Je česká politika ještě politika? Správou obce zvolenými zástupci a vládou lidu? Máme svobodné volby? Platí tu základní principy demokracie a spravedlnosti? Máme právní stát? Mnohé z toho ano, formálně vlastně všechno. Ale proč to všechno prožíváme v tak zkarikované a bizarní podobě?
Projevy našich poslanců, jak je vidíme a slyšíme z TV, nejsou jen groteskní, ale plné indolence, prázdnoty ducha, nedostatku vzdělání a především neznalosti toho, co vlastně veřejná činnost je.
Čeští poslanci nevědí, že mají sloužit občanům; domnívají se, že díky jejich géniu je voliči vyslali do parlamentu, aby si v něm nahrabali a materielně zajistili sebe, své rodiny a v zajištěných potomcích uchovali svoji geniální DNA.
Soutěží o miliony, o Platonově výroku, že „smyslem občanství v demokracii je účast na vládě“ nikdy neslyšeli, takže na veřejné zájmy kašlou, ale již ne na veřejné prostředky a dotace EU, neboť právě pro osobní profit politiku dělají.
Když pomineme tento motiv, pak ještě zůstane zájem o jejich rodnou vísku či městečko, o čističku v něm, o sportovní hřiště, tedy interes typu „Hostivice“, vyznačující se slepou vírou v nevinu pachatele dopadeného ještě s kouřícím revolverem, ale to už je všechno – jinak po nás potopa.
Stát, spoluobčané, solidarita, následující generace – co vás nemá! Věříme jiným hodnotám –dalíkovským, janouškovským, řebíčkovským... Dovedu to pochopit. Mám pro to označení „celnický syndrom“.
Víte, jak obtížné bylo povolání celníka v socialismu? Vidět denně u přijíždějících cizinců banány a jižní ovoce, elektroniku, jejich moderní auta – být jednou nohou na Západě a nic z toho nemít, tedy kromě toho trsu banánů jako úplatku za malou aktivitu při celní kontrole?
Stejnými „celníky“ jsou naši poslanci a politici – nepřikoulet si nějakého melouna, když se jich tolik koulí kolem? Pak pochopíme, že největšími bojovníky proti korupci jsou ti, kteří ji vyhlásili boj na život a smrt (Rath, Peake), než se zjistilo, že i pro ně platí to césarovské „I ty, Brute (Brutko)?“
Kde vzít někoho, kdo krást nemusí, protože prostě krást nepotřebuje? A byl by někdo takový vůbech ochotný vstoupit do politiky?
V Dějinách filosofie si můžeme přečíst výrok anglického filosofa, spisovatele a státníka Francise Bacona (1561 – 1626): „Jen Bohu a andělům je vyhrazeno, aby pozorovali.“
Je tu několik lidí, kteří mají vystaráno, nepotřebují krást a nepotřebují si své majetky střádat v daňových rájích. A hlavně: nemohou se na politiku plnou arogantních příživníků dívat.
Jeden z nich nyní hledá 200 zklamaných čtenářů Dějin a diváků právě probíhajících českých dějin. Vlastně už jen 199, já už se na to také nemohu dívat.
Autor: Milan Hulík, předseda Rozhodčí a smírčí komise hnutí ANO, garant programové sekce právo a spravedlnost