Od té doby, co jsem se rozhodl svými nevelkými silami přispět k tomu, aby ANO vyhrálo volby, ptají se mě přátelé a známí: „Proč se tak blbě jmenujete? Čemu přitakáváte? Současnému režimu? A jak vám máme říkat? Anisti? Aňáci?" Ano je zvláštní slovo. Obsahuje i svůj opak. Ano je Ne.
Před časem mi krásná žena napsala sms: „Myslíš, že bys mě mohl milovat na celý život?“ Znali jsme se krátce, ale ta otázka zjevně nebyla míněna jen žertem. Pět minut jsem meditoval a pak odpověděl: „Ano.“
To „Ano“ znamenalo „Ne“ mému sklonu k nevěře. K vytáčkám. K naší oblíbené odpovědi: „Ano, ale…“
Jasné, bezpodmínečné „Ano“ je i jasné bezpodmínečné „Ne“.
Když si před oltářem někoho berete a myslíte to s upřímným srdcem, tak vaše „Ano“ znamená, že s ním budete v dobrém i ve zlém. Je to „Ne“ nízkosti, pohodlnosti, otupělosti…
Ano je nejosvobodivější slovo na světě. Tedy, pokud ho myslíme vážně. Ano, vychovám ze svých dětí dobré lidi. Ano, postarám se o své rodiče. Ano, budu žít čestně a spravedlivě.
Slyšíte ozvěnu těch nesčetných Ne, které zaznívají v těchto prostých lidských slibech?
A jestli řekneme „Ano“ politicky? Ano, naše země bude bohatá a příkladná. Ano, lidé budou mít dost práce. Ano, budeme poctiví. Je v tom „Ne“ lemplovství, zlodějství, polovičatosti, alibismu, okoralosti, výmluvám, falešnému švejkovství.
Ne, žádné vymýtání údajných dinosaurů novými ještě o fous žravějšími a zelenějšími. Ano otevřenému státu pro všechny, kteří si pamatují listopadový český sen a chtějí ho uskutečnit.
V listopadu 89 totiž řekli lidé Ano, které obdivoval celý svět. Čas je ujedl a teď už říkáme: Ano, ale... Nevím. Ne, už toho mám dost. Ne, nevěřím.
Od té doby, co jsem napsal své „Ano“ oné krásné ženě a dodržuji všechna Ne, která obsahuje, jsem nejšťastnější člověk na světě…
To slovo asi není tak úplně špatné. Rozhodně o něco srozumitelnější než ODS, ČSSD, TOP, KSČM…
Nebo ne?
Autor: Martin Komárek