„Aktivisté motivují mladé nemít děti, s ekologickými opatřeními se musí Evropská unie mírnit.“
Student a radní města Třebíče za hnutí ANO Tomáš Chlachula se od začátku svého vysokoškolského studia snaží aktivně působit v komunální politice a pragmaticky přistupuje k řešení nejen lokálních problémů a politických kauz.
Mezi mladými lidmi se objevuje fenomén „školních klimatických stávek“, na konci minulého roku proběhly v několika českých městech, na některých místech studenti i nocovali. Můžete to okomentovat?
Každý máme v sobě zakořeněný pozitivní vztah k přírodě a všemu živému. To, čím se současní eko-aktivisté projevují, nemá s ochranou přírody nic společného. Lepení se k silnici, blokování sanitek a ničení uměleckých děl přírodě nepomůže. Jsou to společností nedocenění lidé, kteří hledají nutně pozornost od ostatních. Tyto studentské stávky jsou dalším příkladem naprostého nesmyslu. Nelze ale „cpát do jednoho pytle“ všechny studenty, z doslechu vím, že petici podepsalo asi 500 studentů, přičemž v ČR je počet studujících v současnosti okolo 300 tisíc. Do toho všeho se objevuje mezi mladými pro mě naprosto nepochopitelný fenomén nemít děti, protože je čeká budoucnost v klimatické krizi. Já si myslím, že pokud bych se měl do jakékoliv doby narodit, budu se mít nejlépe právě nyní. Před sto lety bych se nemusel dožít dospívání, zemřel bych na infekční nemoc, narukoval do války, anebo tvrdě pracoval od útlého dětství. Stávkování v době, kdy mají být studenti v posluchárnách, dokazuje, že si neváží studia dotovaného z našich daní. O co horší, že na některých humanitních fakultách se tyto zelené a například pro-LGBT témata vyučují – opět z našich daní. K čemu nám ve společnosti, kde je těžké najít schopného řemeslníka, bude zástup „expertů“ na gender a feminismus, opravdu nevím. Očekávám, že si ale najdou v nějaké neziskovce dotované ze státního rozpočtu teplé místo na celý život a budou se mít mnohdy lépe než slušně pracující občané. Uklidňující fakt na závěr může být ten, že stále převládají mladí s rozumem, kteří se těší na to, až se stanou rodiči.
V pražské debatě o klimatu jste se zmínil, že jako zásadní problém považujete klesající míru porodnosti v České republice.
Ano, přesně tak. Už je to 40 let, tedy více než jedna generace, kdy došlo k propadu statistiky narozených dětí pod 2,0 dítěte na matku. V současnosti se data pohybují okolo 1,7 a to znamená, že demograficky bude naše populace stárnout a postupně se zmenšovat. Osobně nesouhlasím s tím, aby se primárním způsobem udržování populace stala nelegální migrace z kulturně a hodnotově zcela odlišných arabských nebo afrických zemí. Navíc migrace je bezpečnostní riziko, ale to si současná vláda neuvědomuje, když podepsali dohodu o povinném přerozdělování migrantů – a nebo vykoupení se z povinnosti ve výši 500 tisíc Kč za migranta. Mít více dětí zkrátka nesmí být luxus. Osobně považuji možnost mít do budoucna děti jako nepsanou občanskou povinnost, díky které mohu přispět k udržení naší českou populace. Ostatně právě z daní budoucích generací bude ta moje mít vyplácený důchod. Kdo se bude skládat na důchody těch mladých, kteří záměrně nemají děti kvůli ochraně klimatu, nevím. Ale je to nespravedlivé. Na úrovni města Třebíče podporujeme výstavbu bytových a rodinných domů, zlepšujeme veřejné prostředí, parky i zeleň, aby se naši občané cítili dobře a chtěli na tento svět přivést více potomků.
Kritizoval jste nekoncepční a naivní „zelená“ opatření Evropské unie. Kde osobně vidíte problém?
Evropská komise se v první řadě musí vrátit do reality a uvědomit si, že Evropa sdílí planetu Zemi s dalšími státy a že se v současnosti podílí pouze 8-10 % na celosvětovém znečištění CO2. V době kdy si politici tleskají za nahrazení plastových brček papírovými, se v zemích jako je Čína či Indie odpad spaluje v otevřeném ohni a staví se nové uhelné elektrárny. Občané těchto zemí se „neposadí na zadek“ z toho, že v EU nařizují elektrické automobily. Silná regulace již nyní velmi ekologického průmyslu v EU donutí podniky přesunout svoji výrobu do zemí, kde na ekologii kašlou a každý vyrobený kus zboží bude mít mnohem větší ekologickou stopu, než by měl za běžných okolností v Evropě. A například v podmínkách dětské či novodobé otrocké práce. Politici si zároveň neuvědomují, že pokud by se podařilo zmírnit klimatickou změnu, dojde k tomu až okolo roku 2100 a zcela úplně ji stejně nepotlačíme. Musíme se my a příroda zadaptovat.
Zdroj: Náš region