ANO, na kampani to také je

Železné neděle a Brontosaurus měly v dobách socialismu něco do sebe. Po roce 1989 mi přišlo důležité nezapomenout na přírodu a čistotu měst, kde bydlíme. Vedení města mě v této myšlence podpořilo, zajišťuje tak odvoz sesbíraného odpadu z potoka, lesa i ulic, během let si za vlastní vzali jarní úklid města celé rodiny, spolky, obyvatelé bytových domů, z čehož mám radost. Jen si tak trochu říkám, že jsem mohla být akčnější, protože akce Ukliďme Česko existuje, tuším, teprve tři roky, ale v České republice získává stále více příznivců. Je to samozřejmě dobře, ale na druhou stranu si říkám, proč se z lidí vytrácí přirozená odpovědnost k prostředí, kde žijí. Vlastní zahrady si zušlechťují, ale co je za plotem, už je často nezajímá. Naopak, „vesele“ odhazují do příkopů, co jim zrovna přebývá, a věřte, že za ty roky, co prolézám okolí Smržovského potoka a do lesa chodím vždy s igelitovou taškou (až matu houbaře, protože si myslí, že jí mám plnou hub), mám docela přehled, co jsou lidi schopni vyhodit do přírody. Pravda je, že kočička s pejskem, když ještě spolu hospodařili, našli také spoustu pohozených věcí, ale těch si aspoň užila panenka Járinka, to už by dnes tak nadšená nebyla. Vedle lahví od všeho možného, pneumatik, nádob od barev, starých umyvadel a záchodových mís se všude povaluje x nedopalků od cigaret a hlavně nastal nový trend – pejskaři seberou exkrement svého miláčka do igelitového pytlíku a ten pak odhodí nejlépe do křoví, kde pak zůstane hezky viset, aby si ho kolemjdoucí užili. Co tím vším chci sdělit? Je fajn, že se jednou za rok v přírodě uklízí, ale nezapomínejme, že příkladem, pokud chceme dělat něco pro lidi, bychom měli jít po celý rok. S nostalgií tak vzpomínám, kdy moje babička s kolegyněmi z Červeného kříže vysázely na náměstí a u školy záhon růží, o který se pak vzorně staraly, kdy pan Žák, ano otec ortopeda Žáka z jablonecké nemocnice, se od jara do zimy staral dobrovolně o cestičky v místním lesoparku, protože sousedil s jejich domem, kdy se lidé starali o studánky v blízkosti svých domů, tak bych mohla pokračovat. Neříkám, že i dnes tomu výjimečně tak není, ale vím jedno, že ti, kteří se nezištně snaží udělat rukama, hlavou, soustavnou prací něco dobrého pro své okolí, jsou tím nejlepším bilbordem.

Inka Urbanová