JANA PASTUCHOVÁ: Na nutnosti kurzarbeitu je shoda, podobu ale nelze předvídat
Sněmovna by ve středu měla v závěrečném hlasování rozhodnout o tom, jak by měla vypadat pomoc firmám v krizi, a to nejen v době pandemie, ale i v jiných případech, například při živelních pohromách. Zákon o náhradě mezd, nazývaný podle německého vzoru kurzarbeit, by měl nahradit dosavadní programy vládní pomoci Antivirus.
Poslanci se budou rozhodovat mezi dvěma návrhy zákona, jež oba vychází z vládnoucí koalice. Jeden připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením ministryně Jany Maláčové (ČSSD). Druhý navrhly poslankyně ANO a KSČM Jana Pastuchová a Hana Aulická Jírovcová.
Podle Pastuchové, která je zároveň předsedkyní výboru pro sociální politiku, panuje o zřízení kurzarbeitu obecná shoda napříč stranami.
„Stěžejní body, v nichž se s ministerstvem práce a sociálních věcí rozcházíme, jsou v podstatě tři,“ vysvětluje Pastuchová v rozhovoru. Kurzarbeit představuje zkrácenou práci, kdy podnik platí lidem za odpracované hodiny a stát jim poskytuje část výdělku za neodpracovaný čas.
Debata o pravidlech kurzarbeitu panuje už půl roku. Myslíte, že bude dnes ve Sněmovně vůle, zákon schválit? A bude zákon uplatnitelný jenom během krize, jakou je pandemie koronaviru? Na nutnosti zřízení institutu kurzarbeitu se shodujeme v podstatě všichni napříč politickým spektrem. Lišíme se v několika bodech, tak jako je tomu u každého návrhu zákona, ale všichni chceme, aby tu kurzarbeit byl jako pomoc zaměstnancům a firmám v době, kdy je jejich živobytí ohroženo.
Není to zákon, který vzniká kvůli pandemii covid-19, bude sloužit i v jiných případech, například při živelných pohromách a podobně. Program Antivirus vznikl účelově pro současnou situaci. Nicméně návrh o kurzarbeitu z něho v mnohém vychází. A protože si myslím, že je dobrý, osvědčený a lidem opravdu pomáhá, v našem návrhu jsme na něj navázali.
Vy budete prosazovat váš společný návrh, který jste připravili s KSČM. V čem se liší od toho, který navrhuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová? Stěžejní body, v nichž se s ministerstvem práce a sociálních věcí rozcházíme, jsou v podstatě tři. Ministerstvo chce vyplácet peníze pro zaměstnance de facto sociální dávkou od úřadu práce, my chceme, aby zaměstnanci dostali své peníze přímo od zaměstnavatele, tak jak jsou zvyklí, a zaměstnavateli, aby je teprve poskytl stát.
Kdo všechno by na pomoc dle vašeho návrhu dosáhl?My tedy chceme, aby zaměstnanec mohl i nadále rozhodovat o svém profesním životě, ne aby se z něj bez jeho vlastní vůle stal v podstatě čekatel na úřadu práce. Další výhodou našeho návrhu je, že mění jediný zákon, ministerský návrh zasahuje do celkem jedenácti. A v neposlední řadě je náš návrh pro zaměstnavatele i úředníky podstatně méně administrativně náročný, protože na ně neklade v podstatě žádné nové požadavky.
V tomto se oba návrhy shodují, okruh těch, kdo by na něj v případě potřeby dosáhl, je stejný. Primárním cílem kurzarbeitu je ochránit pracovní místa a zabránit hromadnému propouštění zaměstnanců, ke kterému by musel zaměstnavatel v době nějaké krize z ekonomických důvodů přistoupit.
V případě, že by mu byl schválen kurzarbeit – tady podotýkám, že o vyhlášení kurzarbeitu a jeho konkrétních podmínkách podle obou návrhů rozhoduje vláda - zaměstnavatel by zkrátil pracovní dobu zaměstnanců, pro které by neměl práci s tím, že část mzdových nákladů těchto zaměstnanců přebere stát.
Kvůli čemu přesně není shoda na podobě zákona uvnitř koalice? Lišíme se v principu. Náš návrh stojí na větší ochraně zaměstnanců, ale zároveň umožňuje jejich další volný pohyb na trhu práce. Je založen na jednoduchosti. Na druhou stranu vládní návrh blokuje zaměstnance u zaměstnavatele.
A podle mne zcela nelogicky a nesystémově v okamžiku, kdy u zaměstnavatele nastane překážka v práci, zaměstnanec peníze nedostane v rámci mzdy, ale jako sociální dávku. My chceme, aby zaměstnanec svoje peníze dostal normálně ve výplatním termínu, na který je zvyklý a stát je zaměstnavateli refunduje.
Výsledek zatím nelze předjímat
Máte pro svůj návrh dojednanou podporu? Samozřejmě, že zjišťujeme, jak si stojíme. V tuto chvíli ale opravdu nelze nic předjímat.
Myslíte, že se návrh stihne schválit do konce února? Bylo by to určitě dobře, protože po něm všichni volají. Na druhou stranu ale nejsme v časové tísni, protože Evropská unie umožnila pokračování programu Antivirus. A máme tedy více času, není třeba schválit zákon pod tlakem současné doby. To je to, co bychom si měli všichni uvědomit. Pandemie, doufám, brzy zmizí a tlak na jakoukoliv státní podporu firem nebude tak velký. Ale zákon o kurzarbeitu tu s námi bude už napořád, bude platit pro jiné, klidně i lokální problémy.
Vláda v pondělí schválila takzvanou „izolačku“, díky které lidé v karanténě nebo izolaci dostanou k nemocenské bonus ve výši až 370 korun denně maximálně po dobu 10 dní. Souhlasíte s tím?Od kdy by měl případně začít platit a po jak dlouhou dobu? Není to zákon, který by vznikal jen pro nějakou určitou dobu. Jeho platnost nebude omezena. Mám s tím trošku problém, protože obecně s bonifikací za to, že někdo zůstane doma, nesouhlasím. Nicméně opatření chápu jako snahu o pozitivní motivaci lidí, aby v době pandemie hlásili rizikové kontakty, zůstávali doma, nestali se třeba nevědomými šiřiteli nákazy a zároveň aby se neocitli v tíživé ekonomické situaci. Takže ano, v době, kdy lidem jiná osobní motivace chybí, to opatření podporuji.
Jak by se podle Vás měli motivovat infikovaní k setrvání doma? Chápu, že pro mnohé je situace velmi složitá, koronavirus se dotkl každého z nás, byť každého v jiné míře. Ani mě netěší, že musím nosit respirátor, nemohu do kina, do divadla, že děti nechodí do školy. Je mi líto všech, kdo nemohou normálně pracovat a mají ekonomické problémy. Ale pak si vždycky vzpomenu na svoje kolegy zdravotníky a na to, co prožívají oni. Já jako sestra v záloze už několik měsíců docházím pomáhat do nemocnice na oddělení ARO. A když vidím, jak jsou lékaři a sestry v boji o jednotlivé konkrétní životy lidí, kteří s covidem leží v nemocnici, mnohdy bezmocní, když slyším některé příběhy kolegů ze záchranky. To je moje velká motivace. Nechci, aby umírali lidé. Nechci nikoho nakazit. A uvědomuji si, že jiná cesta než proočkování populace a důsledné dodržování pravidla ruce – roušky – rozestupy, prostě v současné době není.
