JANA PASTUCHOVÁ: O nemocnici by obyvatelé Jablonce měli rozhodnout v referendu

Minulost a přátelé. Po ukončení střední zdravotnické školy to bylo první místo, kam jsem nastoupila. Pracovala jsem od roku 1984 na chirurgickém oddělení a pak jsem přešla na anesteziologicko-resuscitační oddělení, protože mě lákala práce na záchrance, která tehdy patřila pod něj. Když se záchranka v roce 2003 přesunula pod Liberecký kraj, z oddělení jsem odešla. Ale z nemocnice vlastně úplně ne, protože výjezdovou základnu v Jablonci má záchranka pořád v jejím areálu. A za ty roky mám samozřejmě v nemocnici řadu známých a přátel, se kterými se i nyní, když jsem pracovně víc v Praze než v Jablonci, ráda setkávám. Nepojí mě s nimi jen staré časy, i když na ně někdy zavzpomínáme, samozřejmě se bavíme i o současnosti, takže pořád vím, co se v nemocnici děje.

Kdy to bylo poprvé, to si už asi úplně nepamatuju. Je to už poměrně dávno, vlastně vždy, když byla ve městě u moci ODS, někdo s tou myšlenkou přišel. I proto jsme v programu jabloneckého hnutí ANO měli a stále máme, že převod nemocnice na akciovou společnost odmítáme. Vadí mi to nejen jako politikovi, ale i jako zdravotnici. V minulém volebním období, když jsme byli s ODS na magistrátu v koalici, myšlenka převést nemocnici na akciovku také zazněla, ODS to zkoušela. Ale vždy jsme tomu zamezili.

 

Myslím si, že ano. Na podzim jsme sice získali v komunálních volbách o 10 % více hlasů než ODS, ale skončili jsme v opozici. Možná i náš odpor k transformaci nemocnice na akciovou společnost je jedním z těch důvodů, proč s námi ODS do koalice jít nechtěla. My bychom nesouhlasili, ostatní politická uskupení, která teď ve městě vládnou, na převod pravděpodobně kývnou. Ve svých předvolebních programech ho sice odmítali, podívejte se například na program Společně pro Jablonec, ale teplé místečko je teplé místečko. Jinak si ten názorový obrat u některých vysvětlit neumím.

Chci, aby nemocnice zůstala městská, aby nad ní mělo město plnou kontrolu. Pokud ji změníme na akciovou společnost, kde už se nějakého dílku zřekneme ve prospěch kraje, jak můžeme vědět, že zůstane jen u toho jednoho dílku? To může pokračovat a nemocnice pak může mít několik vlastníků. A těm půjde o zisk pro ně, nikoliv o zdraví a péči o lidi ve městě. Pokud dopustíme začátek, nevíme, jaký bude konec. Současná kolice ve vedení města si ale může na sílu prohlasovat, co chce.

 

Finanční hodnocení zaměstnanců nemocnice je určitě dalším důvodem, proč jsem proti. Se změnou vlastnické struktury přestanou platit současné platové tabulky a management nemocnice si nastaví nové podmínky finančního hodnocení. Jak víme, že budou stále dobré? Co když nám lékaři a sestry, kteří zajišťují špičkovou péči, začnou odcházet jinam? A bojím se i vlivu Libereckého kraje. Pan hejtman Půta si jde za svým poměrně nekompromisně. Co se stane, když ho jablonecká nemocnice nebude chtít poslechnout? Co když potom kraj omezí nemocnici přísun financí?

 

O tom opravdu přemýšlím neustále. Jablonecká nemocnice má dobrou pověst, je v dobré kondici. Rozumím sdělení vedení nemocnice, že je nutné předvídat a předcházet problémům, které mohou nastat v budoucnosti, a že kraj by mohl být dobrým investorem. Jenže by také nemusel. Jako město bychom se vzdali stoprocentní kontroly nad něčím, co funguje. Proč? Dívat se dopředu můžeme i sami. Takže argumenty, které vedení nemocnice předkládá, mě nepřesvědčily ani jako zastupitelku, ani jako jabloneckou občanku a ani jako zdravotníka.

Nerada bych, aby nás ve městě dirigoval jakýkoliv hejtman. Nyní je ředitelem nemocnice člen ODS. Tedy koaliční partner hejtmana na kraji. Oba pánové se shodnou. Může ale nastat i situace, kdy tomu tak nebude, kdy si hejtman a ředitel nemocnice lidsky nebo politicky nesednou. A co pak? Kraj sice bude minoritní akcionář, ale vždy by už měl právo spolurozhodovat o tom, co se v naší nemocnici děje. A hlavně bude mít vliv na finance.

Ano, samozřejmě ji vnímám. Je zvláštní, dusná. Hlavně starší personál má obavy, lidé se bojí veřejně něco říci. Protože v nemocnici pracují a chtějí tam pracovat nadále, bojí se vyjádřit odlišný postoj, než má vedení nemocnice. Nevěří slibům pana ředitele, jak bude vše v nemocnici po převodu na akciovou společnost růžové a zalité sluncem. Nemůžeme se jim divit. Mluví se mezi nimi i o tom, že vedoucí pracovníci trhají podpisové petiční archy proti transformaci nemocnice, které zaměstnanci už podepsali. Nic z toho atmosféře neprospívá.

 

Mám obavu, že rozhodne pouze a jen nynější koalice ve vedení města. My jako opoziční zastupitelé můžeme komentovat, můžeme připomínat, jak někteří koaliční zastupitelé zradili své voliče, kterým před volbami slibovali, že se nemocnice město nevzdá, a teď dělají opak. Zaměstnanci budou muset respektovat rozhodnutí, které tato koalice odhlasuje. Budou zklamáni, ale jejich práce se nezmění. Zdravotníci jsou srdcaři, pojedou dál, takže v krátkodobém horizontu se asi nic moc nestane. Ale z dlouhodobého se změnit může hodně. Jsem opravdu ráda, že již existuje Petice proti transformaci nemocnice, která má podporu a lidé se jejím prostřednictvím mohou vyjádřit. Osobně bych chtěla, aby o takto velkém kroku, který bude mít dopady na život nás všech, rozhodli jablonečtí občané v referendu. Pak by to bylo opravdu rozhodnutí lidí, kteří v Jablonci žijí, a ne rozhodnutí šestnácti zastupitelů.

red.