K domu vám vede děravá, hrbolatá silnice. Žijete šťastně, nebýt té silnice. Můžete svobodně a nahlas křičet: Ta silnice je děravá a hrbolatá a mnozí vás za to budou chválit. Ze Zámku (myslím Kafkův) vám pošlou opraváře. Všichni úředníci se nechají vyfotografovat. Slíbí, jak bude silnice krásná a jak se o vás postarají.
Výsledek? Silnice děravější a hrbolatější. Opraváři a úředníci ale vedle ní postavili novou, soukromou, po které mohou jezdit jen oni. Jedni mají Ferrari, druzí Porsche. Můžete si stěžovat, můžete o tom psát, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat.
Složíte se tedy s dalšími občany a najmete cestáře sami. Nechají si zaplatit dopředu a pak vám pošlou hezký pozdrav z Baham nebo Panenských ostrovů. Můžete se o své peníze soudit. Po deseti letech dostanou cestáři milost. A uvidíte je, jak se prohánějí po té soukromé silnici s úředníky. Ti mají jen skromná audi.
Nakonec si řeknete: Musíme to opravit sami. Ale ne látat díry, aby byly po zimě hlubší. Ta veřejná cesta musí být lepší než ta soukromá. Jasně, máme všichni lepší práci. Málokomu se chce patlat ve špíně a v dehtu. Jenže když to neuděláme my, bude ta silnice čím dál děravější a hrbolatější.
Musíme to opravit. Ano, musíme.
PS: Měl jsem úžasné zaměstnání v úžasné partě lidí MF DNES. Bavilo mě to a baví. Bude se mi stýskat. Ale nedá se nic dělat. Obléknu montérky. Musíme to opravit.
Autor: Martin Komárek