Srovnání, které kulhá na obě nohy

V souvislosti s hnutím ANO se v  médiích začala s houstnoucí frekvencí vyskytovat jedna rádoby paralela: „Proč věřit hnutí ANO, když se lidé před časem spálili s Věcmi veřejnými?“ Dovolím si tvrdit, že to srovnání kulhá na obě nohy.

Věci veřejné vznikly jako subjekt s ambicí podnikat v politice. Nechvalně proslulý proslov jejich leadera (či superguru) Víta Bárty, ve kterém plánoval propojení svého byznysu s poltickými cíli, toho byl neklamným důkazem.

Dnes už je „věcí veřejnou“, že za vznikem Věcí veřejných stál pověstný zákulisní hráč, čerstvě vyloučený člen ODS Tomáš Hrdlička. Bárta se obklopil bezejmennými tvářemi. Výjimkou byl Radek John. Jeho působení na ministerstvu vnitra ale raději přeskočím. Po svém zvolení začaly VV svůj skutečný politický program realizovat.

Pod praporem očisty se pustily do politického podnikání. Je to smutná kapitola české politiky a jediné rozumné, co se s tím dá udělat, je hodit to za hlavu. Ale nezapomenout! Bylo by tristní, kdybychom to měli prožít znovu.

ANO je jiný šálek čaje. Srovnávat Andreje Babiše s Bártou je úsměvné. Motivačně, lidsky, podnikatelsky i výběrem spolupracovníků se Babiš pohybuje v jiné galaxii. Snad se shodneme třeba na tom, že profesor Zlatuška je poněkud jiný kalibr než slečna Kočí.

Jistě, můžete namítnout, že nemáte stoprocentní záruku, zda se ANO bude po volbách chovat tak, jak dnes tvrdí. Když nedostaneme příležitost, nemůžeme nikoho přesvědčit, že se dá politika dělat jinak. Jistou zárukou by mohlo být snad to, jak jsme každý ve svém oboru pracovali doposud, to, jak jsme se chovali jako občané. Žádáte záruku stoprocentní? Jedna by tu byla: pokud budete volit politické matadory, nezmění se nic.


Autor: Martin Stropnický

Přeskočit na menu