informací zahrnovat i položení nového koberce. Časem se možná ukáže, že bude třeba něco opravit, tak to ale chodí na všech velkých stavbách. Na opravách by naopak měli ušetřit řidiči, kterým rozbitá silnice roky ničila auta.

Odnesl jste si nějaké ponaučení?

Trpělivost růže přináší. A že jsem té trpělivosti potřeboval opravdu hodně. Utvrdil jsem se ale i v tom, že pokud jde o dobrou věc pro lidi, není podstatné, kdo je z jaké politické strany či hnutí. V Semilech, v Bozkově, v okolních obcích, na kraji i na úrovni státu jsem se setkával se vstřícným přístupem. Jsem rád, že teď můžeme vidět výsledek naší společné práce. Ale je toho víc.

Klidně to dořekněte.

Prostě mě mrzí, že to všechno trvalo tak dlouho. Byla to prakticky taková naše společná akce s bozkovským starostou Standou Doubkem. O to, aby kraj silnici opravil, léta usiloval i jeho táta, který byl v Bozkově také starostou. Bohužel se toho nedožil

Přesto jste ale asi dostal nejhezčí dárek k Vánocům.

Po pracovní stránce určitě, ale člověk nemůže usnout na vavřínech, těch rozpracovaných úkolů mám ještě hodně. V osobní rovině pro mě bude nejkrásnějším dárkem, když letošní Vánoce strávíme ve zdraví. A to bych chtěl popřát i všem ostatním.