Eva Kislingerová
Senátní volby 2016

Přeskočit na obsah


O mně

prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc.
profesorka ekonomie
Vysoká škola ekonomická v Praze

Kandiduji do Senátu, neboť umím problémy nejen pojmenovávat, ale i řešit. Jsem přesvědčena, že bychom měli spořit, nezadlužovat se a zároveň uvážlivě investovat. V Senátu chci podporovat dobré zákony a zastavit ty špatné, které neslouží nám, občanům.

Vím, co chci

Rozhodnutí pro kandidaturu do senátních voleb je umocněno mým přáním měnit věci k lepšímu. Nejde mi o sebe, ale o moji rodinu, přátele a známé, o moje okolí. I tito lidé chtějí fungující demokracii pro svoje děti a vnoučata. Rozhodně nejsem naivní, takže nespoléhám na to, že někdo to zařídí, prosadí, odhlasuje.

Naopak, ve svojí angažovanosti mohu zužitkovat léta praxe, která mám jak z obchodního prostředí, tak z akademické obce. Chci žít v prosperující zemi se spokojenými občany a zabránit špatným řešením – proto jsem se rozhodla pro Senát jako pojistku demokracie a místo, kde se mohu angažovat a pomoci naší zemi a jejím občanům.

Chci zlepšovat podnikatelské prostředí, podporovat malé podnikatele, prosazovat funkční podporu rodinám, a tím naplňovat své hlavní přání – přispívat k prosperitě naší země.

Vím, o čem mluvím

V současné době mám na starosti finance hlavního města Prahy a jako náměstkyně primátorky pro oblast financí a rozpočtu jsem přítomna většině ekonomických a strategických rozhodnutí. Zasadila jsem se o stabilizaci rozpočtu a hospodárné fungování města. Máme jasnou finanční strategii s výhledem dlouhodobé finanční rovnováhy se schopností splácet minulé dluhy. V těchto krocích bychom měli pokračovat i na celostátní úrovni.

Vím, jak na to

Dlouhodobě působím na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde jsem získala titul docentka a profesorka. Mezi lety 2003–2014 jsem vedla katedru podnikové ekonomiky. Na VŠE stále vyučuji a setkávám se se stovkami úspěšných studentů a absolventů. Záleží mi na zvyšování úrovně našeho školství, i proto působím v oborových a vědeckých radách Vysoké školy ekonomické v Praze, Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci a Ekonomické fakulty Vysoké školy – technické univerzity v Ostravě.

Aktivně jsem se věnovala i vědecko-výzkumné práci v oblasti kultury, sociální politiky, insolvenci podniků, podnikového řízení a oceňování. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy mne jmenoval Zmocněnkyní pro udržitelnost center výzkumu v ČR. Rada pro výzkum, vývoj a inovace mne nominovala do Odborového verifikačního hodnotícího panelu – 03 SHVc – společenské vědy.

Ke spolupráci mě přizvali i kolegové, renomovaní akademici v oblasti ekonomie, abych působila v redakčních radách odborných časopisů a periodik Politická ekonomie, Ekonomika a management, Journal of Competitiveness, Financial Assets and Investing a dalších.

V minulosti jsem byla členem statutárních orgánů řady společností, na jejichž řízení jsem se aktivně podílela. Jedná se například o Evrobanku, TENEZ Chotěboř, BSH Holice, Agrostroj Pelhřimov či První Malostranská. Mojí doménou byla a je oblast finančního managementu, rozbory výkonnosti firem. Aktuálně jsem místopředseda dozorčí rady akciové společnosti Obecní dům.

Vím, že pracuji pro budoucnost

Všech načerpaných zkušeností, o které se chci opřít při kandidatuře do Senátu, bych nedosáhla bez vytrvalé podpory mé rodiny. Musím při tom vzpomenout i na mé rodiče, kteří mi poskytli možná dnes nemoderní tradiční výchovu, a tím i dobré základy: důraz na poctivou práci, hospodárnost a účelnost. V těchto obecně platných pilířích vidím základy zdravé společnosti i pro budoucnost. A těmito principy se budu řídit i nadále.

Můj příběh

Narodila jsem se v Praze, kde žiji dodnes. Jak se říká, jsem křtěná Vltavou. Mé dětství je neoddělitelně spojeno s Hlubočepy a dospělost s Vinohrady. Hlubočepy, to je moje dětství. Běhali jsme ve višňovce, hráli různé hry. V paměti mi zůstalo, jak si sestra strašně rozbila koleno a já dostala na zadek, protože jsem špatně hlídala. Bratr se rád s dalšími kluky díval na Buštěhradskou dráhu, kde jezdili vlaky. Také často lezl po skalách, hlavně v Prokopském údolí a na Žvahově. Tenkrát byly Hlubočepy „vesnice“, kde jsme měli hodně příležitostí ke hrám. Vinohrady naproti tomu jsou spojeny s časem, kdy jsem s mým budoucím manželem chodila na procházky do Rígráku nebo do Grébovky, byla to doba plná romantiky. Narodila jsem se do skromných poměrů a mám dva mladší sourozence. Obě tyto skutečnosti výraznou měrou ovlivnily můj život.


Od dětství jsem si přála být paní učitelkou. Na základní škole v Hlubočepích a na Žvahově jsme měli báječnou třídní Vlastu Pipkovou, která se pro mne stala celoživotním vzorem. Byla velmi přísná, ale současně laskavá. Vždy měla pro nás, děti, velké pochopení a hodně nás naučila. Dodnes vzpomínám, jak jsem v páté třídě musela zůstat po škole a stokrát napsat, že v roce 1620 byla bitva na Bílé hoře. Nikdy tento letopočet nezapomenu… Dnes jsem profesorkou se zaměřením na finance a podnikovou ekonomiku.

Naše rodina musela stále počítat, aby vyšla. Tatínek pořád pracoval a maminka hospodařila a byla deset let doma s námi, dětmi. Hospodárnost a účelnost, spořivost a především pracovitost nás proto provázela na každém kroku. Již od útlého věku jsem věděla, že peníze se nesmí utrácet, ale šetřit, abych si mohla něco koupit. Rodiče razili zásadu, že dluh je závazek, který se někdy může těžko splnit a tak když jsme neměli na danou věc peníze, tak se prostě nekoupila. Asi proto jsem také skončila jako ekonomka. Mám v paměti nezapomenutelně příhodu z dětství, kdy k nám na návštěvu přijel bratranec při cestě do hor. V průběhu návštěvy jen tak mimochodem řekl, že lyže si koupil na úvěr. Moje matka tomu nechtěla věřit, jak je možné, že na tak zbytnou věc, která mu nic nepřináší, si může půjčit? Nicméně toto „nehorázné“ chování bratrance jí inspirovalo k tomu, že na půjčku si naše rodina konečně koupila pračku… Toto vědomí spořit a nezadlužovat se mne tak provází celý život.

Druhá důležitá skutečnost, která výraznou měrou formovala mé chování a přístupy k lidem je skutečnost, že jsme byli tři děti, já nejstarší. Z této mé „pozice“ jasně plynulo, že přirozeně nesu odpovědnost za dva mladší sourozence. To se od útlého věku chápalo jako zcela samozřejmé a rodiče očekávali, že tuto úlohu budu plnit bezezbytku a vedli mne k plné odpovědnosti. V deseti letech mne maminka naučila vařit, protože musela chodit do práce; matka byla výbornou kuchařkou a tak jsem si tuto dovednost rychle osvojila a ráda vařím dodnes.

Rodiče nás všechny od útlého dětství vedly k tomu, abychom se ve škole řádně učili. Stále nám kladli na srdce, že vzdělání nám otevře dveře k novým možnostem. Trvale nám v tomto směru rodina byla oporou. Jsem jim za to vděčna, neboť tyto jejich racionální postoje dodnes nesou svůj odraz v mém životě. Musím konstatovat, že velkou pílí a vytrvalostí se mi podařilo naplnit očekávání rodičů a nezklamat je. Dnes jsou již oba mrtvi, ale dobře si pamatuji okamžiky „slávy“, když rodina byla v Karolinu přítomna mému jmenovacímu řízení profesorkou. Jsou to nezapomenutelné chvíle, které mne ujišťují v tom, že i můj záměr ucházet se o senátorskou židli je správný, neboť můj život, moje rodina mne vybavila dobrými základy, které se budu snažit prosazovat i v budoucnosti.

Rodina je pro mne základní oporou, bez které bych nemohla vůbec dělat věci, které aktuálně dělám. Je to pilíř, o který se každý den v každé vteřině opírám. V dnešním světě plných nejistot si nesu tyto hodnoty, které budu i nadále ctít, a to je úcta k rodině, empatie k problémům ostatních, ale i důraz na poctivou práci, hospodárnost a účelnost jako základnu každé zdravé společnosti.

V roce 2014 jsem vstoupila do komunální politiky. V současné době mám na magistrátu na starosti finance Prahy. Zblízka vidím, jak je politika složitá, mnoho lidí ztrácí energii a víru, že lze věci měnit. Tu víru stále mám, vím o sobě, že umím problémy pojmenovávat a řešit. Právě proto také kandiduji do Senátu, který považuji za pojistku demokracie a jedno z posledních míst, kde je možné zabránit špatným řešením, zastavit chybné zákony, které neslouží lidem.

Volte mě!

Díky!

Eva

Přeskočit na menu