Ministryně Marksová opět přišla s návrhem zákona o sociálním bydlení. Bohužel, oproti původní koncepci, nenabídla žádnou změnu k lepšímu. Stále je to hlavně bič na starosty v populistickém balení.
Na první poslech zní ten návrh zákona hezky, jen málokdo si ale uvědomí, jak moc je neúplný, nedodělaný a kolik škody by mohl napáchat. Tak předně, obcím vznikne řada povinností, za jejichž nesplnění budou trestané a to přitom zákon neřeší legislativní úpravy, otázku dotací, ani technické možnosti jednotlivých obcí. Navíc pak úplně zapomíná na to úplně nejzásadnější. Rozlišení do dvou kategorií klientů sociálního bydlení. Tedy těch, kteří se do stavu bytové nouze dostali nezaviněně (senioři, absolventi, mladé rodiny, handicapovaní občané…) a těch, kteří jsou v tíživé situaci vlastní vinou a neprojevují snahu se z ní dostat.
Právo na bydlení je nesporně jedním ze základních sociálních práv, nelze ale v podobných opomenout zodpovědnost všech zúčastněných. Základní povinností nájemců sociálního bydlení přece musí být řádné užívání bytu, společných prostor, nebo placení nájemného. A to je potřeba zákonně ošetřit směrem k nájemci, ne k obci. Nemluvě o tom, že je nutné stanovit délku pronájmu a ne vydat rozhodnutí o bytové nouzi na dobu neurčitou a podmínit ho např. pracovní smlouvou, nebo participací na veřejně prospěšných pracích, aby bylo jasné, že se nájemce hodlá se svým stavem řádně vypořádat. Když ne, může nájemní vztah skončit bez poskytnutí bytové náhrady.
Obcí do 1000 obyvatel je více než 77 % v republice a všechny budou mít povinnost vytvořit či zajistit bytový fond, který by byl vhodný pro lidi, kteří se ocitnou v nouzi. Přitom obec není majitelem, pouze pronajímatelem, bude se zodpovídat státu, resp. Úřadu práce a nikdo neví, jak se případně domůže svých práv. Zákon na to totiž nemyslí. Zároveň není jasně vydefinováno, kdo je vlastně občanem obce, kdo bude ten, na koho bude byt zaregistrován, jak bude ručit a jaké doklady budou potřeba.
Navíc dochází k další zátěžové úřednické práci směrem k Úřadům práce. Ty budou muset každého půl roku zjišťovat, jestli obec plní zajištění sociálního bydlení, přestože to na ministerstvu snadno zjistí nahlédnutím do registru. Ministryně chce navíc navýšit počty lidí pro sociální práci cca o 350 lidí. Vlastně zbytečně.
Těch chyb je tam ale ještě mnohem víc. Bohužel je vidět, že se na vytváření zákona nepodíleli v dostatečné míře ti nejdůležitější, lidé z praxe tj. starostové obcí a měst. Ministerstvo jakoby se neustále pohybovalo v jakémsi teoretickém imaginárním světě, nezasažené vnější, faktickou realitou. Pro lidi to ale není dobrá zpráva, zákon je totiž v této formě podle mého názoru absolutně nepřijatelný.
Autor: Radka Maxová, Poslankyně a předsedkyně Stálé komise pro rodinu